Začíná festival dokumentárních filmů Ji.hlava. Program nabízí přes tři sta soutěžních i nesoutěžních snímků. Cenu za přínos světové kinematografii letos získá bolivijský filmový kolektiv Grupo Ukamau, filmovým kolektivům věnuje přehlídka jednu celou sekci. Připravila také třeba retrospektivu na téma jídlo a doba. Dvacátý devátý ročník zahájí český dokument o fenoménu OnlyFans.
Zahajovací dokument režisérky Barbory Chalupové Virtuální přítelkyně pojednává o fenoménu převážně pornografické stránky OnlyFans. „Film přemýšlí o tom, jaké jsou dneska vztahy ovlivňované digitálními technologiemi. Odehrává se v prostředí OnlyFans, ale to je jen příklad toho, jak možná komunikace mezi lidmi probíhá, co vlastně očekáváme od vztahu,“ upřesnil ředitel festivalu Marek Hovorka.
„Je zajímavá shoda, že ve stejnou chvíli uvádíme dokument Minimum lásky, který natočila studentka FAMU Maja Penčič. Je to generační výpověď, jak dnes přemýšlejí mladí lidé. Natočila ji na parkovištích vedle diskoték nebo před nonstopy, celý se odehrává v noci,“ doplnil.
Česká radost
Oba snímky soutěží v kategorii Česká radost. Do ní se letos zařadí celkem osmnáct snímků, mimo jiné i Velký vlastenecký výlet režiséra Robina Kvapila nebo dokument zachycující předvolební kampaň jihomoravského hejtmana Jana Grolicha (KDU-ČSL) nazvaný Vládce Grolich. Natočil ho Jakub Ondráček.
Martin Trabalík v dokumentu Co s Péťou? natáčel s ovdovělým otcem, který se stará o dvě děti, z nichž jedno je téměř dospělý Petr s poruchou autistického spektra. Zápolí se systémem sociální péče i se svým synem. Odlehčené téma nabízí Amoosed: Losí odyssea. Etnozooložka Hana Nováková v něm rozkrývá význam losů a obecně zvířat v lidské kultuře. Jan Strejcovský zase natočil dokumentární satiru Má to cenu?! o špatně uchopitelné otázce, co určuje hodnotu uměleckého díla.
Slovenská věrnost i dánský kandidát na Oscara
V hlavní soutěžní sekci Opus Bonum se objeví hned několik intimních námětů. Například slovenská režisérka Diana Fabiánová vypráví o posouvání hranice věrnosti ve vlastním manželství. Švýcarsko-kanadský filmař Peter Mettler promítne část svého sedmihodinového deníku Dokud roste zelená tráva.
Zároveň s jihlavskou premiérou vstoupí do kin snímek Pan Nikdo proti Putinovi, natočený v české koprodukci. Záznam nevšedního projevu vzdoru v současném Rusku je dánským kandidátem na Oscara pro nejlepší zahraniční film.
Filmové kolektivy
Samostatná sekce vyzdvihne filmové kolektivy. Kolektivní filmy začaly vznikat v šedesátých letech minulého století a často se zabývají politickou nebo společenskou otázkou. Z festivalu Ji.hlava si cenu za celoživotní přínos odnese bolivijský kolektiv Grupo Ukamau, který v roce 1969 natočil dokument Krev kondora. Snímek přinesl svědectví o sterilizaci žen původního obyvatelstva americkými zdravotníky.
Tvůrci zahrnuli do procesu i členy této komunity a promítali ho nejen v kinech, ale jezdili s ním i za lidmi, kteří by ho podle nich měli zhlédnout. „Vidělo ho asi 450 tisíc lidí a spustilo to obrovské protesty v Bolívii, na základě kterých americké mírové sbory ze země odjely," řekla dramaturgyně této sekce Andrea Slováková.
Kromě bolivijského snímku budou moct diváci zajít i na dokument Bombardování Rafáhu z dílny interdisciplinární skupiny Forensic Architecture, který zastupuje současnou tvorbu kolektivního filmu.
Jídlo a doba
Jedna z letošních retrospektiv se zaměřuje na téma jídlo a doba. „Jídlo nás spojuje. Hledal jsme téma, které je pozitivně vnímáno napříč společností. A začali jsme se nořit, jak je jídlo vnímáno například v experimentálním filmu, diváci uvidí jeden z prvních filmů bratří Lumièrů, který zobrazuje jídlo, ale také napříč obdobím od padesátých do osmdesátých let, kdy Petr Kubica a historik, specialista mimo jiné na jídlo a dějiny všednosti Martin Franc připravili úžasnou kolekci zaměřenou na to, jak jsou vlastně proměny doby vidět na jídle,“ upřesnil Hovorka.
Jihlavský festival dokumentů je největším festivalem svého druhu ve střední a východní Evropě. Potrvá do 2. listopadu.
