Beatrice Landovská vydala druhý díl své zamýšlené autobiografické trilogie. Nazvala ho Když máma spala. Dcera herce Pavla Landovského a dramatičky a scénografky Heleny Albertové v knize popisuje dospívání v rodině disidentů.
Při psaní knihy vycházela Beatrice Landovská ze vzpomínek, které má zachované i díky deníkům. Ty si vede od třinácti. Ve starém sešitu našla i nikdy neodeslaný dopis otci z doby, kdy byl v rámci akce Asanace vyhnán do Rakouska. Komunistický režim tehdy jemu nepohodlné lidi nutil k emigraci.
„Otec byl osobnost, která se nepřizpůsobovala, takže nejdřív byl hodně slavný herec a pak byl hodně slavný disident, podepsal Chartu,“ připomíná Landovská.
Svou dceru přivedl do disidentských kruhů, například na třetí festival druhé kultury u Havlových na Hrádečku. Akce skončila policejní razií. „Vyhrožovali nám, zatkli a odvezli k výslechu. Bylo mi patnáct a dva měsíce,“ popisuje Landovská. V následujícím roce 1978 byl její otec nucen opustit Československo.
Název memoárů Když máma spala se ale vztahuje k autorčině matce. „Otec odjel do exilu a ona si druhý den lehla na čtyři měsíce, byla omámená nějakými sedativy a spala. A najednou jsem si uvědomila, že jsem prostě sama za sebe,“ vysvětlila Landovská.
Bylo jí šestnáct a mezi její přátele patřili třeba bratři Topolové nebo Milena Grušová, dcera spisovatele a diplomata Jiřího Gruši.
V další knize plánuje Beatrice Landovská vydat vzpomínky na osmdesátá léta. Mimo jiné popíše, jak se s otcem krátce setkala před revolucí, u maďarského Balatonu. Trilogii začala v roce 2019 prvním dílem s názvem Nikdy není pozdě na šťastné dětství.
