Jen málokterý hrdina byl během dvacátého a jednadvacátého století slavnější než Batman. Jak je možné, že se z postavičky pro děti stal symbol úspěchu, který vydělal miliardy dolarů, a píší se o něm seriózní vědecké práce?
Batman zachránil vesmír i komiksový žánr. Zrcadlo lidské duši nastavuje už osmdesát let
V polovině května 1939 se v komiksovém časopise Detective Comics 27 objevil první příběh hrdiny v černé masce, který bojuje proti zločincům.
„Úžasná a jedinečná dobrodružství Batmana“, jak zněl podtitul sešitu, jsou dnes jedním z nejcennějších sběratelských kousků – jejich cena se odhaduje na 1 075 000 dolarů, v přepočtu 24,5 milionu korun. To přibližně odpovídá ceně, za jakou se prodávají ty nejdražší obrazy nejslavnějších českých malířů, jako je Utonulá od Jindřicha Štyrského.
Během následných osmdesáti let své fiktivní existence se stal Batman obrovským fenoménem jak v žánru samotného komiksu, tak i v televizi, ve filmu, ale také počítačových hrách. Muž oblečený v netopýřím kostýmu si tak svedl získat srdce lidí ve všech koutech světa – cosi na něm připadá divákům a čtenářům 20. a 21. století neodolatelné.
Seznamte se s Batmanem
Batman funguje v komiksových příbězích i dalším zpracování jako superhrdinský ochránce fiktivního města Gotham City. Je charakteristický tím, že používá symboliku netopýra, pomocí níž nahání strach nepřátelům – původně kriminálníčkům, později také superpadouchům, a dokonce i celogalaktickým hrozbám.
GALERIE
Batman likviduje zlomyslné protivníky už od 2. světové války
Za tajnou identitou a netopýří maskou se skrývá multimiliardář Bruce Wayne, investor a playboy. Skutečnou maskou je ale daleko spíš tato civilní poloha, za kterou skrývá bojovníka proti zločinu, který tak mstí smrt svých rodičů zabitých gangstery.
Od většiny ostatních superhrdinů se Batman liší tím, že nemá žádné superschopnosti – disponuje jen několika technickými hračkami (většinou stylizovanými rovněž do netopýří podoby), bohatstvím, tréninkem a odhodláním. Přesto se dokáže úspěšně postavit těm nejsilnějším nepřátelům, proti nimž marně bojují jiní komiksoví hrdinové z jeho fiktivního vesmíru.
Jak se zrodil Batman
V dubnu 1938 vyšel komiksový časopis Action Comics, kde se poprvé objevila postava Supermana. Hrdina vybavený desítkami superschopností se stal okamžitě obrovským hitem, rychle překonal úspěch starších komiksových postav, jako byli různí detektivové nebo dobrodruzi. A editoři vydavatelství National Comics Publications (později se stalo dnešním DC Comics) vzápětí hledali další podobné postavy, které by mohly na Supermanův úspěch navázat.
Novou postavu vymysleli Bob Kane a Bill Finger, hodně je přitom inspirovaly starší komiksové postavy Fantoma nebo Zorra Mstitele, ale i detektivové Sherlock Holmes a Dick Tracy. Zpočátku byl Batman jen jednou z mnoha postav v sešitu dobrodružného laciného čtení, ale jeho popularita se rychle šířila. I proto, že byl dokonalým kontrapunktem létajícího, neprůstřelného a kov lámajícího Supermana – byl lidštější, musel mnohem více improvizovat, aby dosáhl svých cílů a publikum ho vnímalo jako zranitelnějšího.
Hrdinu dělá padouch
Už rok poté, co se Batman v komiksu objevil poprvé, dostal vlastní komiksový časopis. A velmi rychle se také stanovily jeho základní atributy, jež jsou s ním spojené i o osm dekád později. Výjimečným se stal v době drsných detektivů a mstitelů především tím, že odmítal zabíjet.
