Nedostatek pracovníků po celém světě ohrožuje dodavatelské řetězce u potravin. Ať jsou to sběrači ovoce, pracovníci na jatkách, řidiči kamionů, skladníci, kuchaři nebo číšníci, celý globální potravinářský ekosystém se hroutí kvůli nedostatku zaměstnanců. Někteří zaměstnavatelé jsou proto nuceni výrazně zvyšovat mzdy. Hrozí tak, že ceny potravin, které už prodražují rostoucí náklady na suroviny a dopravu, se zvýší ještě víc, píše agentura Bloomberg.
Ve Vietnamu pomáhá se sklizní rýže armáda. V Británii zemědělci vylévají mléko, protože nemají auta, která by ho odvezla. Káva robusta se v Brazílii letos sklízela 120 dní místo obvyklých devadesáti, zatímco americké masokombináty se snaží přilákat nové zaměstnance na hodinky Apple Watch a řetězce rychlého občerstvení zvyšují ceny hamburgerů a burrita.
Pandemie nemoci covid-19 přispěla k tomu, že v mnoha odvětvích je nedostatek pracovních sil. Zvlášť výrazný je tento dopad v potravinářství a zemědělství, které patří mezi nejméně automatizovaná odvětví. Potravinová bezpečnost je v mnoha částech světa citlivou otázkou a nízké marže v odvětví znamenají, že růst nákladů se obvykle promítne do cen, upozornila společnost Boston Consulting Group (BCG).
Existují signály, že nedostatek pracovní síly omezuje dodávky. V USA hlásí velkoobchodní distributoři jako Sysco a United Natural Foods zpoždění a zpomalení produkce některých položek – od slaniny a sýra až po kokosovou vodu a koření. V Británii některým obchodům dochází základní zboží jako chléb a kuřecí maso, řetězci s rychlým občerstvením McDonald's v srpnu došly mléčné koktejly.
Nedostatek pociťují nejen farmy, ale i zpracovatelé a restaurace. Malajsie, která je druhým největším producentem palmového oleje na světě, přišla asi o třicet procent očekávané produkce jedlého oleje. Produkce krevet v jižním Vietnamu, který je jedním z předních světových vývozců, klesla o šedesát až sedmdesát procent ve srovnání s obdobím před pandemií. A jižní Itálie přišla podle zemědělského sdružení CIA o pětinu produkce rajčat kvůli spalujícímu vedru a ochromení dopravy.
„V tomto oboru se pohybuji od 80. let, ale takovou situaci jsem ještě nezažil,“ řekl farmář z italského města Foggia Michele Ferrandino. „Rajčata jsou zboží, které se rychle kazí. Nebylo dost nákladních aut, která by úrodu ve dnech sklizně dopravila do zpracovatelských závodů,“ dodal.
Možnost volby
Zaměstnavatelé také čelí další překážce – zaměstnanci mají spoustu možností. Současná ekonomika vytváří „možnost volby tam, kde v minulosti nebyla,“ upozorňuje BCG. Když celý svět nemá dost pracovních sil, je podle něj obtížnější obsadit méně žádaná pracovní místa. A najít zaměstnance v potravinářském řetězci může být obtížné. Ať už jde o pracný sběr jahod, nebezpečnou práci na jatkách nebo rychlé a náročné prostředí restaurační kuchyně, mnoho pracovních míst je fyzicky náročných, krátkodobých nebo špatně placených nebo kombinací toho všeho.
Australané, kteří se dříve spokojili s prací v masokombinátech v řídce osídlených oblastech, si díky větší nabídce pracovních míst nyní mohou vybrat práci v rušnějších městech. Mnoho občanů EU, kteří obvykle cestovali do Británie za prací na farmách, v nákladní dopravě nebo restauracích, se rozhodlo zůstat v rodné zemi nebo na kontinentě. Američtí pracovníci, kteří se potýkali s úmorným vedrem na polích, mohou teď dát přednost chladnému interiéru obchodu.
Prezident Svazu ovocnářů státu Washington Jon DeVaney uznává, že sběr ovoce je náročná práce. „Sbíráte ovoce a nosíte ho nahoru a dolů po žebříku, takže pokud je vaší alternativou mačkání tlačítek na pokladně, může to být lákavější,“ míní.
Nedostatek pracovníků ale nepociťují všude a dopady nejsou rovnoměrné. Velká část pevninské Evropy nepociťuje stejně ochromující nedostatek jako Británie, kde brexit omezil příliv pracovníků z EU. Nedostatek pracovníků necítí ani Čína a dostatek zaměstnanců je i v Indii, kde se koronavirová omezení zemědělství téměř nedotkla.
Automatizace
Jinde je však pracovní síla jen jedním z několika problémů světového potravinového ekosystému. Extrémní počasí od Brazílie po Francii mělo dopady na sklizeň. Růst cen plodin zvýšil cenu krmiva pro hospodářská zvířata a tím i ceny masa. Náklady na dopravu prudce stouply kvůli rostoucí poptávce, nedostatku kontejnerů a přetížení přístavů.
Kvůli nedostatku pracovníků pak hrozí, že se náklady ještě zvýší. A problém zřejmě nezmizí ani s odezněním pandemie. Podíl pracovníků v zemědělství klesá už desítky let, a to kvůli přesunu obyvatel do měst a zaměstnanců do sektoru služeb. Sehnat zaměstnance na některá pracovní místa tak bylo těžké už dlouho před covidem-19. Tyto trvalejší změny na trhu práce vyžadují technologická řešení a v době pandemie výrazně zrychlily investice do automatizace a robotizace.
V USA lidskou práci nahrazují automatizované traktory, robotické dojičky nebo stroje pro sázení mrkve. V Británii zemědělci testují roboty pro sběr jahod, salátu či brokolice. V Brazílii pomohly pěstitelům kávy robusta sklízecí stroje snížit závislost na manuální práci o pětinu. Podle analytičky finančního ústavu Rabobank Cindy van Rijswickové ale potrvá ještě roky, než se roboti v zemědělství skutečně uchytí.
