Ostravské Divadlo Petra Bezruče oslavuje sedmdesátiny. Divácky úspěšný a kritikou ceněný činoherní soubor, ve kterém zanechala stopu řada hereckých i režisérských osobností jako Jan Kačer, Richard Krajčo, Jan Mikulášek, Martin Františák či Norbert Lichý, si to připomene na slavnostním večeru v pátek 29. ledna.
K úspěchům divadla patří vedle divadelních cen a stále vyprodaného hlediště také to, že se od poloviny devadesátých let změnilo z příspěvkové organizace na firmu, která za pomocí grantů dlouhodobě prosperuje.
Předcházely tomu však krize, kdy měl soubor namále. „V osmdesátých letech nám hodně ublížila fúze s ostatními ostravskými divadly do Státního divadla Ostrava. A po revoluci nás zase zrušili jako příspěvkovou organizaci a všichni jsme šli na pracovní úřad. To nebylo příjemné,“ připomíná nejznámější herec souboru a držitel Thálie Norbert Lichý, který tam působí téměř třicet let.
Lichý hrál u Bezručů poprvé jako devítiletý
K Divadlu Petra Bezruče má Lichý téměř rodinný vztah. „Chodil jsem tam na představení už jako malé dítě, protože můj tatínek toto divadlo spoluzakládal. První roli malého princátka jsem hrál jako devítiletý, v jedenácti jsem byl Cipísek,“ vzpomíná. Jako profesionální herec nastoupil u Bezručů roku 1987.
Soubor se po celou dobu existence zaměřuje na mladé publikum. Zakládá si na rozmanitosti a originální dramaturgii, která zahrnuje moderní pojetí klasických děl, uvádění nových autorů, dramatizaci zajímavých knih, filmů, ztvárnění regionálních témat. Velmi úspěšné byly éry s uměleckým šéfem Janem Mikuláškem nebo Martinem Františákem. Jako režisér se tam výrazně zapsal také Janusz Klimsza a řada dalších.
Režisérka: V Ostravě se dělá divadlo naplno
Novou uměleckou šéfkou je rodačka z Prahy Jana Ryšánek Schmidtová, která nyní začala s herci zkoušet komedii Škola, základ života. „Mám pocit, že v Ostravě se obecně dělá divadlo naplno a je také naplno přijímáno. Je to město, kde se divadlu nejenom daří, ale kde je možné dělat spoustu věcí, které v Praze dělat nejdou, protože divadelníci jsou tam příliš vytíženi vyděláváním peněz,“ vysvětluje režisérka, proč nabídku přijala.
I když herecký soubor se často obměňuje, protože mnozí herci dostávají nabídky do Prahy, podle jeho členů tím netrpí. „Lidé se střídají, ale mladí, kteří přicházejí, jsou bezvadní. Nemám pocit, že jsem pořád v tom stejném divadle. A taky mládnu,“ říká Norbert Lichý. „Jsme sehraní, pomáháme si, nikdo se nesnaží prosazovat na úkor druhého. Je to dost vzácná věc,“ uvádí také herec Lukáš Melník, který loni získal Thálii jako talent roku do 33 let.
Původně se tato scéna nazývala Divadlo mladých. Založena byla v prosinci 1945. Ještě předtím vzniklo pod vedením režiséra a dramatika Oldřicha Daňka pásmo poezie Chléb s ocelí, které je považováno za první počin budoucího souboru. Jméno slezského barda Petra Bezruče přijal až o více než deset let později.
Během své existence vystřídal soubor několik budov. Roky byl jeho domovem Dům kultury Vítkovice. Posledních dvacet let působí v domě v ulici 28. října, jehož prostory prošly v letech 2011 až 2012 rozsáhlou rekonstrukcí.