Rychle se začal zaplňovat i Batmanův vesmír – jak jeho spojenci, tak nepřáteli. Batman byl původně hrdina sólista. Už v polovině roku 1940 ale Bill Finger navrhl, aby se tento koncept změnil a aby Batman dostal parťáka. Jím se stal sirotek Robin a jak se ukázalo, šlo o skvělý tah, protože prodeje se prakticky přes noc zvětšily na dvojnásobné.
Autoři chtěli, aby Batman získal svého Watsona, se kterým by mohl komunikovat, což jim vyšlo bez chyby. Dospívající parťák navíc představoval skvělé zrcadlo pro mladé čtenáře, kteří tvořili většinu publika a s Robinem se mohli identifikovat snáze než se zamlklým starším Batmanem.
Už v prvních dílech jeho samostatného komiksu se začali objevovat jeho nejslavnější nepřátelé, lupička Catwoman a především Joker, šílený gangster v obleku šaška. Postupně se tato galérka rozšiřovala, mezi ty nejslavnější se zařadil tučňáky a deštníky milující Penguin, hádankář Riddler, steroidy napumpovaný Bane nebo ekologická fanatička Poison Ivy.
Všichni měli během desítek let řadu podob, ale většinou jsou v mnohém Batmanovi podobní: často zastupují některou jeho důležitou vlastnost, a nastavují mu tak zrcadlo. Zajímavé na nich také je, že mají v podstatě všichni mentální postižení – proto končí za branami Arkhamova blázince.
Zlatý a stříbrný věk komiksu
Batman se stal populárním v takzvaném zlatém věku komiksu, který končí se závěrem druhé světové války. Sám k popularitě žánru nesmírně přispěl, velmi rychle se začaly objevovat jeho klony a další epigonští hrdinové.
Patřil také mezi málo hrdinů, kteří přežili krizi, jež žánr komiksu zasáhla po konci války; padesátá léta (stříbrný věk komiksu) byla pro komiksy složitá, i Batman se musel přizpůsobit. Klíčovým se pro něj stal rok 1952, kdy jeho autoři přistoupili ke geniálnímu kroku: spojili dobrodružství dvou svých největších es, Batmana a Supermana, do jednoho příběhu. Od té doby se oba hrdinové potkávají pravidelně, ať už jako parťáci, konkurenti, nebo dokonce protivníci.
Největší hrozbou se v této době stala pro netopýřího muže psychologie. Respektovaný americký psycholog a psychiatr Fredric Wertham se začal jako první věnovat tématu, které je živé dodnes: řešil, jaký je vliv masmédií na děti a dospívající a zda nemohou být svými vzory negativně ovlivněni. Vlivnou se stala především jeho publikace Svádění nevinných, v níž přišel s dnes už vyvrácenou myšlenkou, že děti hrdiny v jejich konání napodobují, a proto mohou snadno skončit jako zločinci.
Wertham přišel s řadou konkrétních obvinění, například s tím, že komiks o hrdince Wonder Woman podporuje zvrhlé sexuální praktiky nebo že se v komiksových obrázcích mnohdy skrývají nahá ženská těla. A také prohlásil, že vztah mezi Batmanem a jeho parťákem Robinem obsahuje mnoho prvků homosexuality. V polovině padesátých let se tak objevily po Batmanově boku první ženy, nejprve Batwoman a posléze Batgirl – obě proto, aby vyvrátily podezření z homosexuálních sklonů.
Jak šel Batman do světa
Během šedesátých let se komiksoví hrdinové opět potýkali s propadem prodejů, a proto se museli přizpůsobit měnícímu se světu. Stranou nezůstal ani Batman; v příbězích opustil nejen rodný Gotham, ale rovnou i Zemi a stále častěji se začal zapojovat do mezihvězdných dobrodružství a celoplanetárních konfliktů po boku dalších hrdinů ze stejného vydavatelství. Ti v komiksovém universu vytvořili elitní „klub“ pojmenovaný Justice League of America, který řeší (mnohdy s Batmanem v čele) hrozby, na něž žádný individuální hrdina nestačí.
Ale Batman se vydal na ještě dobrodružnější a odvážnější cestu: v té době také úspěšně vystoupil ze stránek komiksových sešitů a ochutnal, jak vypadá televizní sláva.
