Sochař a grafik, ale také mystik, který se ve své tvorbě zabýval náboženskými alegoriemi a smyslem lidské existence. Právě duchovnímu světu Františka Bílka (1872 až 1941) se věnuje expozice Cesta k Předsíni chrámové v Bílkově vile Galerie hlavního města Prahy na pražských Hradčanech. K vidění bude další dva roky.
„Galerie hlavního města Prahy jako správce pozůstalosti Františka Bílka věnuje stálou pozornost jeho dílu. Každé dva roky připravujeme pro třetí patro vily výstavu, která podrobněji mapuje některý tematický nebo stylový okruh jeho díla. Za poslední více než dekádu se jim věnuje kurátorka Hana Larvová, jedna z mála znalkyň jeho díla,“ uvedla ředitelka GHMP Magdalena Juříková.
V minulosti se dlouhodobá výstava věnovala jeho grafickým pracím, další představila ztvárnění modlitby Otčenáš Bílka a Alfonse Muchy nebo Bílkova díla s básněmi jeho přítele Otokara Březiny.
Současná expozice představuje pohled do Bílkova osobitého pojetí víry a hledání cesty k osvícení a poznání. K vidění jsou kresby, grafiky a vzácně dochované publikace z raného tvůrčího období. Raná tvorba Bílka, symbolisty z doby secese, spadá do období do konce prvního desetiletí 20. století. Díla z tohoto období otevírají úvahy o smyslu lidské existence a věčném koloběhu vesmíru.
Půdorys jako kosa, sloupy jako svazky obilí
K porozumění přispívají dvě Bílkovy autorské knihy, Stavba budoucího chrámu v nás (1908) a Cesta (1909), ve kterých reaguje autor na zkušenosti z pobytu v Paříži v letech 1891 až 1892. Intelektuální prostředí, kam ho uvedla jeho ochránkyně, česká malířka Zdenka Braunerová, ho dostalo do kontaktu s různými teoriemi a směry, které jej ovlivnily.
„Pěstovaly se tu tajné nauky, hermetismus, okultismus a umělce přitahovala esoterická symbolika,“ uvedli tvůrci výstavy.
Podobně jako Antonia Gaudího, i Františka Bílka nejen v architektuře inspirovala příroda. I když to byl především sochař a grafik, navrhl si vilu, která pro něj byla chrámem i bezpečnou tvrzí před okolním světem. A měl tu i svůj sochařský ateliér.
„Samotný dům je výstavní exponát, vznikl mezi lety 1910 až 1911. Všechno to má duchovní zázemí. František Bílek vždy přemýšlel religiózně, takže všechno je prodchnuté náboženskou ideou,“ dodává Juříková.
Obloukový půdorys stavby bývá popisován jako stopa kosy v obilném lánu. Sloupy zase připomínají svazky obilí. „Jsou de facto zdroj života a životaschopnosti víry, která pořád roste vzhůru,“ popisuje Juříková. Výstavu v Bílkově vile mohou zájemci navštívit každý den s výjimkou pondělí od 10:00 do 18:00.
