Velké evropské letiště, na němž si každý z masy cestujících nese v příručním zavazadle svůj osobní příběh. Občas se jejich cesty na okamžik protnou. Spisovatelka Bianca Bellová ve své nejnovější knize Transfer propojuje obyčejné a zároveň pozoruhodné lidské příběhy.
Na začátku románu byl konkrétní moment. „V Curychu jsem čekala na přestup a všimla jsem si pána, jak si vyndává z kapsy snubní prstýnek, leští ho a nandává na ruku. Začala jsem přemýšlet, co by za tím mohlo být, a napsala jsem příběh – a pak další,“ prozradila Bellová.
Letiště je podle autorky dobrým zdrojem příběhů, do stejného prostoru svádí lidi, kteří se vůbec neznají, přesto spolu často nedobrovolně tráví mnoho hodin. Navíc se v letištní hale koncentrují různé emoce, negativní i pozitivní. Lidé jsou unavení a vystresovaní, mnohdy vystavení zcela novým sociálním situacím a příležitostem.
Kniha Transfer sleduje čtyři příběhy – dvou žen a dvou mužů, zhruba čtyřicátníků. Linda letí ze smuteční hostiny po pohřbu své matky, Michael se vrací z univerzitní konference, Davidovi uletělo letadlo a Silva cestuje s tanečním souborem, přesněji s jednou jeho polovinou, pro jistotu, kdyby letadlo spadlo, aby nezemřeli všichni.
Jiný pohled
„Pro mě bylo zajímavé, že na letišti lidé vystupují ze svého tradičního světa a někam se přesouvají. Většinou za něčím podstatným. Řeší problémy, letí na služební cestu. A zároveň se můžou i nějakým způsobem posunout ve svém životě, nahlédnout na něj jinak, něco vyřešit,“ podotýká Bellová k víceznačnému názvu knihy Transfer.
Sama autorka tráví dost času na cestách do zahraničí. Její dystopický román Jezero, oceněný také Magnesií Literou, získal Cenu Evropské unie za literaturu a za anglický překlad EBRD Literature Prize. „Doufám, že se mi podaří najít cestu k anglojazyčnému čtenáři. Dostala jsem pozvání na literární festival v Oxfordu, budu číst na Londýnském knižním veletrhu. Anglický jazyk je klíčem ke světu,“ míní Bellová. Jen práva na vydání Jezera byla podle nakladatelství Host prodána do třiadvaceti zemí.
