Stalo se ve Středozemi, nějakých šedesát let předtím, nežli Frodo Pytlík, malý hobit s velkým srdcem (což je u hobitů vrozená vada), se svými kámoši ze Společenstva Prstenu vyrazil na svoji fantasy road movie, rozdat si to se Sauronem. Dávno předtím ale zpruzení trpaslíci, v čele s následníkem trůnu Thorinem, chtěli získat zpátky svůj domov pod horou. Stačí jen vykostit draka Šmaka, který se nechutně peleší v jejich zlatém pokladu a získat zpátky čirý diamant Arcikam, jenž obnoví slávu jejich království Ereboru. Neočekávaná cesta pokračuje, prequel nabírá tempo!
Hobit: Šmakova dračí poušť – tolkienovská sága akceleruje
Sešli se v Hůrce za hranicemi Kraje, v putyce U Skákavého poníka. Ptáte se kdo? No přece vůdce trpaslíků Thorin Pavéza a čaroděj Gandalf Šedý, který ví o jednom šikovném hobitovi, jenž by možná dokázal Šmakovi posvátný trpasličí šutr šlohnout. Jmenuje se Pytlík, Bilbo Pytlík, a je z rodu těch, kteří dokáží zlověstnému zlu do jeho rejdů hodit tuhé hobití vidle. V prvním dílu Hobita byl ještě trochu vydřený z toho, jak mu Gandalf udělal díru do hlavy a šoupnul ho jako obratného lupiče ke třinácti nabuzeným trpaslíkům, aby jim pomohl získat jejich ukradený svět. Teď už má ale ledacos za sebou, z téhle mise nemá žádné hobití bobky, a když je třeba, dokáže pořádně zabrat a přitlačit na pilu. A protože se okolo zmiňované knajpy hned v úvodních záběrech a zimomřivém dešti potloukal i slušně zamaskovaný režisér Peter Jackson (pohlídejte si to!), pište si, že zbytek téhle sestavy do nepohody nebude daleko…
A tak se, ve stylu „my to dáme, my na to máme!“, vydává třináct ke všemu odhodlaných trpaslíků, jeden fikaný hobit, který to nikdy nevzdává, a jeden spřátelený čaroděj, jenž se záhy trhne, aby alespoň přibrzdil zlo, které pořád sílí, na pokračování velké, dobrodružné cesty magickou Středozemí. Tvůrci dělali, co mohli, aby poměrně útlou literární předlohu dotáhli i v této druhé části do standardně opulentní stopáže, která nemá daleko ke třem hodinám, a to jednak skrze využití dodatků, které Tolkien připojil na závěr Pána prstenů, ale také řadou přidaných pasáží, jež zplodila jejich kreativita, ale autor originálu by se v nich příliš nepoznával. Zatímco jedničce byla mnohými vytýkána doslovnost a přílišný respekt k originálu, dvojka jde (vlastně musí jít) hodně již svojí vlastní cestou.
Na rozdíl od košaté literární předlohy Pána prstenů tady totiž není odkud brát, a tak je třeba nastavovat! To sice může popudit tolkienovské fundamentalisty, kteří přídavky do Mistrova textu určitě nemusí, ale my, kteří máme rádi magické kouzlo jeho spektakulárního, barvitého světa, jak ho pro nás vykouzlil Peter Jackson, se nebudeme zlobit, že nám místo jednoho nadupaného solitéru opět nabídl (byť tentokrát lehce naředěnou) trilogii. Osudný Durinův den se blíží, po jejich krvi prahnoucí lovci z říše skřetů, kteří jsou ještě odpornější, než kdykoli před tím (a to je co říci), jim smrdutě dýchají na záda a pod lavinou zlata na ně v Osamělé hoře čeká trpělivě hrozivý drak Šmak, který ví, že přijdou!
Prostřední část trilogie je z definice specifická tím, že má ulehčenou situaci, neboť má na co bezprostředně navazovat, a problematická tím, že musí více či méně brutálně přetrhnout vyprávění ve chvíli, kdy je navozeno napětí a zvědavost, co bude následovat. A Hobit: Šmakova dračí poušť téhle charakteristice zcela odpovídá. Začíná téměř přesně tam, kde jsme předtím skončili, a je nám usápnut v okamžiku, kdy se schyluje k dalšímu masakru, který slibuje, že se za rok touhle dobou budeme mít zase na co dívat. Ale ne, že by tentokrát nebylo.
Jackson, který se v téhle dvojce nemusí párat s dlouhými úvody a vysvětlováním, kdo, s kým, proti komu a proč, jde rovnou na věc a do těla a válcuje své diváky hned od začátku nadupanou spektakulárností (pod níž jsou podepsáni oskaroví kouzelníci vizuálních efektů z Weta Digital). Znovu tak prožijeme návrat do barvité Středozemně, vyhoupneme se s spolu s Bilbem nad vrcholky stromů temného hvozdu a v úžasné (zřejmě nejvýživnější) akční scéně, nabité gagy a údernými nápady, se budeme, spolu s vydřenými trpaslíky, řítit v sudech peřejemi ve skalních soutěskách, po jejichž hřebenech se za nimi valí komando skřetů, jehož počet mečem i lukem razantně snižuje Legolas se spanilou elfí kapitánkou Tauriel.
