Spisovatelka Abnousse Shalmaniová o sobě mluví jako o Francouzce narozené v Íránu. Do Česka přijela představit svůj debutový román Chomejní, Sade a já, v němž popisuje svůj životní příběh a také podrobuje kritice íránskou a francouzskou společnost.
Íránsko-francouzská spisovatelka bojuje proti „vránám“ a „vousáčům“
Reportáž: Abnousse Shalmaniová představila v Praze svůj debut (zdroj: ČT24)
Na dětství v Teheránu osmdesátých let vzpomíná devětatřicetiletá autorka jako na život mezi „vránami“ a „vousáči“. Román otevírá historkou o tom, jak v době zpřísnění náboženských pravidel přeběhla nahá školní dvůr.
Zadek proti šátkům
„Narodila jsem se ve velmi revolučním Íránu, ještě za monarchie, pak přišla revoluce. Vyrůstala jsem ale ve velmi liberální rodině a najednou, ze dne na den se tady objevili ‚vrány‘ a ‚vousáči‘ a vše se změnilo. Když jsem šla první den do školy, musela jsem se zahalit do šátku, takže jediný způsob, který jsem viděla, bylo prostě na ně vystrčit zadek,“ vysvětlila, co ji už jako šestiletou donutilo k protestu.
Až zpětně, jako dospělejší, si uvědomila, že šlo vlastně o politické gesto. „Je bojovnicí za ženská práva, což se dá velmi dobře pochopit, protože vzešla z prostředí Teheránu po íránské revoluci, kde ženství bylo potlačováno brutálním způsobem,“ podotýká Petr Himmel z nakladatelství Garamond, které český překlad knihy Abnousse Shalmaniové vydalo, že autorka s vyjadřováním svých názorů o svobodě nepřestala.
Uvědomila jsem si, že celý svůj život se musím za něco bít. A tu chuť stále bojovat a šířit svobodu mi dali ‚vrány‘ a ‚vousáči‘.
Kvůli obavám z perzekuce se po onom incidentu její rodina přestěhovala do Paříže. I tam ale Abnousse, už jako malá, narážela na různé formy společenského útlaku. „Když jsem v Paříži poprvé viděla zahalenou ženu, i když zahalená být nemusí, byl to velmi tragický den. Vůbec jsem to nechápala,“ uvádí příklad. Jen její zbraní se už místo nahoty stala slova. Teď je šíří i v češtině díky překladu své prvotiny, web ČT24 o knize chystá recenzi.