Svět klasické hudby přišel o světově uznávaného pianistu Ivana Moravce. Jaromír Havlík z Akademie múzických umění v Praze, kde Moravec působil jako pedagog, potvrdil, že mistr skonal ve věku 84 let. Virtuos se jako jediný Čech dostal mezi sedm desítek světových pianistů, jejichž umění zachycuje na CD prestižní edice Velcí klavíristé 20. století. Poslední rozloučení se bude konat v Břevnovském klášteře 4. srpna.
Moravec, který se narodil 9. listopadu 1930 v Praze, byl v médiích přezdíván „básníkem klavíru“ a pro mnohé byl dokonce „pianistou pianistů“. Uchvacoval perlivou technikou, dynamickou škálou úhozu, smyslem pro barevnost tónu a jemné odstíny nálad. Diváci i kolegové oceňovali nejen jeho instrumentální umění, ale i skromnost, neokázalost a pracovitost.
Pianista Ivo Kahánek: „Ivan Moravec byl nejuznávanějším českým pianistou, zanechal výraznou stopu hlavně v zahraničí. Budu na něj vzpomínat jako na velmi laskavého a inteligentního člověka, který byl vzorem pro mladé pianisty svým způsobem práce, snahou o maximální dokonalost.“ Moravec se podle něj nikdy nespokojil s povrchním efektem a pracoval vždy mravenčím způsobem, navíc skromně a se zájmem o práci ostatních hráčů.
Za svou bohatou mezinárodní kariéru Moravec koncertoval prakticky na všech významných světových pódiích a byl zván jako sólista předními orchestry a dirigenty. Jeho diskografie zahrnuje desítky snímků, z nichž mnohé se pyšní titulem „nahrávka roku“ a dalšími cenami. Díla Mozarta, Beethovena, Debussyho, Francka a Chopina hrál s velkým úspěchem. To zároveň vysvětluje, proč česká hudba v jeho repertoáru nezaujímá tak významné místo, i když po světě hrál často třeba Janáčkovy skladby.
- Podle Matouše Vlčinského na Supraphonu nedávno našli Moravcovu dosud nevydanou živou nahrávku z 6. ledna 1987, která vyjde pod názvem Tříkrálový koncert. „Je to repertoárově typický recitál Ivana Moravce v letech, kdy měl úžasnou formu. Hraje Bacha, Beethovena, Mozarta, Chopina a Debussyho, tedy výběr skladatelů, které hodně hrával a ve kterých byl téměř bezkonkurenční,“ řekl.
Jeho interpretační mistrovství bylo již oceněno mnoha uznáními, včetně prezidentem udělené medaile Za zásluhy v roce 2000, Ceny Karla IV. či Ceny Antonína Dvořáka.
Moravec si přes své umění a skvělou pověst nikdy neliboval v publicitě, nerad poskytoval rozhovory, a možná proto jej nebylo možné označit za proslulou star. Dokonce ani neměl v oblibě efektní virtuózní čísla a při své hře se zcela koncentroval na vnitřní svět skladeb Mozarta, Chopina, Schumanna, Brahmse, Ravela či Debussyho. Jeho jediným vstupem do populárnější sféry byl krátký příspěvek na soundtracku k filmu Amadeus, ale i tam šlo jen o úryvek z jednoho méně hraného Mozartova koncertu. V západních médiích býval přezdíván „básníkem klavíru“ či „pianistou pianistů“.
