Jedno z nejznámějších divadel v Paříži, Théâtre Montparnasse, zařadilo na program hru Jakub a jeho pán. Milan Kundera se před půl stoletím při psaní této melancholické komedie nechal inspirovat Denisem Diderotem a posunul jeho dílo ironickou variací do dalšího století. Jakub a jeho pán se s úspěchem hráli i v normalizačním Československu, přestože Kundera žil v té době už v emigraci. Jako autor byl totiž uváděn někdo jiný. Romantickou linkou je navíc hra propojena se současným francouzským prezidentem.
Jakub a jeho pán aneb Jak se Kundera stal Schormem a pomohl k lásce francouzskému prezidentovi
„V té hře je něco, co vytváří divadlo v divadle, co ho určitým způsobem oslavuje, to mě dojímá,“ říká režisér Nicolas Briancon o hře, kterou nastudoval už potřetí. V příhodách šlechtice a jeho plebejsky moudrého sluhy vycházel Kundera z díla Denise Diderota.
Do románu Jakub fatalista a jeho pán zapracoval Diderot filozofické myšlenky o svobodné vůli. I kniha sama už je parodií na dobrodružná vyprávění, kterou se autor strefuje do měšťáckého pokrytectví a falešných mravokárců ve Francii druhé poloviny osmnáctého století. Čtenáři se bavili, méně církev, která Jakuba fatalistu zařadila na index zakázaných knih.
Setkání dvou romanopisců přes dvě století
Kundera v dramatizaci ponechal současnost francouzského osvícence a encyklopedisty. Zároveň ale paradoxy v Diderotově díle domyslel z pohledu o dvě stě let mladšího ironického skeptika.
Kunderův francouzský nakladatel Gallimard upozorňuje, že česko-francouzský literát Diderota obdivuje především jako romanopisce. „Hra proto není filozofickou lekcí, je to divadlo, které vyzdvihuje potěšení z Diderotovy invence, humoru a hravého racionalismu. Oslavuje jeho mimořádné osvobození od formy, které podle Kundery nemá ve světovém románu obdoby,“ vyzdvihuje Gallimard.
Kundera ostatně hru opatřil podtitulem „Pocta Denisu Diderotovi“ a v poznámkách uvedl, že je setkáním dvou spisovatelů, jen přes dvě století. „Tento kus, který je variací na Diderota, je zároveň poctou technice variací, jakou byla o sedm let později moje Kniha smíchu a zapomnění,“ připomíná. Zmíněný titul vznikal už v emigraci.
Hra po konci Západu
Jiří Bartoška a Karel Heřmánek ve hře Jakub a jeho pán (Divadlo Bez zábradlí, 2014)
Dramatizaci Diderotova Jakuba fatalisty o svobodě, cestě vpřed i proměnách lidského osudu v neprohlédnutelném světě napsal Kundera tři roky po invazi sovětských vojsk do Československa.
„Právě v době, kdy Praha zažívala svůj ‚konec Západu‘ si Kundera vychutnával oslnivou diderotskou svobodu – hodnoty, které nemají budoucnost. Proto je veselost této divadelní pocty obklopena melancholickou aurou, kterou století encyklopedistů ještě neznalo,“ srovnává Gallimard.
Krycí jméno: Schorm
Napsal jsem Jakuba a jeho pána s vágní myšlenkou, že by ho některé české divadlo mohlo uvést pod cizím jménem, přiznal Kundera v roce 1998 v doslovu k nejnovějšímu francouzskému reprintu hry.
Krycí jméno našel – patřilo divadelníkovi a režisérovi Evaldu Schormovi. Jedné z nejsilnějších osobností české nové vlny šedesátých let, jak oceňoval Kundera.
Byť i Schorm byl pro režim nepohodlný, tyto mimikry stačily k tomu, aby se Jakub a jeho pán uváděli s úspěchem v sedmdesátých a osmdesátých letech. V té době už žil Kundera ve Francii.
Činoherní studio v Ústí nad Labem pak odehrálo přes dvě stě dvacet repríz. Nastudování se ujal Ivan Rajmont, titulních rolí se zhostili Jiří Bartoška a Karel Heřmánek. Neměnné obsazení měla i obnovená porevoluční premiéra.
Kundera ve francouzském vydání své hry na konci devadesátých let poznamenal: Po roce 1989 Jakuba a jeho pána hrála řada českých a slovenských divadel s pochopením, které mě potěšilo. A s jakým humorem, s jakým melancholickým humorem. Je to zvláštní: byl jsem přímo inspirován francouzskou literaturou, a aniž jsem o tom věděl, napsal jsem možná svůj nejvíce český text.
Seznámení prezidenta Macrona
Do Francie se Jakub a jeho pán dostali dříve než on. V roce 1972 rukopis dramatu propašoval Georges Werler, který Kunderu navštívil v Praze. Knižně ji autor poprvé vydal o necelou dekádu později ve vlastním francouzském překladu.
Provázanost Kunderovy hry s Francií a jejími osobnostmi nezůstala jen u Diderota. Významná je i v životě současného prezidenta Emmanuela Macrona. Ve studentském představení Jakuba a jeho pána hrál hlavní roli. A právě při zkoušení se zamiloval do své tehdejší učitelky francouzštiny a současné manželky Brigitte.
Melancholická lekce do života
Stejně jako na českých jevištích i na těch francouzských se Jakub a jeho pán uvádí opakovaně, přispělo k tomu, že tato hra byla dlouhou dobu jeho jedinou, kterou Kundera dovolil uvádět. S režisérem aktuálního nastudování Nicolasem Brianconem konzultoval způsob interpretace. I jemu radil, že by měl „zkusit více melancholie“, aby vyznění bylo zábavnější.
Briancon Kunderovu hru označuje za lekci do života. „Tato pocta francouzskému osvícení nám připomíná, jak moc může být divadlo momentem potěšení a průzračné inteligence a chvalozpěvem na svobodu žít, myslet a jednat. Neexistuje lepší protilátka na útok hlouposti a tmářství, které se právě teď valí do našich životů,“ nepochybuje režisér.
Instrukce dostali divadelníci i k výpravě. „Chtěl, aby kostýmy evokovaly období, v němž se hra odehrává. Ale nemusí být nezbytně z té doby, je důležité umožnit publiku snít,“ popsal kostýmní výtvarník Michel Dussarat, jak se s autorovým přáním popasoval. Herecké obsazení je mezinárodní, v jedné z rolí se například objeví slovenská herečka Jana Bittnerová, která ale žije a působí ve Francii.
V Théâtre Montparnasse účinkovali Jean Marais či Jean Gabin. Kunderovu hru se tu chystají uvádět do ledna příštího roku. Z českých scén má Jakuba a jeho pána aktuálně na repertoáru liberecké Divadlo F. X. Šaldy.
2 minuty
Na prknech slavného pařížského divadla hrají Jakuba a jeho pána
