Praha - Favorita Cen české filmové kritiky Hořící keř vyhlašování vítězů neuhasilo. Ve čtvrtém ročníku zazářilo drama polské režisérky Agnieszky Hollandové celkem sedmkrát. Nepohltilo ale všechny herecké kategorie - dvě skleněné krychličky tak vybyly i na psychologické drama Jako nikdy a jedna na hořkokomické Klauny. Mezi dokumenty zvítězila Show! Nejlepší filmové počiny loňského roku a jejich tvůrci byli vyhlášeni v přímém přenosu České televize, která má jako koproducent tří ze čtyř oceněných snímků také důvod k radosti.
Nominace zahraničních ocenění, včetně oscarových, ovládají letos především snímky natočené více či méně věrně podle skutečných událostí. Za Česko byl prvním oscarovým vyslancem Hořící keř (posléze nahrazen, pro mnohé nepochopitelně, Donšajny Jiřího Menzela, neboť coby celovečerní verze původně televizní minisérie nesplňoval podmínky cen), který do kategorie „based on a true story“ také spadá.
Vrací se k významné události v české historii - upálení Jana Palacha a tomu, jak tato oběť poznamenala jeho rodinu. Čeští kritici ocenili především zpracování tohoto odvážného a symbolického činu a jeho následků. Hořící keř se stal nejlepším filmem roku 2013, získal i cenu za režii, scénář, kameru a hudbu.
Režisérka dramatu Agnieszka Hollandová, jejíž vztah k Československu na přelomu pražského jara a nástupu normalizace a vůbec Česku dokumentuje aktuálně v kinech snímek Návrat Agnieszky H., si kvůli natáčení nového snímku cenu za režii do pražské Archy osobně převzít nepřijela. Vzkázala ale, že si ocenění od kritiků váží zejména teď, kdy se v Evropě ocitáme v době, v níž si musíme uvědomovat, co to je odvaha a co to znamená, když ji nemáme.
Odvahu, i když samozřejmě v trochu jiném smyslu, měl i Štěpán Hulík, pro něhož byl Hořící keř scenáristickým debutem. Filmový historik, který mimo jiné obdržel Magnesii Literu v kategorii objev roku za knihu Kinematografie zapomnění (2011), si scénářem k dramatu Hollandové vysloužil i označení objev roku. „Vím, že není dokonalý ani bezchybný, takže cenu budu brát spíš jako nakopnutí do budoucna a budu se dál snažit,“ přislíbil Hulík při přebírání ocenění za scénář.
Nominováni v této kategorii letos byli tři mladí scenáristé (kromě Hulíka ještě Markéta Bidlasová za Jako nikdy a Jitka Rudolfová za odcizenou Rozkoš, již také režírovala), což filmoví kritici a publicisté jen přivítali, svědčí to o tom, že častá slabina českých snímků - nedostatek nových dobrých scenáristů - snad konečně mizí.
Další proměněnou nominaci (z celkem deseti) si Hořící keř připsal za kameru - kameraman Martin Štrba byl zároveň nominován i za Líbánky Jana Hřebejka. A také za původní hudbu, tu pro drama složil Polák Antoni Komasa-Lazarkiewicz.
Absolutní vítězství Hořícímu keři „pokazily“ herecké výkony. Kritici ocenili pouze jediný - Jaroslavu Pokornou jako nejlepší herečku ve vedlejší roli. Její kolegové Ivan Trojan, Petr Stach a Tatiana Pauhofová zůstali před branami. Ceny jim vyfoukli herci ze snímků, které za sebou nechal ve finálové trojce Hořící keř - z dramat Jako nikdy a Klauni.
Ocenění pro herce ve vedlejší roli připadlo Jiřímu Lábusovi za podle některých kritiků životní roli sám sebou zapomenutého mima ve snímku Viktora Tauše Klauni. „Chtěl bych poděkovat především Spejblovi a Hurvínkovi, protože to bylo první loutkové představení, které jsem viděl, a od té doby jsem chtěl být hercem. A samozřejmě musím poděkovat tvůrcům filmu. A také hercům, zvláště Oldřichu Kaiserovi, který prohlásil, že kdybychom počkali dva roky, tak bychom tu masku dělat nemuseli,“ připomněl Lábus při děkovací řeči náročnou práci maskérů, díky níž přibral ve filmu opticky dobrých dvacet kilo.
Kaiser byl také mezi nominovanými - za výkon v hlavní mužské roli. Ke svému hereckému partnerovi se ale na jevišti nepřipojil, cena připadla Jiřímu Schmitzerovi, jenž ztvárnil v dramatu Jako nikdy malíře, s jehož umíráním se musí vyrovnat on i jeho blízcí. „Chtěl bych jen říct, že tady stojím díky Zdeňku Tycovi, který s buldočím nasazením ten film dělal a přesvědčil i mě,“ směřoval své poděkování režisérovi. Připojila se i Petra Špalková, Schmitzerova filmová milenka a vítězka kategorie nejlepší herečka v hlavní roli. „Ten film vidělo prý tři tisíce diváků, tak doufám, že teď jeho sláva trošku vzroste,“ poznamenala.
Z dokumentaristů zabodoval Bohdan Bláhovec a jeho Show! Bezpozlátkový pohled na akvárium šoubyznysu přes dívčí kapelu 5Angels byl jeho absolventským snímkem na FAMU. „Deset let jsem dělal FAMU, ještě to nemám hotové, ale nelituju ani roku,“ poděkoval škole a všem tvůrcům, které na ní potkal a kteří mu s celovečerním debutem pomáhali. Jeho Show! mimo jiné vyhrála také festival dokumentárních filmů v Jihlavě.
Co řekne na kritiku Český lev?
Se ztrátou kytičky a bez jediného ocenění odcházejí od kritiků - navzdory nominacím - narušené Líbánky Jana Hřebejka, hudební Revival Alice Nellis a Rozkoš Jitky Rudolfové. Bez filmových cen ale zůstat letos nemusí, všechny tři se dostaly do nejužšího výběru Českého lva v kategorii nejlepší film. Spolu s kritikou oceněnými snímky Jako nikdy, Klauni a Hořící keř, jež je i lvím favoritem.
Ceny filmové kritiky před čtyřmi lety vznikly mimo jiné proto, aby Českému lvovi ukázaly, že tu existují i jiné tituly hodné ocenění, než které vybírají členové České filmové a televizní akademie. A že pozornost finálového večera by se měla soustředit především na tvůrce a jejich počiny. Se lvím výběrem se ale velmi často shodnou - letošní ročníky nejsou výjimkou - a konkurovat v pojetí vyhlašovacího ceremoniálu už také zřejmě příliš nebudou. Český lev totiž do 21. ročníku vstoupil s novým vedením a údajně důstojněji, než bylo dříve zvykem (což Lvovi bylo také některými vytýkáno). Kam se bude ubírat v příštích letech, napoví finálový večer 22. února. Opět se odehraje v přímém přenosu České televize.
