„Každý fillm má vztah k určitému období mého života,“ říkával Federico Fellini. Snímek Amarcord obzvlášť, protože v překladu z nářečí, jímž se mluví v okolí města Rimini, a posléze z italštiny znamená „vzpomínám si“. Zažijte cestu do malého přímořského městečka z třicátých let minulého století s jedním z velikánů filmů. V italském znění s titulky ho dnes uvede ČT2 ve 21:40.
Fellini orientoval děj snímku z roku 1973 do nevelkého města u moře, jehož předobrazem se stalo právě režisérovo rodné Rimini. Ve volném toku vzpomínek a asociací se filmař v jednotlivých epizodách vrací do dob svého dětství a dospívání.
Oproti vřelému a velkorysému městu Roma (z předchozího filmového počinu) se Amarcord vrací do důvěrnějšího prostředí maloměsta, které obydlují bizarní, až téměř neuvěřitelné charaktery.
Ústřední postava Titta (přirozeně „malý Fellini“) divákovi představuje svůj malý svět odvíjející se na pozadí čtyř ročních období. Žije ve svérázné rodině, v jejímž čele stojí otec s odbojným přístupem k fašistickému režimu. Pak je tu také strýček Teo, spolužáci z gymázia, kadeřnice Gradiscu nebo dobře vyvinutá trafikantka.
Amarcord v sobě skrývá příjemnou nostalgii, přestože Felliniho vzpomínky na dětství nedokážou vymazat vzpomínky na chmurné okamžiky - jako třeba ztráta blízkých, neuskutečněné sny a něco, co už je nenávratně pryč. Autobiografický snímek snoubí pocity ze setkávání i loučení nebo z poznávání a ztráty iluzí. To vše v jedinečné poetice kombinující reálné obrazy městečka a jeho obyvatel s fantastickými obrazy.
Snímek byl ve své době oceněn Oscarem pro nejlepší zahraniční film a obdržel cenu newyorských kritiků. Neminula jej ani Stříbrná stuha Italského národního syndikátu novinářů či cena David francouzského syndikátu filmových kritiků.
Život maloměsta třicátých let v legendárním italsko-francouzském filmu Federica Felliniho (1973). Oscar za nejlepší zahraniční film. Hrají: B. Zanin, A. Brancia, P. Maggiová, N. Orfei, C. Ingrassia a další. (V italském znění s titulky)