Opravdu, je téměř pořád na co se dívat (byť je zřejmé, že stošedesátiminutová stopáž musí mít i své time outy - a taky že je má) a to je v záloze ještě ohnivé setkání Gandalfa se Sauronem a hlavně ta chvíle, na kterou se všichni těšili, když Bilbo, brodící se zlatem kdesi v nitru Osamělé hory, zahlédne pod příkrovem zlatých spoust probouzející se Šmakovo dračí oko. Na to, že tenhle určitě poctivě vyvedený netvor měl představovat vrchol dvojky a několik let na něm pracovala armáda animátorů, jsem ale od téhle potvory čekal ještě o malinko víc a to spíše v bizarním (či odlehčujícím) detailu nežli celkovém designu, který působí skvěle. Navzdory tomu a faktu, že se vlastní příběh zas až tolik neposune a my s touhle partou ujdeme jen další (a vlastně nevelkou) část jejich cesty, je na co se dívat, co prožívat a komu držet palce.
V tomto ohledu nad brzo vysmahnuvším Gandalfem, poněkud odtažitými a ještě ne zcela přátelskými elfy, zaťatou partou trpaslíků včetně uhrančivého Thorina i zachmnuřeným lučištníkem Bardem z jezerního města (jehož chvíle s černým šípem nepochybně ještě přijde) jednoznačně vítězí klíčová figura odvážného a chytrého Bilbo Pytlíka, který v podání přizpůsobivého Martina Freemana předvádí nejvrstevnatější herecký výkon. Ian McKellen totiž „jen“ velebně rozsévá očekávanou gandalfovskou auru, Orlando Bloom lehce přehrává svoji bojovou eleganci (což je pro elfy z královského rodu zřejmě příznačné), trpaslíci hrají disciplinovaně svoji šarži, Stephen Fry je jako starosta Jezerního města až příliš proradný a lučištník Luke Evans ještě ne zcela čitelný.
A tak něco nového (byť od Tolkiena nepřevzatého) vnesla do projektu přidaná postava sympatické obyčejné lesní elfky Evangeliny Lillyové, jejíž (věřme, že pouze romantická) záliba v nadměrečných trpaslících ale do celkového kontextu vskutku moc nezapadá a také, kromě natažení stopáže, nikam nevede. V této společnosti, do níž je zapotřebí započítat i uhrančivý hlas Benedicta Cumberbatche, jímž promlouvá temný Nekromant a hlavně poměrně ukecaný drak Šmak, je tak Martin Freeman nejživotnější postavou, vyjadřující nejbohatší nabídku nálad, prožitků a pocitů.
Vyzkoušený, smíšený scenáristický tým ve složení Fran Walshová, Phillippa Boyensová a Petr Jackson, který tentokrát ještě rozšířil Guillermo del Toro, dodává téhle dvojce větší dynamiku, tempo, spád i spektakulárnost, což poněkud chybělo v rozjezdové jedničce. Ale je tu také více hrozivé temnoty a zlověstnosti, které Jackson ještě umocnil svojí perfekcionistickou režií a oscarový Howard Shore zručně podmaloval téměř permanentně hřmícím i emocionálním soundtrackem, nahraným novozélandským symfonickým orchestrem a protkávaným sborovými party chorálového sboru London Voices. A když vás tenhle akord zatlačí do sedadel, přijde odlehčující replika typu „Tatínku, proč nám lezou trpaslíci ze záchodu?“, která vám umožní se znovu v klidu srovnat a nadechnout s rizikem, že sugestibilnější diváci se budou na toaletách nadále chovat, řekněme, poněkud obezřetněji.
Řekl bych, že dvojka se odpoutala od vlažnější jedničky (která tak trochu žila z reminiscence na nepřekonatelného Pána prstenů) a Tolkien, navzdory jeho odvážnému naporcování do (v tomto případě) poněkud natažené trilogie, která může místy navozovat i mírný pocit odtažité nudy, dostal v zásadě, co jeho jest. A s ním i my, jeho vděční diváci. Jen tohle čekání na další lahůdku jde trochu na nervy. „Co jsme to udělali?“ povzdechne odevzdaně Bilbo, když nad ním proletí již zcela probuzený a parádně nabuzený Šmak, který bere přímý kurz na nic netušící Jezerní město. A pak Peter Jackson nesmlouvavě zatáhne zatmívačku a nechá nás rafinovaně vycukat do příštích Vánoc.
THE HOBIT: THE DESOLATION OF SMAUG / HOBIT: ŠMAKOVA DRAČÍ POUŠŤ. USA/Nový Zéland 2013, 161 min., české titulky, přístupný, 2D/3D/HFR3D/AIMAX. Režie: Peter Jackson. Scénář: Fran Walshová, Philippa Boyensová, Peter Jackson, Guillermo del Toro. Kamera: Andrew Lesnie. Hudba: Howard Shore. Hrají: Martin Freeman (Bilbo Pytlík), Richard Armitage (Thorin Pavéza), Ian McKellen (Gandalf Šedý), Orlando Bloom (Legolas), Evangeline Lillyová (Tauriel), Luke Evans (Bard), Aidan Turner (Kili), Sylvester McCoy (Radagast Hnědý), Stephen Fry (starosta Jezerního města), Lee Pace (Thranduil), Manu Bennett (Azog Znesvětitel), Mikael Persbrandt (Medděd), Cate Blanchettová (Galadriel), Benedict Cumberbatch (Šmak/Nekromant, hlas). V kinech od 12. prosince 2013.