První pokusy s televizním Batmanem sice pochází už ze čtyřicátých let, ale teprve seriál z roku 1966 v hlavní roli s Adamem Westem zaznamenal obrovský úspěch. Tehdy se také ukázalo, jak skvěle funguje provázanost mezi médii; s oblibou seriálu se začaly prodávat lépe i komiksy a prodeje sešitů o netopýřím muži se pohybovaly kolem 900 tisíc týdně.
Znovuzrození hrdiny
Opravdové znovuzrození netopýřího muže ale přišlo až v polovině 80. let. Batmanův comeback je neodmyslitelně spojen se jménem komiksového guru Franka Millera. Už na přelomu 70. a 80. let si Miller udělal jméno na Daredevilovi nebo minisériích Wolverine a Ronin. V roce 1986 pak vydal Návrat temného rytíře (v originále Batman: The Dark Knight Returns), který navždy změnil Batmana.
Komiks o stárnoucím hrdinovi, který si naposledy oblékne masku, aby se postavil všudypřítomnému zlu, odstartoval novou éru – plnou temných příběhů, zmaru a pocitu prázdnoty.
Ve stejném duchu se pak nesl i první z batmanovských filmů, který v roce 1989 natočil Tim Burton s Michaelem Keatonem v hlavní roli. Jeho psychopatického protivníka Jokera zahrál Jack Nicholson. O tři roky později přidal Burton film Batman se vrací, další dvě adaptace slavného komiksu (Batman navždy a hlavně Batman a Robin) ale přinesly fanouškům netopýřího hrdiny zklamání a zdálo se, že Batman už na filmové plátno nikdy nevkročí.
Renesance Batmana a vůbec komiksových hrdinů na filmovém plátně přišla díky režisérovi Christopheru Nolanovi, který se před čtyřmi lety vrátil na počátek ságy. Jeho Batman začíná s Christianem Balem v hlavní roli a popisuje cestu Bruce Waynea od mladíka toužícího bojovat s nespravedlností k temnému mstiteli v netopýří masce.
Nolan pak přidal dvě neméně úspěšná pokračování, nejprve Temného rytíře, v němž se filmový Batman poprvé utkal s Jokerem, kterého jako svou poslední roli skvěle zahrál Heath Ledger. A trilogii ukončil snímkem Temný rytíř povstal, kde Batmana zcela odheroičtil a nechal ho odejít do důchodu.
Roku 2016 se Batman ztvárněný tentokrát Benem Affleckem na stříbrná plátna vrátil, aby se popral se Supermanem ve snímku Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti, a o rok později stejný herec pokračoval ve filmu Liga spravedlnosti. Přes přiměřený komerční úspěch ale ani jeden z filmů nesplnil to, co se od něj očekávalo, a s Affleckem se dál pro roli netopýřího mstitele nepočítá.
Nezanedbatelným úspěchem jsou také videohry o Batmanovi, LEGO stavebnice (a film) s tímto hrdinou a celý obří merchandising, který je na něj navázán – od hraček přes trička až po hrnečky, kalendáře nebo mobilní telefony se symbolem netopýra.
Stín duše
Čím si Batman tento úspěch zasloužil? Podle psychologa Travise Langleyho je to tím, že odráží jeden z nejniternějších archetypů lidské povahy, Stín, o němž psali už analytik Carl Jung nebo expert na mytologii Joseph Campbell. Batman tak představuje odvrácenou stránku lidské osobnosti, ne nutně zlou, ale tu skrytou, kterou člověk tají nejen před světem, ale mnohdy i sám před sebou.
Podle Langleyho nutí Batman čtenáře, aby se konfrontovali se svým vlastním stínem, ať už vědomě, nebo mnohem častěji podvědomě.
Podle italského literárního vědce Umberta Eca jsou zase Superman a Batman hrdiny, kteří jsou pro čtenáře atraktivní tím, že jsou neměnní a věční – jako symboly. Jejich nositelé sice mohou umírat, ale sám symbol musí žít věčně. A co už je pro čtenáře atraktivnější než touha po věčnosti a přetrvávání?