V pětadevadesáti letech zemřela italská filmová hvězda Gina Lollobrigida. Patřila k nejznámějším tvářím italské poválečné kinematografie a k sexsymbolům tehdejší doby. K jejím nejslavnějším filmům patří Fanfán Tulipán, Zvoník u Matky Boží, Italské prázdniny či Chléb, láska a žárlivost.
Kinematografie by měla žít pro hodnoty, ne pro peníze, prohlásila Gina Lollobrigida, když byla v polovině devadesátých let hostem na filmovém festivalu v Karlových Varech. „Americkými filmy jsme krmeni od rána do večera a ti, co přijedou do Spojených států, již vůbec nemají šanci. Kinematografie se stala spíše průmyslem než uměním. K tomu, aby vznikl dobrý film, není potřeba stovek miliónů dolarů,“ dodala.
Od Fanfána Tulipána po Římanku
Dříve než na plátno vstoupila Gina Lollobrigida na přehlídková mola, uspěla i v soutěži krásy Miss Italia. „Nemyslet na krásu, milovat život a mít stále zájmy,“ zněl její recept na udržení půvabu.
Jako herečka se proslavila prakticky přes noc, když se objevila v dobrodružném snímku Fanfán Tulipán. „V roce 1952 jsem točila film, nebyla jsem nikdo, a ten film mi přinesl úspěch. Na titulcích bylo moje jméno vedle Gérarda Philipa strašně maličké, ale pak jsem ani nemohla vyjít na ulici. Bylo to šílenství,“ vzpomínala.
Následovala veselohra Krásky noci, opět s Gerardem Philipem, a kasovní trháky Chléb, láska a fantazie a Chléb, láska a žárlivost, které z mladé Italky udělaly nejlépe placenou evropskou herečku. Ve druhé sérii ji později vystřídala Sophia Lorenová. V padesátých letech se převtělila také v uhrančivou cikánku v adaptaci románu Zvoník od Matky Boží.
Z literatury vycházel rovněž jeden z jejích zásadních filmů – Římanka podle knihy Alberta Moravii. Příběh prostitutky ve fašistické Itálii natočila dokonce dvakrát. Nejprve v roce 1954 v hlavní roli, o tři dekády později se v remaku vrátila jako matka padlé dívky.
Ochodod Lollobrigidy zasáhl politiky i umělce
„Opustila nás Gina Lollobrigida, skvělá herečka, která se zapsala do historie mezinárodní kinematografie. Italská ikona ve světě. Zůstane na Olympu kultury a umění. Ať odpočívá v pokoji,“ reagoval na zprávu o úmrtí herecké hvězdy italský ministr zahraničí Antonio Tajani.
„Ciao Lollo,“ loučí se Lollobrigidou prostřednictvím její přezdívky italská veřejnoprávní televize. Ochod herečky zasáhl i její herecké kolegy, například Sophii Lorenovou či Antonia Banderase.
Populárnější, než myslela
Celkem natočila přes šedesát snímků, část z nich natočení v režii významných italských poválečných filmařů, jako byli Vittorio De Sica, Mario Monicelli či Pietro Germi. „Jsem populárnější, než jsem si myslela. Na mé filmy se lidé ve světě stále dívají a skutečnost, že se držím v ústraní, mě dělají v očích lidí ještě zajímavější,“ řekla u příležitosti oslavy sedmdesátých narozenin.
Sama se postavila i za kameru, když točila dokumentární portréty, nebo je pořizovala svým fotoaparátem. Zachytila tak indickou premiérku Indíru Ghándíovou, kubánského diktátora Fidela Castra, monackou kněžnu Grace Kellyovou či herečku Audrey Hepburnovou. A při své návštěvě na zlínském festivalu pro děti a mládež zvěčnila i Václava Havla. Napsala i několik knih a věnovala se výtvarnému umění.
Charita i politika
Své slavné jméno spojila Gina Lollobrigida také s charitou. Dlouhodobě spolupracovala s humanitárními organizacemi jako UNICEF a Lékaři bez hranic, s matkou Terezou se vydala do Kalkaty.
Zajímala ji i politika. V loňském roce kandidovala v parlamentních volbách za skupinu menších levicových organizací. Na konci milénia se nechala přemluvit ke kandidatuře do Evropského parlamentu. „Nevím moc o politice, ale znám tyhle lidi. Vím, co je chudoba a hlad,“ uvedla. U voličů ale neuspěla.
Italský tisk připomněl, že Lollobrigida byla loni v září hospitalizována, protože si při pádu doma zlomila nohu. Poslední roky jejího života provázely spory se synem Andreou Milkem Skofičem, který žádal italské soudy, aby stanovily matce opatrovníka, protože herečka prý není schopna spravovat svůj majetek. Lollobrigida takovou možnost soustavně odmítala.
