Současný spisovatel Édouard Louis si otevřenými literárními výpověďmi o vyrůstání na venkově, životě dělnické třídy nebo o znásilnění získal pozornost čtenářů nejen v rodné Francii, ale i v tuzemsku. V češtině nyní vyšla jeho kratší próza Boje a proměny jedné ženy. Pokračuje v ní v autobiografickém vypořádávání se s rodinou a životem, tentokrát vypráví příběh své matky.
Součástí novinky je fotografie, která Louise inspirovala. Byla pořízena v době, kdy autorova matka měla naději na lepší život, dalších více než dvacet let ale strávila v chudobě, péčí o děti i domácnost a ponižovaná. „V knize je jasně vidět, jak moc ji zadupává patriarchální prostředí, stereotypy, vnucená identita,“ upřesňuje překladatelka Sára Vybíralová.
„Mé matce ukradli život, byla stejně jako já okradena o možnost být sama sebou,“ píše Louis v knize. Synovo vyprávění má být příběhem osvobození, příběhem o tom, jak se Louisova matka v pětačtyřiceti vzbouřila zajetým pořádkům, opustila manžela a rozhodla se hledat štěstí. Novinka přichází po Louisově eseji Kdo zabil mého otce.
„Všechny romány Édouarda Louise tvoří dohromady sociální, ale zároveň velmi lidskou, citlivou mozaiku, která se zabývá tématem osudů, podmíněnosti, vlivu politiky na naše životy,“ domnívá se překladatelka Louisových knih Sára Vybíralová.
Aby o nás někdo mluvil
Dnes téměř třicátník vzbudil velkou pozornost už svým prvním románem Skoncovat s Eddym B., v němž promluvil o zkušenosti gaye dospívajícího na venkově. Jeho vykreslení vlastní rodiny a prostředí zatíženého sociálními problémy a předsudky vyvolalo diskuse a učinilo z něj literární hvězdu. „Možná je přitažlivá kombinace velmi otevřené osobní zpovědi, až drásavé hledání pravdivosti, a zároveň sociálně-politicky kritické výpovědi,“ připouští Vybíralová.
Levicovým smýšlením se Louis nijak netají. Literatura je pro něj způsobem konfrontace a nástrojem vyšších tříd, jehož používáním chce dát hlas opomíjeným a opovrhovaným. „Psaní knih pro mě bylo jakýmsi způsobem boje proti této neviditelnosti, kterou jsme trpěli a o které jsme stále mluvili. Moje matka vždycky říkala: ‚Nikdo se o nás nestará. Nikdo o nás nemluví‘,“ vysvětlil v rozhovoru pro nizozemský pořad Buitenhof.
Teď o něm i jeho tématech mluví nejen knihy, ale i divadelní adaptace, které podle jeho textů vznikají i na českých scénách. Soubor Depresivní děti touží po penězích adaptoval knihu Kdo zabil mého otce. Švandovo divadlo převedlo na jeviště odvážné Dějiny násilí, v nichž se Louis vyrovnává se znásilněním a pokusem o vraždu.
