New York / Praha - Stal se mýtem, který který si kdekdo rád přivlastňuje. Na jedné straně měl image bohéma nespoutaného konvencemi, na straně druhé jeho plachost, citlivost a bledá tvář jako by vytvářely zdání nemocného a křehkého muže. Skutečného Warhola však znala jen hrstka nejbližších přátel. Byl považován za podivína, který chodil ve stříbřité paruce a zbožňoval konzum. Byl posedlý touhou po slávě a bohatství. Andy Warhol, americký umělec rusínského původu a duchovní guru jedné rockové generace, jenž patří mezi nejslavnější tvůrce 20. století, zemřel 22. února 1987 na následky rutinní operace.
Díla Andyho Warhola často znázorňovala banality jako Campbellovy polévkové konzervy či láhve od Coca-Coly. Říká se, že ve světě umění je jedno, co nabízíte, hlavně když je pod tím slavné jméno. Warhol tuto politiku dobře chápal a přijímal ji. Ač nebyl první, kdo všední věci povýšil na umění, stal se ve výtvarném směru inspirovaném konzumní společností nejvýraznější postavou.
Král pop-artu se narodil jako Andrew Warhola 6. srpna 1928 v Pittsburghu rusínským rodičům (Varcholovým), kteří přišli do USA z vesnice Miková na severovýchodním Slovensku. Absolvoval bakalářské studium grafického designu na Carnegieho technickém institutu a v roce 1949 odešel do New Yorku, kde se živil jako komerční grafik. V roce 1962 si zřídil ateliér v bývalém skladišti a začal tvořit metodou sítotisku série portrétů (například Marilyn Monroeové, Elvise Presleyho či Mao Ce-tunga).
Andy Warhol
„Začal jsem jako komerční umělec a chci skončit jako umělecký podnikatel. Vydělávání peněz je umění!“
Warhola nadchlo i filmování. Jeho snímky byly ale přinejmenším hodně podivné a velice dlouhé (například Spánek či Empire). Začal také s produkcí hudby, zaštítil debutové album kapely Velvet Underground a na obal jim namaloval šťavnatý banán. Navrhl i design „džínového“ alba Sticky Fingers od Rolling Stones. Warhol, který byl gay a neměl rád lidský dotek, měl i mezi ženami mnoho múz. Nazýval je superstars, tou asi nejznámější byla temná kráska Ultra Violet.
Ve druhé polovině 20. století může být každý slavný jen patnáct minut…
Ve svých dílech výtvarník odrážel i celoživotní fascinaci smrtí. Sám měl hodně namále v roce 1968, kdy ho přímo v ateliéru postřelila duševně chorá Valerie Solanasová, jediná členka Společnosti na likvidaci mužů. Warhol přežil jen zázrakem, vleklé trauma ho ale hodně poznamenalo. Jeho posedlost po slávě dobře ilustruje věta, kterou pronesl nedlouho poté: „Kdyby byl Robert Kennedy zastřelen v jiný okamžik, psalo by se o atentátu na mne mnohem víc!“
V roce 1987 začal Warhola trápit žlučník a ačkoli měl přímo fobii z bílého prostředí nemocnic, nechal se po dlouhém přemlouvání přátel odvézt k v podstatě jednoduchému chirurgickému zákroku. Co přesně se ale po operaci na pokoji pak stalo, zůstává dodnes záhadou. Hovořilo se například o zanedbání léčby. Již čtyři roky po smrti bylo Warholovi otevřeno první muzeum - ve slovenských Medzilaborcích. Další galerie jeho umění, která dnes čítá na 4 000 exponátů, je od roku 1994 v americkém Pittsburgu.
Muž přezdívaný Drella s oblibou nosící černý rolák a džíny Levi Strauss začínal s malováním celebrit a jednou z nich se také stal. Rád se zavíral do ticha, obklopen televizemi, kočkami, starožitnostmi i kupou kýčovitých věcí. Byl posedlý fotografováním a nakupováním. Kromě žádaných děl po něm zůstalo i několik trefných výroků, z nichž nejznámější je asi ten o jepičím životě nových forem umění: „Ve druhé polovině 20. století může být každý slavný jen 15 minut“. Toto tvrzení se ovšem Warhola příliš netýká. „Andy Warhol je stále platný. Jeho význam se nikterak s těmi desetiletími nezmenšuje,“ poznamenal Tomáš Vlček z Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci.
