Praha – Pokud Jiří Schmitzer nehraje nebo nezpívá, bývá často k vidění na letišti u Příbrami. Patří totiž k nadšeným parašutistům, na svém kontě má přes pět set seskoků. Propadl také ultralightům a jízdě na koni. A i tanci, jak pro mnohé překvapivě ukázala jeho účast ve StarDance. Oblíbený herec a svérázný písničkář, který své šedesátiny oslavil s předstihem koncertem v Akropoli 4. října, za svůj největší úspěch považuje štěstí na režiséry a kvalitní práci.
Nejraději prý hraje tragikomické postavy, které umějí publikum rozesmát, ale i upoutat dramatickým charakterem. Taková byla role despotického strýce Richarda v Hřebejkově filmu Kráska v nesnázích, která mu vynesla v pořadí druhého Českého lva. Toho prvního získal v roce 1997 za roli mukla z uranového lágru padesátých let ve snímku Bumerang.
Hudba byla dříve než herectví
Ve filmu debutoval Jiří Schmitzer v roce 1970. Zahrál si menší i větší role v mnoha českých filmech (Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko, má středisková…), naposledy se objevil ve snímku Daleko do Nashvillu. V komedii Marečku, podejte mi pero hrál syna po boku svého skutečného otce, herce Jiřího Sováka. Jejich skutečný vztah poznamenala Schmitzerova dopravní nehoda v 70. letech, při níž zemřel chodec.
Schmitzer vystudoval DAMU a svou hereckou dráhu zahájil v Činoherním klubu v Ústí nad Labem, odkud po devíti letech přešel do pražského Studia Ypsilon. Souboru Ypsilonky je věrný už přes dvacet let. Na několika divadelních představeních se podílel i jako skladatel hudby.
Sám Schmitzer se považuje za klasického „bigbíťáka“. V hudební branži se pohybuje od mládí. „Hudba byla dříve než herectví, herectví mě vlastně vůbec nezajímalo. Na DAMU jsem šel, abych se vyhnul dvěma letům na vojně. Věděl jsem, že na technice bych neměl šanci,“ vzpomíná Schmitzer. Veřejnosti se jako zpěvák ale více přestavil až v roce 1997, kdy vydal první album Recitál. Následovala další dvě desky Šílenec (2000) a Bouda (2003) a také hostoval na albu Bratří Ebenů Já na tom dělám.
Schmitzerovy koncerty jsou často plné chyb a nedozpívaných písní, což ho vedlo k nápadu natočit album s názvem Sbírka kiksů (2008). Je záznamem koncertu v pražské Balbínově poetické hospůdce. „Publikum se často baví, i když to zkazím. Vyházel jsem tedy z desky věci, které se mi podařilo dohrát,“ okomentoval Schmitzer své čtvrté album.
