Radebeul - Napsal desítky dobrodružných románů z exotických krajů - Blízkého východu i Afriky. Uznání a oblibu čtenářů si však získal zejména svými příběhy o osídlování Divokého západu a bojích indiánských kmenů s bílými osadníky. Karel May - duchovní otec legendárního Vinnetoua a Old Shatterhanda, velký snílek i rozporuplná postava - zemřel 30. března 1912.
May se narodil v krušnohorském Ernstthalu 25. února 1842 ve velice chudých poměrech. Pravděpodobně kvůli podvýživě a špatným životním podmínkám trpěl v prvních letech svého života poruchou zraku a křivicí. Ve škole ale prospíval výborně a i díky přísnému „drilu“ otce se nakonec dostal do učitelského semináře ve Waldenburgu. Poté krátce pracoval jako pomocný učitel.
May-kriminálník
Záhy se ale objevily první problémy. Po prvotních drobných přestupcích byl nakonec odsouzen na několik týdnů do vězení za údajnou krádež hodinek svého spolubydlícího. „Tato událost byla pro mne jako úder do hlavy, po němž se člověk zhroutí, a já jsme se zhroutil,“ napsal později ve svých pamětech May, podle kterého si hodinky s vědomím jejich majitele jen půjčil. Událost ale znamenala konec jeho učitelské kariéry a počátek dalších problémů, které způsobila pravděpodobně také duševní porucha, dnes označovaná jako disociativní porucha identity.
May podle svých vzpomínek začal naslouchat svým vnitřním hlasům, které ho údajně „nutily k tomu, abych se pomstil na majiteli hodinek, který mne udal, aby mne vystrnadil z bytu; měl jsem se pomstít i policii, soudci, státu, lidstvu, zkrátka každému!“ Kvůli podvodům a krádežím byl odsouzen dvakrát na čtyři roky do vězení. Měl tam dost času na přemýšlení a snění a už tam začal sepisovat své cestovatelské sny a představy.
Jan Koten, znalec díla Karla Maye: "Byly to spíš takové enšpíglovské kousky, kterými se chtěl trochu pomstít společnosti za to, že ho zařadila mezi zločince - to byla ta známá aféra s hodinkami. Karel May nebyl žádný zločinec. Naopak, byl to velmi úctyhodný muž. A před tím, že se vypracoval do pozice úspěšného spisovatele, který má co říct mládeži až do dneška, je nutno smeknout klobouk. To v tehdejší době vůbec nebylo samozřejmé. Stigma propuštěného vězně se s člověkem táhlo celý život. Karel May ho dokázal překonat
May-snílek
Po propuštění v roce 1874 přemluvil Maye ke spolupráci nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. Údajně ho znal již několik let a zapůsobila na něj jedna z prvních Mayových povídek Růže z Ernsthalu. May se začal plně věnovat psaní, jako autora si ho začínali všímat i další vydavatelé a časopisy. Na přelomu 70. a 80. let 19. století začal být slavným spisovatelem.
V roce 1875 vyšla jeho povídka Old Firehand, v níž bylo poprvé zmíněno jméno Vinnetou. O tři roky později se v povídce Würgern (Mezi vrahy) objevilo poprvé jméno Old Shatterhand. Prototyp tohoto hrdiny se objevoval také pod jménem Kara ben Nemsí také v knihách z Orientu. V těchto končinách byl jeho nerozlučným druhem sluha Hadží Halef Omar.
V této době se May začal postupně „ztotožňovat“ s Old Shatterhandem a Karou ben Nemsím a nakonec se za tyto hrdiny začal prohlašovat. „Prožil jsem to, co vyprávím,“ tvrdil spisovatel, který se dokonce nechal fotit v kostýmu Old Shatterhanda či Kary ben Nemsího.
May-cestovatel
Na americkém západě ale do té doby nikdy nebyl. V roce 1899 se konečně vydal do Orientu. Navštívil dějiště svých některých románů a cesta znamenala pro snílka Maye těžkou konfrontaci se skutečností, která byla zcela odlišná od jeho představ. Následující román A mír na zemi! a část ceněného čtyřdílného cyklu V Říši stříbrného lva se od ostatních odlišovaly realističtějším dějem.
Jan Koten o českých stopách Karla Maye: May pobýval v Brném nad Labem. Mimochodem tam je dodnes jediná ulice Karla Maye v České republice. May tam pobýval asi půl roku v hotelu Srdčíko. V pokoji měl mapy Spojených států, psal, chodil po okolí, místní drožkář ho vozil do přírody. Vytvořil tam velkou část své knihy Vánoce.
Po návratu z Orientu nečekalo Maye nic příjemného ani v Německu. Mimo jiné se na povrch začala dostávat jeho kriminální minulost. Novinářskou a soudní štvanici nesl těžce a v roce 1903 se mu rozpadlo po 13 letech manželství s Emmou Polmerovou. May si poté vzal vdovu po svém snad jediném příteli Richardu Plöhnovi Kláru. V roce 1908 spolu podnikli Mayovu jedinou cestu do Spojených států.
May-nesmrtelný
V roce 1910 sepsal svou autobiografii Můj život a mé cíle a v prosinci 1911 nakonec po těžkém boji vyhrál soudní spor se svým hlavním nepřítelem, zkrachovalým žurnalistou Rudolfem Lebiusem. Radosti si moc neužil. Zemřel v 70 letech 30. března 1912 ve své Ville Shatterhand v Radebeulu v důsledku vysílení a prodělaného zápalu plic.
Mayovy romány se do širšího povědomí začaly dostávat v 60. letech minulého století, kdy bylo také natočeno na motivy jeho knih mnoho výpravných a mezi českými čtenáři a filmovými fanoušky velice oblíbených filmů. Nerozlučnou dvojici v nich ztvárnili americký herec Lex Barker v roli Old Shatterhanda a francouzský herec Pierre Brice jako Vinnetou.
May ale psal také povídky, humoresky, vesnické příběhy, napsal i divadelní hry a několik autobiografií, v nichž otevřeně popisoval i své duševní problémy. Podle některých zdrojů je považován za nejčtenějšího německy píšícího autora, polovina z jeho prodaných titulů vyšla v němčině. Je ale těžké určit, kolik toho vlastně napsal. Svá díla totiž často přepracovával, povídky vydával nejprve v časopisech a poté je zařazoval někdy i pod jinými názvy do knih. Hrubé odhady hovoří o stovkách kusů. Podle odhadů se jeho knih prodalo na 200 milionů kusů ve 40 jazycích světa. V češtině začaly „mayovky“ vycházet na konci 19. století.
