Před deseti lety řada z nich zkrachovala, teď se českým sklárnám a porcelánkám zase daří. Potvrzuje to Asociace sklářského a keramického průmyslu České republiky i samotní výrobci. Firmy, které přežily ekonomickou krizi, teď tvrdí, že jsou odolnější. Výrobky prodávají až do 90 zemí. Kvůli silnému vývozu ale cítí každý propad zahraniční poptávky – ať už ho vyvolá pád liry v Turecku, nebo válka na Ukrajině. Omezuje je i nedostatek pracovní síly, vyšší mzdy a dražší energie.
Rozpad firmy, propouštění zaměstnanců a insolvence – v takové situaci se ocitly sázavské sklárny Kavalier před deseti lety. Teď jsou zase v dobré kondici. Laboratorní, domácí i technické sklo vyvážejí do více než 90 zemí.
„Obratově se v posledních letech podařilo ne vrátit na čísla před hospodářskou krizí, ale předčít je,“ říká Jitka Jiránková, obchodní ředitelka společnosti Kavalierglass.
Do insolvence se firma dostala v září 2008. Po deseti letech má víc než dvoumiliardový obrat a zaměstnává téměř 1400 lidí. To je zhruba o sto víc než v roce 2008. „Jsme největší sklárnou na výrobu borosilikátového skla celosvětově,“ doplňuje Jiránková.
Podle Asociace sklářského a keramického průmyslu České republiky jdou na odbyt výrobky v celém odvětví. „Sklářství se určitě daří a vývoj je pozitivní,“ potvrzuje tajemník asociace Marek Novák. V dobrém stavu jsou podle něj i české porcelánky.
„Daří se exportovat, i když cílové země se mění. Snížila se poptávka na Ukrajině, kde se řeší jiné věci než nákup skla. Část firem teď musí reagovat i na situaci v Turecku, s ohledem na kurz měny,“ upozorňuje Novák.
Právě z vývozu mají české sklárny a porcelánky dlouhodobě nejvyšší příjmy. Za hranice putuje 80 až 90 procent všech výrobků. V současnosti je Česká republika 16. největším vývozcem porcelánu na světě. Sklárnám patří dokonce 11. příčka. Tak významné postavení nemají ani české automobilky.
Držet krok s globálními soupeři však není snadné. Například sklárny Crystalite Bohemia vydaly na největší investice 500 milionů korun. „Bez investic do technologií bychom velmi brzy nebyli konkurenceschopní,“ zdůrazňuje Jan Vaněk, personální ředitel Crystalite Bohemia. Výroba v této sklárně se v roce 2008 zastavila na několik týdnů. Nyní má i ona větší zisky než před krizí.
Sklárny a porcelánky stále bedlivě sledují změny na zahraničním trhu. Zatímco na Ukrajině a v Rusku není poptávka tak vysoká, jako byla před anexí Krymu, jinde se čeští výrobci prosazují snáz. „Obnovuje se poptávka z Řecka. Do Egypta, který byl vždy významným odběratelem, se po období neklidu opět daří vyvážet náš porcelán,“ říká Jiří Lauermann, finanční ředitel porcelánky Thun 1794.
Ani současná situace ale podle Lauermanna není ideální. „Momentálně se potýkáme s nedostatkem volných pracovních sil na trhu práce. Negativní vliv na naše hospodaření má i skokové navyšování úrovně minimální mzdy,“ dodává.
Rostoucích mezd se obávají i někteří menší skláři. Například Jan Rabell, jednatel Sklárny Janštejn se domnívá, že by se dražší zboží nemuselo uplatnit mezi výrobky ze zahraničí. „Máme to neštěstí, že prodáváme zbytné zboží, a to je to první, které lidi přestanou kupovat,“ říká výrobce designového skla.
Tradice českého sklářství sahá až do středověku. Některé z velkých skláren a porcelánek už fungují déle než 180 let.
