Jedno z předních varšavských činoherních divadel uvádí trojici aktovek Václava Havla. Pro adaptaci Protestu, Vernišáže a Audience zvolilo minimalistické kulisy. Důraz klade na vyznění textů, které autoři inscenace považují za velmi aktuální.
Havlův Vaněk na prknech varšavského divadla. „Fascinující, co dokáže snést a jít dál,“ říká režisérka
Aktovky takzvané Vaňkovské trilogie spojuje postava nenápadného, čestného a málomluvného hrdiny. Právě on, místy trochu směšný Ferdinand, je podstatou inscenace. „Dostává se do králičích nor jako Alenka v říši divů. A je stále udivený – jak z těch situací s lidskou tváří vyváznout?“ přibližuje Ferdinanda Vaňka jeho polský představitel Robert T. Majewski.
Vaněk je typ hrdiny, kterého polská tradice, plná romantického a často patetického boje za všechno a proti všem, nezná. „Pro mě to je fascinující postava. Kolik ponížení dokáže snést! A přese všechno dělat si své, jít dál,“ oceňuje postavu hlavního hrdiny režisérka Aldona Figurová.
Ve Vernisáži Vaňkovi sekunduje snobský manželský pár, v Protestu bázlivý spisovatel. Kulisy se mění jen při Audienci u sládka. Vedle minimalismu scénického jde v polském provedení i o minimalismus herecký. „Po zkouškách se musím jít vždy někam vykřičet a odreagovat, protože to nedokážu vydržet jako kus kamene,“ přiznává Robert T. Majewski.
Herci ani režisérka přitom nezapomínali na dějinné okolnosti, za kterých Václav Havel své aktovky psal. Nedá se jim uniknout ani kvůli častým autobiografickým odkazům. Ve foyer divadla, které aktovky uvádí, navíc představení doprovází výstava o době, kdy se z Václava Havla disidenta a dramatika stal Václav Havel politik.