Dramatik, textař a ředitel Divadla Semafor si v nové inscenaci splnil svůj sen. Do večera nazvaného Devatenáct tváří jazzu si vybral jazzové písně, které má rád celý život a opatřil je novými českými texty. Přizval Jitku Molavcovou i swingový bigband.
Jiří Suchý propadl jednou provždy jazzu, v Semaforu ho hraje od valchy po bigband
4 minuty
Divadlo Semafor představuje Devatenáct tváří jazzu
„Jazz má v sobě takovou zvláštní chemii, že když mu člověk propadne, tak už je to jednou provždy. Já vám nevím, v čem to je, on tak působí. Sám nad tím žasnu. Ve mně to je celých pětasedmdesát let, co se s jazzem znám,“ podivuje se Jiří Suchý.
Jazzu nicméně propadl o něco později než o pár let starší Jiří Šlitr. Ten spoluzaložil v Rychnově nad Kněžnou dixielandovou kapelu, která pak vystupovala pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band. Jazzu se tak věnoval dříve, než se poznal s Jiřím Suchým a vzniklo divadlo Semafor.
„Jazz nás provázel od začátku. Samozřejmě ty naše písničky nebyly skutečným jazzem, ale nedá se jim upřít, že jsou jazzem ovlivněný, rytmus, sound orchestru, všechno mělo velkou návaznost na autentičnost jazzu,“ podotýká Suchý.
Od valchy po bigband
Soudí, že jazz má více tváří než oněch devatenáct, které avizuje titul nové inscenace. „Ale my končíme swingem, směrem, který jsem si já ještě zažil, na to další už nedosáhnu. To ostatní reprezentujeme počínaje valchou a foukací harmonikou a konče bigbandem,“ upřesnil Suchý.
Dobové skladby a evergreeny česky otextoval. „Splnil jsem si tím přání,“ přiznává Suchý. U všech vybraných písniček plánoval, že je jednou opatří českými texty, nakonec díky inscenaci se do nich pustil najednou.
Vedle Jiřího Suchého Devatenáct tváří jazzu objevuje v Semaforu také Jitka Molavcová, Jakub Šafr či Big Band Semafor. V premiéře podle tvůrců vznikl kus, který balancuje mezi koncertem a divadlem i mezi stylizací a improvizací.
