Praha - Známá francouzská herečka Fanny Ardantová se dnes večer představila na jevišti pražského Divadla Komedie. Vystoupila tu v roli trojské princezny v hudební inscenaci Kassandra. Pozoruhodný příběh byl sestaven pro jedinou herečku, 18 hudebníků a elektronický doprovod. Filmová a divadelní herečka, která je v Praze na pozvání Francouzského institutu, poprvé ve své kariéře vystupuje v hudebním monodramatu švýcarského skladatele Michaela Jarella za doprovodu ansámblu Prague Modern pod taktovkou Michela Swierczevského.
Kassandra je monodrama vytvořené v roce 1983 na základě textu Christy Wolfové. Autorka patří k nejvýznamnějším německým spisovatelkám současnosti. Tato komorní opera vznikla o jedenáct let později v pařížském divadle Chatelet z iniciativy švýcarské herečky Marthy Kellerové. Byla přeložena mimo jiné do němčiny, angličtiny, španělštiny, finštiny a ruštiny.
Hudba zaujímá v kariéře Ardantové stále větší místo, herečka s oblibou snoubí svůj hluboký hlas s velkými hudebními díly. Tak byla nedávno vypravěčkou ve Stravinského Příběhu vojáka v Benátkách, vystupovala v Médee od Cherubiniho v Nimes a dokonce sama režírovala operetu v Paříži. Dnes večer nastoupila na podium v dlouhých tmavých šatech s černou čelenkou na hlavě. Elegantně se zbavila střevíčků, nasadila si brýle a do hudebního doprovodu začal vstoje deklamovat.
Postava trojské princezny, již Wolfová nově interpretuje, je rozpolcena mezi minulostí a předtuchou nastávající katastrofy. Spolu s autorem hudby Michaelem Jarrellem neuvádí diváka do dramatu odehrávajícího se během trojské války. Veškeré Kassandřiny promluvy jsou připomínkou minulosti; dílo začíná v okamžiku, kdy se nejhorší už odehrálo a osamocená Kassandra očekává před mykénskými branami smrt. Ve vzpomínkách, které vytyčují události trojské války, se věštkyně odevzdává sama sobě, své sebereflexi a objasňuje smysl svého osudu. Představení doprovázely české titulky.
Jedenašedesátiletá umělkyně v Česku už pobývala pracovně, když v roce 1998 hrála v televizním seriálu Balzac, který tu tehdy vznikal. Původně se měla koncem března zúčastnit mezinárodního festivalu Febiofest. Do Prahy však nakonec dorazila později. V kinosále Francouzského institutu uvedla v pátek 9. dubna svůj filmový režijní debut Popel a krev, který loni natočila ve francouzsko-rumunské koprodukci. Po projekci diskutovala s diváky.
Fanny Ardantová
Uměleckou kariéru zahájila v roce 1974 na divadelním Festivalu du Marais jako Pauline v Corneillově dramatu Polyeuktos. S jevištěm neztratila kontakt ani poté, co se prosadila v televizi a ve filmu. Mezinárodní hvězdu z ní udělal režisér Francois Truffaut, když ji obsadil do komorního dramatu Žena od vedle (1981) jako vášnivou milenku, která dovede sebe i svého ženatého partnera k sebevraždě. S Truffautem, který byl po čtyři roky i jejím životním partnerem a je otcem její prostřední dcery Joséphine, spolupracovala ještě na jeho posledním filmu, nostalgickém kriminálním příběhu Konečně neděle!.
Známá je i jako herečka z filmů klasiků evropské kinematografie, například Život je román (1983) Alaina Resnaise, Swannova láska (1983) Volkera Schlöndorffa a z filmového muzikálu 8 žen (2001) Francoise Ozona.
