Já, (anti)padouch 2 aneb Konečně na té správné straně

V jedničce to byl hajzl, který chtěl se svojí partou zparchantělých mimoňů provést kosmickou loupež a šlohnout měsíc z nebe. Tenhle animovaný mix dojemného, roztomilého a infantilního vydělal více než půl miliardy dolarů a přinesl dvě zásadní zjištění: Gru není zdaleka takový padouch, za jakého se vydává, a jen absolutním debil a profesionální sebevrah by na základě takovéhle rány nenatočil dvojku. Uplynuly zhruba tři roky a oboje se potvrdilo!

Čirý klaďas je už i v dětském animáku přežitým anachronismem, neboť vítězně nastoupil roztomilý záporák, který je ve skutečnosti správným chlapíkem a jenž už dnes, pod filmovým animovaným sluncem, není něčím novým ani objevným. Že není Gru bytostný parchant, jakkoli žije v podzemním úkrytu černého domu a chystá se na loupež tisíciletí, bylo zcela jasné už ve chvíli, kdy si ho tři osiřelá děvčátka (Margo, Edith a Agnes) vybrala za taťku.

Sequel, který právě vstoupil do našich kin, zbytečně neexperimentuje a sází na vyzkoušené tutovky. V zásadě to znamená, že bez dlouhých keců o tom, jak to tehdy bylo, plynule navazuje na již viděné a ve velkém pouští ze řetězu oblíbené žluťáky mimoně, kterým Gru s jistou (nevelkou) nadsázkou někdy dělá jen křoví. A samozřejmě posílá napraveného (a tudíž potenciálně méně zajímavého) padoucha Grua znovu do akce se sexy agentkou Lucy Wildeovou, s níž se seznámil tak, že ho sejmula paralyzérem. A to všechno ve službách Antipadoušské ligy, vedené Silasem Velezadkem (jehož jménu se děcka na novinářské projekci smála, až se za bříška popadala).

  • Já, padouch 2 zdroj: CinemArt
  • Já, padouch 2 zdroj: CinemArt

Gruovy padoušské instinkty totiž dosud nevyhasly a lze je užitečně využít v boji se skutečným megapadouchem El Machem alias Eduardem Perezem, takto majitelem restaurace Salsa & Salsa, jehož přičinlivý syn navíc evidentně jede po Gruově dceři Margo, které se zrovna zapalují lýtka (což by mohlo být v barevném filmu dobře patrné). Padoušské karty jsou tak znovu rozdány, žlutým mimoňům hrozí vyceněná fialová transmutace a filmovým divákům slušná porce zručně recyklované animované zábavy.

Pod druhým Padouchem je podepsán téměř identický realizační tým (v čele s režiséry Pierrem Coffinem a Chrisem Renaudem), který se znovu, a řekl bych úspěšně, pokusil o vytvoření rodinného animáku, jenž by oslovil zejména děti a neotrávil jejich doprovod. Je docela patrné, že všichni vědí, o čem to je, a baví je v tom pokračovat. Výsledkem logicky není zas až tak třeskutě překvapivá pecka jako před třemi lety, ale příjemný opus, který si na nic nehraje a slušně na ni navazuje, což je u sequelu vlastně téměř maximum možného.

Maximální exploatace mimoňů (v jejich žlutém i fialovém skupenství) je dobře promyšlený tah, poměrně jednoduchý design vizuálu stále funguje, nekomplikovaný a srozumitelný příběh má spád (i když ústřední padouch mohl být přece jen ještě o něco zlověstnější) a český dabing, v čele s Jiřím Lábusem, Veronikou Žilkovou a Otou Jirákem, se mimořádně povedl.

Padouch 2 prostě převlékl triko a zůstal stejně jednoduše zábavný jako Gru (navzdory pokusu to změnit), je stejně plešatý, což, jak se ukáže, agentce Lucy Wildeové vůbec nevadí. Řekl bych, že svoji cílovku má tenhle povedený animák předem zmáknutou a je jen v přiměřené míře mravoučný a didaktický, což děckám neuškodí a dospěláky nijak zvlášť neotráví. Ponaučení, které z druhého Padoucha plyne, je evidentní: Každý by měl mít svého mimoně, za ty banány, co sežere, rozhodně stojí!

JÁ, PADOUCH 2 / DESPICABLE ME 2. USA 2013, 98 min., český dabing, přístupný, 2D+3D. Režie: Pierre Coffin, Chris Renaud. Scénář: Ken Daurio, Cinco Paul. Hudba: Heitor Pereira, Pharrell Williams. Hrají (hlasy): Steve Carel l/ Jiří Lábus (Gru), Kristen Viigová / Veronika Žilková (Lucy), Benjamin Bratt / Ota Jirák (Eduardo/El Macho). V kinech od 4. července 2013.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 21 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...