Milan Knížák prodal sbírku uměleckého hnutí Fluxus vznikající galerii Kunsthalle Praha. Knížák byl jedním z vůdčích evropských představitelů mezinárodního uměleckého hnutí, které vystavování obrazů v galerii nahradilo happeningy nebo posíláním děl poštou. Velkou část sbírky tvoří dary Knížákových kolegů z Fluxu, třeba Yoko Ono. Zcela jinou tvorbou je kontroverzně vnímaný výtvarník zastoupen nově i v kostele sv. Lukáše ve Svárově na Kladensku. Je spoluautorem nových vitráží.
„Director of Fluxus East“ Milan Knížák prodal svou sbírku. A zkouší se dorozumět s Bohem
Milan Knížák prodal sbírku hnutí Fluxus (zdroj: ČT24)
Umělecké – nebo spíše antiumělecké – hnutí Fluxus (z latinského tok, proud) vzniklo v šedesátých let a propojilo Ameriku se západní Evropu, Japonskem a časem i východní Evropou. Odkazovalo k dadaistovi a předchůdci konceptuálního umění Marcelu Duchampovi či k experimentátorovi Johnu Cageovi. Blízko mělo i k zen buddhismu.
Členové hnutí odmítali „klasické“ umění a „klasický“ výstavní prostor. Distancovali se od obrazů, soch, ale i hudby tvořených pro střední a vyšší vrstvu (na Západě) nebo podřízené oficiálním socialistickým mantinelům (na Východě).
Fluxus upřednostňuje happeningy a experimenty s různými médii a uměleckými disciplínami, nejen vizuálními, ale i hudbou či poezií. Rozvíjel také takzvané „mail art“ čili poštovní umění, kdy si umělci posílali – poštou, později i internetem – různé koláže z recyklovaných a nalezených předmětů, poezii či pohlednice s razítky, které sami vytvořili.
Milan Knížák si cestu k hnutí našel už v šedesátých letech, byl jmenován „director of Fluxus East“, tedy „ředitelem Fluxu na Východě“. Dokonce na pozvání zakladatele Fluxu George Maciunase přijel v roce 1968 do Spojených států.
Zajímaly ho v té době zejména obřady a rituály a vtáhnout se do nich pokoušel i americké publikum. „Například podivný rituál, kdy bylo několik lidí zavřených v jedné místnosti. Dvacet čtyři hodin bez jakékoliv komunikace, bez spaní, bez jídla,“ popsal jednu ze svých uměleckých intervencí.
Yoko Ono a 45 umělců
Dílo německého člena hnutí Fluxus Dietera Reicka
Díla tvořená členy Fluxu měla být často neprodejná a pomíjivá, některá paradoxně ale zůstala uchovaná. Největší sbírky spravuje newyorská MoMA a Stuttgartská státní galerie. „Ta moje je zajímavá tím, že jsou v ní trochu osobnější věci. Dostal jsem je přímo od autorů jako dar nebo je někdo přímo pro mě udělal,“ poznamenává Milan Knížák ke sbírce, kterou budoval se svou manželkou Marií.
Najde se v ní na sedm set položek od šestačtyřiceti umělců. Zejména multiply (výtvarné dílo vyráběné ve větším množství), objekty, kresby, ale i fotografie, filmy dokumentující různé performance, autorské knihy a korespondence.
Zastoupení autoři se často věnovali výtvarnému umění a zároveň hudbě: konceptualista a avantgardní skladatel George Brecht, francouzský akční umělec Robert Filliou, anglický skladatel a básník Dick Higgins, americká vizuální umělkyně Alison Knowlesová nebo její krajan Ben Patterson. Nejznámějším jménem, alespoň pro širokou veřejnost, je výtvarnice, hudebnice a manželka Johna Lennona Yoko Ono.
„Sbírka manželů Knížákových je sbírka přímých účastníků hnutí Fluxus, to je to podstatné, co jí dodává jedinečnost, nejen v kontextu Evropy, ale možná i celého světa,“ domnívá se Štefan Tóth z Kunsthalle Praha, která sbírku koupila a také ji vystaví. Nový multifunkční prostor pro umění a kulturu by se měl v objektu bývalé trafostanice na pražském Klárově otevřít v únoru příštího roku.
Rozkousal hostii, ale teď zdobí kostel
Mnohem dříve je možné si prohlédnout vitráže, které Milan Knížák spolu s Milanem Peričem navrhli pro kostel svatého Lukáše ve Svárově. Nyní se vyrábějí v pražském uměleckém sklenářství, jež pracovalo i pro chrám svatého Víta.
Vitráže Milana Periče v presbytáři zobrazují evangelisty. Milan Knížák dodal návrhy svatého Jana, Rocha, Václava a Šebestiána. Sám při tom říká, že on osobně není členem církve. Vystoupil z ní ve svých osmnácti letech spácháním těžkého hříchu – bez zpovědi rozkousal hostii. Ale přiznává, že je věřící a Boha stále hledá.
„Chci hledat osobní cestu k něčemu, čemu nerozumím. A podle mě je Bůh to, čemu nemůžeme rozumět, co někde je, co víme nebo tušíme, že někde existuje, ale nemůžeme si s tím nějak poradit,“ vysvětluje.
Veřejnosti budou nové vitráže slavnostně představeny 28. září, v den svátku svatého Václava.
Milan Knížák a Milan Perič vytvořili vitráže pro kostel ve Svárově (zdroj: ČT24)
Undergroundový umělec, kontroverzní ředitel
Výzdoba kostelních oken není ale zrovna tím, čím by byl Milan Knížák nejznámější. Na přelomu šedesátých a osmdesátých let se stal zásadní osobností skupiny Aktual. Undergroundově prosazoval nové formy umění, zejména akční. To měl společné s hnutím Fluxus. Skládal a zpíval písně Miluju tebe a Lenina nebo Děti bolševismu a jako instrument zapojoval třeba nastartovanou motorku nebo vrtačku, kterou začal při koncertě klidně ničit pódium.
Po změně režimu se z radikálního hudebníka a nonkonformního výtvarníka stal rektor Akademie výtvarných umění, kde mimo jiné založil a vedl ateliér intermediální tvorby. Studovali u něj například Krištof Kintera nebo Jakub Špaňhel.
Jeho jméno je ale především spojeno s jednou érou Národní galerie. V čele přední české galerijní instituce stál více než deset let a coby kontroverzní osobnost měl i tady své odpůrce. Asi nejexplicitněji svůj nesouhlas s Knížákovým vedením vyjádřilo v roce 2004 pět umělců, kteří se poblíž jednoho z jeho děl vykáleli.