Matka italského renesančního umělce a vynálezce Leonarda da Vinciho byla kavkazská princezna, která skončila v otroctví. Italský filolog a historik renesance Carlo Vecce své tvrzení opírá o dokument, který objevil ve státním archivu ve Florencii. Jiní historici jsou ale k novému poznatku skeptičtí.
Vecce svá tvrzení opírá o dokument propuštění z otroctví ženy jménem Caterina, který podepsal florentský notář a otec renesančního umělce Piero da Vinci.
„Notář, který propustil Caterinu z otroctví, byl tím samým mužem, který ji miloval, když byla ještě otrokyně, a který s ní počal dítě,“ řekl Vecce. Podle Vecceho bylo osvobození Cateriny jediným obdobným dokumentem, který Piero da Vinci sepsal během své kariéry notáře.
Několik drobných chyb v dokumentu podle historika dokazuje, že Piero da Vinci byl při sepisování listiny nervózní. „Přivést otrokyni někoho jiného do jiného stavu byl totiž zločin,“ vysvětluje.
Zajatá princezna z Kavkazu
Vecce tvrdí, že Caterina byla princeznou z Čerkesie, někdejšího regionu nacházejícího se na severním Kavkaze. Země byla zničena ruskou okupací v první polovině devatenáctého století.
Caterina padla do zajetí a musela se stát otrokyní. V roce 1439 byla v Konstantinopoli prodána benátským kupcům. Do Florencie přicestovala v roce 1442, když jí bylo patnáct let. O desetiletí později porodila Leonarda da Vinciho. Z otroctví byla osvobozena v listopadu 1452, zhruba šest měsíců po porodu.
„Caterinin příběh není krásný,“ uvedl Vecce, „je to příběh otroctví, je to příběh dějin, globalizace, vykořisťování a zrušení lidské svobody. Je to příběh dívky, které bylo všechno ukradeno: svoboda, budoucnost a sny. Je to příběh současnosti, který má každý z nás denně před očima. Cítil jsem naléhavou potřebu vyprávět Caterinin příběh pro všechno, co nám přináší k zamyšlení a pochopení našeho dnešního světa.“
Podle italského historika Caterina vychovávala Leonarda da Vinciho prvních deset let jeho života. Poté se provdala za jiného Florenťana a porodila dalších pět dětí. O údajné da Vinciho matce napsal Vecce také román Il sorriso di Caterina (Kateřinin úsměv).
„Všechno je v ní pravdivé, dokonce i jména protagonistů,“ uvedl Vecce při prezentaci knihy. Zdůraznil, že ji napsal na základě výzkumu a historických dokumentů. „Fikce do knihy zasahuje jen proto, aby propojila příběhy a začlenila mezery, jak to dělá filologie,“ cituje autora list La Nazione.
Jen snaha najít něco exotického, namítá jiný historik
K Vecceho tvrzení se však staví skepticky další velký da Vinciho znalec a bývalý profesor na Oxfordské univerzitě Martin Kemp. Míní, že tvrzení jeho kolegy, jehož si váží jako vědce, „naplňuje potřebu nalézt něco mimořádného a exotického v Leonardově původu“.
Podle Kempa byla da Vinciho matkou patnáctiletá dívka Caterina Di Meo Lippiová z toskánského venkova. Dodal, že Caterina bylo jméno, které běžně dostávaly otrokyně, když z donucení konvertovaly ke křesťanství.
Kemp se také pozastavil nad tím, že Vecce zveřejnil své poznatky prostřednictvím románu, a nikoliv v historické studii. Ten to zdůvodnil tím, že se chtěl o své zjištění podělit se širším publikem a málokdo by četl akademický text s poznámkami pod čarou a bibliografií.
