Praha - Práce pětice finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého jsou k vidění ve Veletržním paláci v Praze. Klasická média zastupuje letos jen fotografie, většina finalistů totiž připravila instalace pracující s videem či filmem. Vlastní přehlídku má také loňský laureát prestižní ceny pro mladé umělce Dominik Lang. Během výstavy mezinárodní porota vybere vítěze 25. ročníku, který bude vyhlášen 20. listopadu ve Veletržním paláci.
K tradičním odměnám pro vítěze, jimiž jsou 100 tisíc korun na uspořádání výstavy, stipendijní pobyt v New Yorku a rezidenční pobyt v některém z Českých center, letos přibude hmotná cena. Sošku v podobě štafetového kolíku navrhl designér Maxim Velčovský.
FINALISTÉ CENY JINDŘICHA CHALUPECKÉHO 2014
Martin Kohout
Kohout dnes řekl novinářům, že se v aktuální instalaci dotýká lenosti, která může pro člověka zdánlivě paradoxně být cestou k sebepoznání a otevření se komunikaci s druhými. Mobilním telefonem natočil video Free Mail, kdy kamerou telefonu nahlížel do poštovních schránek. „Nástroj, který mi svým neustálým hlášením příchozích mailů zasahuje do soukromí, jsem použil k tomu, abych nahlédl papírovou poštu cizích lidí,“ řekl.
Richard Loskot
Loskot byl ve finále Chalupeckého ceny už v roce 2012, zabývá se novými technologiemi a vytváří celé soustavy na sebe reagujících přístrojů, zkoumající limity lidského vnímání. Ve Veletržním paláci má instalaci s názvem Barva je to, co není. V prostoru jsou různé barevné předměty, které však systém zrcadel zdánlivě odráží jinak. Prostor, v němž se pohybují návštěvníci, je snímán kamerou a za pomoci klíčovacího pozadí, používaného třeba v televizi, pak promítán na zrcadlovou stěnu. Divákovi se může zdát, že sleduje několik příběhů téhož děje, ale v jiném čase.
Lucia Sceranková
Sceranková vystudovala malbu na Akademii výtvarných umění v Praze, věnuje se ale výhradně fotografii v její klasické podobě. Zajímá ji vztah fotografického obrazu k realitě, vizuální reflexe skutečnosti a možnosti ovlivňování jednoho druhým. Fotografuje konkrétní scenérii nebo situaci v interiéru a realitu ručně přetváří tak, aby na snímku vznikl dojem iluze, fikce. Z obrazů-tisků není zřejmé, co divák vlastně vidí a nebyla-li fotografie nějak upravená v počítači.
Roman Štětina
Štětina připravil celovečerní film s názvem Ztracený případ. Použil detektivní seriál Columbo a výsledkem je snímek, kde jsou použity záběry ze všech dílů od roku 1968 po poslední natočený o 35 let později stále s týmž protagonistou. Autor říká, že chtěl poukázat i na snahu filmového průmyslu udržet úspěšnou postavu ve hře co nejdéle. Součástí projektu - a jediná jeho část na výstavě - je plakát od grafika Zdeňka Zieglera, který pro Ztracený film upravil jeden ze svých nerealizovaných plakátů ze 70. let. Samotný film se bude promítat každou neděli v kině Ponrepo.
Tereza Velíková
Velíková se věnuje videu a zpracovává témata komunikace v rámci osobních vztahů s nejbližším okolím. Videoinstalace s názvem Hra o knize je podobenstvím o nejasnosti a nestálosti skutků, rolí a motivací, odehrávajícím se v otevřeném prostoru mezi divadelním představením, filmem a performancí.
