Londýn/Paříž - Mimořádnou daň z odměn pro manažery se rozhodl na banky uvalit britský ministr financí Alistair Darling. Britský premiér Gordon Brown a francouzský prezident Nicolas Sarkozy s ním plně souhlasí. Uvedli to ve společném článku v deníku Wall Street Journal. Podle nich je nepřijatelné, aby občané platili ze svých daní neúspěchy bank a zároveň neměli nic z toho, když se bankám daří. Velkou Británii navíc sužuje vysoká nezaměstnanost a situace, kdy manažeři pobírají milionové odměny, se stala eticky neúnosnou. Oba státníci také navrhují úzkou mezinárodní spolupráci v ekonomické politice. Finančníci to vnímají jako čistě politický tah.
Brown a Sarkozy se tak domlouvají před summitem Evropské unie v Bruselu. Setkají se poprvé od dosazení Michela Barniera, bývalého francouzského ministra zemědělství, do Evropské komise. Sarkozy prohlásil, že je dosazení porážkou pro britskou tržní ekonomiku. To vyvolalo mezi Paříží a Londýnem napětí. Barnier bude z této pozice moci významně ovlivnit reformu evropského bankovního sektoru, a Londýnské banky se tak obávají, že uplatní nadměrnou regulaci, která by bankám zabránila ve svobodném rozhodování. „Je to hnusné, škodlivé a zbytečné opatření sledující jen krátkodobý politický zisk,“ reagoval David Buik z firmy BGC Partners.
Britský premiér Brown si od setkání nejspíš slibuje záruku prezidenta Sarkozyho za Barnierovy plány. Velká Británie se také obává regulace pracovního a finančních trhů. Barnier oznámil, že bude pracovat pro dobro trhu Evropské unie jako celku. Británii ale také potěšilo, že někteří z jeho klíčových poradců jsou Britové.
Mimořádná daň z odměn pro manažery ve výši 50ti procent se bude týkat britských bank s bonusy vyššími než 25 tisíc liber. Daň však bude čerpána ze mzdového fondu a bude tak zdaněna dvakrát, její konečná výše tedy bude 75 procent, proto jí Britové přezdívají superdaň. Podobné opatření bude platit i pro francouzské banky s bonusy nad 27 tisíc euro. Opatření má postavit zájmy klientů na první místo. Podle Browna a Sarkozyho krize ukázala, že ekonomika už není věcí národní, ale globální, proto i finanční standardy musejí platit globálně. Představitelé států zároveň věří, že pouze globální změna může obnovit důvěru v banky.
Finančníci se však nadnárodních dohod bojí zejména proto, aby francouzské reformy na evropské úrovni neovlivnily rozhodování v londýnské City. Nad ekonomickými by podle nich mohly lehce převážit politické zájmy. „Británie bude žádat záruky, že francouzská politika v Evropské unii nepoškodí jak pracovní trh, tak ani finanční služby,“ oznámil politolog Tony Travers.
Situace ve Velké Británii
Británie vykazuje nejvyšší schodek rozpočtu od roku 1921, dosahuje 180 miliard liber. Proto by daň měla ekonomice pomoci, ne ale závratně. Daň by měla zajistit zisky o velikosti stovek milionů liber. V Londýně panuje strach, že se s velkými bankami svezou i ty menší a nevýkonné. Navíc může opatření vyvolat dramatický odliv bankéřů na vyšších postech z Londýna do jiných finančních center, to by mohlo mít na ekonomiku výrazný vliv. Například City tvoří 15 až 20 procent britského HDP. Odchod bank by tak znamenal menší budoucí výnos z daní. „Nepředpokládáme, že přijde exodus bankéřů, protože když se podíváte na situaci v Evropě i na Dálném východě, tak prostě nemají kam jít,“ uvedl Tej Dhindsa z náboru finančních poradců.
