Praha - Při příležitosti čtyřicátých narozenin bratří Bubeníčků odvysílá Česká televize záznam představení Les Ballets Bubeníček, které vzniklo letos v lednu, kdy první sólisté drážďanské Semperovy opery a Hamburského baletu přijeli hostovat do Národního divadla. Na výjimečné představení se dívejte v sobotu od 20:20 na ČT art.
Pro své vystoupení si bratři Bubeníčkové vybrali čtyři jednoaktové balety, ve dvou z nich také tančili. Ke spolupráci si dále přizvali čtrnáct zvučných jmen z řad svých kolegů a přátel, předních sólistů evropských scén. Bratři se prezentují nejen coby zdatní tanečníci, ale předvádí i další nadání. Program je složen výhradně z choreografií Jiřího Bubeníčka, scénu navrhl Otto, který je rovněž hudebním skladatelem.
„Lidé nás vnímají jako dvojčata, ale každý jsme jiný charakter a jiným způsobem tancujeme,“ říkají bratři sami o sobě. Otto je lyričtější a vášnivější a paradoxně větší srandista. Jiří pak zase temperamentnější a dravější. Bubeníčkovi jsou laureáty řady cen, mají za sebou četná hostování na prestižních divadelních scénách, účasti na galakoncertech a mezinárodních festivalech od Mnichova přes Vídeň, Petrohrad, Tokio až po Austrálii.
Cirkus Humberto
Jiří je od roku 2006 prvním sólistou baletního souboru drážďanské opery, je autorem mnoha choreografií a držitelem významných ocenění. Otto, který je od svého dvojčete prakticky k nerozeznání, je od roku 1997 prvním sólistou hamburského baletu (stal se jím tehdy společně s Jiřím). Okruh jeho umělecké činnosti je velmi široký, věnuje se komponování hudby, navrhování kostýmů a scénografii. V roce 2006 Otto debutoval jako režisér s krátkým filmem Nocturnal Ecstasy, pro nějž vytvořil partituru a byl také hercem a vedoucím střihu. Působí též jako pedagog v mistrovských baletních kurzech.
Bubeníčkovi se narodili 7. října 1974 v polském Lubinu, kde jejich rodiče byli zrovna na turné s cirkusem Humberto. Předpokládalo se, že chlapci zachovají rodinnou artistickou tradici: jako malí jezdili na jednokolce a chodili po rukou. Když jim ale bylo 11 let, přišel zlom. Učitelka tance rozpoznala jejich pohybový talent a doporučila Jiřího a Ottu ke studiu na pražské Taneční konzervatoři. Oba nastoupili hned do druhého ročníku.
Po soutěži ve švýcarském Lausanne jim významný choreograf John Neumeier nabídl studium na hamburské baletní škole. Tehdy bratři ještě odmítli, po absolutoriu na konzervatoři však Bubeníčkovi do vyhlášeného Neumeierova souboru zamířili (1993). Po čtyřech letech se stali prvními sólisty. V roce 2006 se dráhy bratrů poprvé rozdělili, když Jiří opustil Hamburk a začal tančit v Semperově opeře v Drážďanech.
Nezkrocení
Bubeníčkovi jako dvojčata často alternovali v týchž úlohách nebo se vhodně doplňovali. V jednom z představení například Jiří tančil schizofrenního krále, Otto byl jeho stínem. Slavný je duet Clauda Brumachona s názvem Les Indomptés (Nezkrocení), v němž bratři ve vysoké rychlosti tančí zrcadlově přesně, jeden je odrazem toho druhého. Obě těla svádějí neustálý boj mezi potřebou toho druhého a touhou po vlastní identitě.
Pohybovou genialitu opěvují diváci i kritika. Bubeníčkovi mimo jiné zazářili v dílech Forsytha, Balanchina, Kyliána, Eka, Dawsona, Duata či Fokina. V Česku se bratři zatím naposledy představili začátkem roku v pražském Národním divadle.
