Krizi mužské identity řeší dokumentární inscenace O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso. Provokativním názvem chce režisérka Barbara Herz nahlodat představu o homogenní skupině mužů a ukázat pestřejší obrázek. Hra o tom, v čem spočívá mužská dospělost a jak lze v dnešním světě uchopit službu, měla premiéru v pražském A Studiu Rubín.
Bílí heterosexuálové, co jedí maso. Nová inscenace nahlíží na role muže v dnešní společnosti
Události v kultuře: Nová inscenace o krizi mužství (zdroj: ČT24)
Bílý heterosexuální muž, co jí maso, je trochu mýtická postava. Jejího typického představitele ještě nikdo neviděl, ale pořád obchází někde kolem. Je to muž, kterému nejsou odepřena žádná privilegia a bezohledně vládne světu na úkor slabšího pohlaví? Nebo je to zodpovědný strážce ohně a bezpečí, bez něhož by se zhroutil řád? Ani postava spílajícího patriarchy není univerzálním mužem.
O krizi mužství, co pro ně znamená úspěch, ale i prohra, hovořila s dvaceti skutečnými muži během dvou let režisérka Barbara Herz. Očekává, že postava, kterou inspiroval stárnoucí učitel, bude lidi dráždit nejvíc. „Je to kovaný filozof. Věci, které říká, jsou velmi nekorektní, pro spoustu lidi neakceptovatelné, ale zároveň ve vás hlodá červíček, jestli na tom náhodou není něco pravdy,“ říká Herz, která text napsala společně s Annou Hoprich.
Jak hra pokračuje, postav přibývá. Transsexuální řidič kamionu řeší, jak vysvětlit změnu pohlaví synovi, bývalý fotbalista po konci kariéry neví, co se životem. Slovo dostávají také feministé. Hra se zároveň snaží rozkrývat různé polohy otcovství a jeho často přehlíženou důležitost. Jedenáct mužů scénicky ztvárňují Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov.
Ostré vymezení i ztotožnění
„Všichni muži, jejichž příběhy v textu zazní, jsou označeni až archetypálně maskulinními profesemi či společenskými pozicemi jako kamioňák, bachař, horník, lovec, sběratel, dobrodruh či hráč, přesto se v každém z příběhů ukáže překvapivý přerod perspektivy a zcela nečekané pointy,“ dodává Herz, jejíž předchozí dokumentární inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je, byla nominována na cenu Thálie a Ceny divadelních novin. O situaci mužů v současné společnosti podle režisérky neprobíhá na rozdíl od otázek mateřství žádná podstatná diskuze.
„Jeden z odborníků, kteří na projektu spolupracují, Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti, hovoří o tom, že situace toxického patriarchátu, který v naší společnosti stále přetrvává, škodí nejen ženám, ale i mužům samotným. Nejistota, jak nakládat s tlakem na udržení dominantní pozice, často vede k tomu, že muž pracující jako pojišťovák, co nakupuje na Rohlíku s donáškou do třetího patra, hovoří o přirozenosti lovce mamutů, odlišnostech mužského mozku a nezapomene zmínit, že ženám je vlastní sbírat kořínky,“ míní autorka.
V čím dál hustějším guláši názorů v inscenaci se odpověď po skutečné podstatě mužství ztrácí. Autorky očekávají, že se diváci budou ztotožňovat s různými typy podle svého naturelu a nikdo ze hry neodejde se stejným pocitem. Ironická reflexe autentických příběhů tak má divákům umožnit hluboké ztotožnění, stejně jako ostré vymezení.