Praha - Mohou lidé trpící autismem navázat normální partnerský vztah? Odpověď se pokouší najít nové autorské představení s názvem Kakadu od režiséra Jiřího Havelky. V Dejvickém divadle hraje ženu uzavřenou do svého vnitřního světa Simona Babčáková. Příběh se inspiruje americkým filmem Temple Grandinová, životopisným dramatem o ženě trpící autismem.
Kakadu - hra o světě autistů a nejen pro autisty
Divadelní představení o dívce trpící autismem (zdroj: ČT24)
Kakadu je hra o handicapu, který v nějaké formě může mít každý a nemusí být ani postižen autismem. Vždycky ale máme možnost volby: rezignovat anebo se prát i za cenu prohry. „Pak hrozí, že to bude hodně bolet, budu narážet na omyly, že se budu zamilovávat a rozcházet a o tomhle to pro mě je. Ona udělá to hluboké přitakání životu,“ říká o své roli herečka Simona Babčáková.
Hlavní hrdinkou je Wendy, zpočátku bezbranná holčička, které jen málokdo rozumí. „Není to ale žijící osoba, je poskládaná z více zpráv, knížek, filmů,“ říká režisér a spoluautor hry Jiří Havelka. Na inscenaci se připravoval velmi důkladně - navštěvoval terapie s autistickými dětmi a konzultoval i s odborníky.
Jiří Havelka, režisér a spoluautor hry:
„Především to mělo být o úplně jiném způsobu skládání reality a jiném způsobu kódování nějakých sociálních interakcí a o vytváření divadelních obrazů, kterým nejdřív divák ne úplně rozumí a postupně začíná chápat nějakou novou abecedu, protože je to vlastně problém překladu jazyka - my a autisté.“
Na začátku byl podle Jiřího Havelky americký životopisný film Temple Grandinová. Drama o ženě trpící autismem ho natolik ovlivnilo, že se rozhodl napsat divadelní hru o tom, jak autisté vnímají okolní svět. Svět autistů je totiž pro většinu lidí zašifrován a právě divadelní jazyk použili autoři hry jako komunikační dekodér alespoň k porozumění.