Karlovy Vary - Karlovy Vary nasávají začátkem července zejména dávky filmového umění, znalci umění výtvarného si ale také přicházejí na své. Karlovarská Galerie umění otevřela letos kromě aktuální výstavy nových děl Jaroslava Róny zcela nově pojatou instalaci své stálé expozice. Uspořádáním pověřila emeritního ředitele Českého muzea výtvarných umění (pozor, zrušeno a přebudováno přičinlivým doktorem Rathem) Ivana Neumanna, který se zjevnou kurátorskou rozkoší vybral z výjimečně kvalitního a bohatého depozitáře zdejší galerie opravdové lahůdky českého umění.
Ivan Neumann využil kvalitního a rozsáhlého depozitáře karlovarské galerie, původní expozici prořezal, prosvětlil, doplnil o opravdové tvůrčí i sběratelské lahůdky a připravil tak jednu z expozic, na niž stojí za to přijet i ze zahraničí. Takřka chronologicky jsou tu za sebou seřazena díla jednoznačných osobností českého moderního výtvarného umění, od přelomu minulého tisíciletí do současnosti (poslední etapa, věnovaná současnosti a zejména skupinám 12/15 a Tvrdohlaví, bude otevřena vbrzku). Není to přehlídka vyčerpávající slovníkově tato období, ale karlovarský depozitář přesto nabízí jména, která v různých sbírkových souvislostech a celcích ve finále podávají poměrně přesvědčivý a kvalitní obrázek české moderní tvorby.
Neumann sáhl do kolekcí děl Preislerových, Slavíčkových, Hudečkových, Jiránkových i Pruchových. Zahrnul do výběru kolekci děl Emila Filly, až reprezentativní výběr z děl Kubištových, Procházkových i Čapkových. Připomenul i druhdy masovou oblibu děl Špálových, překvapí nás tři kvalitní díla Zrzavého a v souladu s trendy nevynechal ani Šímu, Toyen, Štyrského a Janouška. Karlovarská galerie zjevně nešetřila při nákupech děl umělců let čtyřicátých – připomenuta jsou díla Lhotákova, Hudečkova, Hejnova a Tůmova.
Další období nejsou sice počtem děl tak bohatě zastoupena, ale přesto zůstaneme s radostí i úžasem stát před připomínkou umělců, jako byli Medek, Malich, Boštík, Karlíková. Samozřejmě autor instalace nemohl vynechat i všeobecně doceněné tvůrce, jako Zdeňka Sýkoru, sestry Válovy, Otu Slavíka, Stanislava Kolíbala nebo Karla Nepraše. Důležitá je i připomínka jihočeského Karla Valtera.
V době dnes opravdu skomírajícího kulturního života v pohádkovém lázeňském městě je tak nová koncepce průřezu stálou sbírkou momentálně kulturním vrcholem návštěvy Karlových Var.
O sbírkách…
Připomeňme si fakta, která jsou pro starší generaci zájemců samozřejmě známá, ale mladší generaci diváků možná příjemně překvapí.
Většina současných českých a moravských galerií vznikala v podivném kvasu počátků padesátých let. Tenkrát dostaly nové, plně socialistické galerie za úkol nejen vytvářet sbírkové soubory, ale také viditelně podporovat nový politický režim. Tehdy realizované výstavy tomuto požadavku vycházely samozřejmě ve své naprosté většině vstříc, na straně druhé se však na řadě míst dařila v souladu s nejvyššími požadavky kvality takřka neviditelná sbírková činnost.
Bez ohledů na panující dočasné kánony přijímaných zadání pro socialistický realismus a jiné radůstky tak převážná část českých městských, krajských i státních galerií nejrozdílnějším tempem a v různých objemech začala vytvářet sbírky, ke kterým dnes vzhlížíme s naprostou úctou. Svými nákupy doplňovaly hluchá místa tehdejší výstavní politiky, bez ohledu na aktuální příkazy a zákazy nakupovaly autory opomíjené, v té době dokonce opovrhované nebo i zakázané. Získávaly směle díla dokumentující vzmach českého moderního malířství na přelomu devatenáctého a dvacátého století, pečlivě mapovaly období první republiky, zabudovávaly do svých depozitářů celé velké sbírky bývalých průmyslníků či veřejně neznámých sběratelů, odvážně se orientovaly v umění šedesátých let, vyhledávaly zajímavé autory doby normalizace.
Vznikly tak překrásné depozitáře v Chebu, Liberci, Plzni, Roudnici nad Labem a v dalších městech a místech, o jejichž kvalitě se již minimálně dvacet let postupně přesvědčujeme.
