Koalice počítá s tím, že v důchodu by měl člověk v průměru strávit čtvrtinu života. Narození před rokem 1971 by měli odejít do penze nejpozději v 65 letech. Hranice se pak každých pět let bude prověřovat. Analytici oslovení redakcí webu ČT24 zmiňují, že politikům po krachu penzijní reformy nezbývá než jen hýbat s jednotlivými parametry systému. Hlavní ekonom Deloitte David Marek upozorňuje, že navázání hranice důchodového věku na celkovou délku života sice zohlední stárnutí populace, ale už ne její úbytek.
Analytik: Navázání důchodu na délku života nepřipraví systém na úbytek populace
„Navázání hranice důchodového věku na celkovou délku života připraví důchodový systém na stárnutí populace. Nepomůže nám před jejím poklesem. V posledních dvou desetiletích úmrtnost převyšovala porodnost a přirozeně nás ubylo,“ upozorňuje hlavní ekonom Deloitte David Marek. Dlouhodobě má tento stav vyvažovat příchod lidí ze zahraničí. „Loni však více lidí Českou republiku opustilo, než se do ní nastěhovalo. V polovině století nás bude o tři čtvrtě milionu méně než dnes, a to i za předpokladu kladné imigrace,“ dodal.
Chuť na druhý pokus o důchodovou reformu se neočekává
Možností prý je dolaďování průběžně financovaného systému. Mohla by se zvýšit sazba důchodového pojištění, čímž by se ale zvyšovaly náklady na práci a ztrácela se konkurenceschopnost, nebo by mohlo dojít ke snížení důchodů v poměru ke mzdám. Snižovala by se tak ale relativní životní úroveň důchodců a prohluboval skok v životní úrovni při přechodu z pracovního života do penze.
„Nebo se můžeme pokusit alespoň částečně snížit závislost důchodového systému na demografii, mírně snížit průběžné financování a místo toho si šetřit na vlastní penze,“ doplnil Marek. Po nepovedeném prvním pokusu o penzijní reformu se ale obává toho, že „chuť na druhý pokus hned tak nepřijde“.
Bez důchodové reformy se mohou měnit jedině parametry systému
Po kolapsu důchodové reformy podle Markéty Šichtařové z Next Finance nezbývá než měnit parametry důchodového systému. Současné rozhodnutí tak považuje za očekávatelnou změnu. „Předpokládám, že tvrzení o 65leté hranici je vlastně jen ,proklamace', protože hranice se bude ještě mnohokrát přezkoumávat a dále upravovat,“ řekla.
Podle hlavního ekonoma UniCredit Pavla Sobíška není ale možné pouze zastropovat věk odchodu do důchodu, aniž by se pohnulo s dalšími parametry průběžného důchodového systému. „V případě snížení věkového limitu začne hrát pro větší počet lidí roli limit odpracovaných let, který když bude nedostatečný, je stejně bude nutit zůstat v pracovním procesu déle," upozornil Sobíšek.
Čtvrt života v penzi, dřív by teoreticky odcházeli muži
„Pokud bychom chtěli striktně dodržet požadavek, že život na penzi bude čtvrtinou celé délky života, dostali bychom se k zajímavému paradoxu: muži by chodili do penze dříve než ženy,“ zmínil Marek. Podle posledních úmrtnostních tabulek má totiž vycházet hranice důchodového věku pro muže na 59 let. Mužům tohoto věku průměrně zbývá 19 let a 9 měsíců, tedy čtvrtina jejich života.
„Ženy se dožívají vyššího věku, proto by měly odcházet do penze později, pokud se budeme držet uvedeného požadavku a nezohledníme děti. Pracovní život by měly ukončit v 63 letech a v penzi průměrně stráví 20 let a 11 měsíců,“ dodal s tím, že řešením bude kompromis – „bezpohlavní průměr, jinými slovy gentlemanské gesto několika obětovaných let života“.
Sobíšek každopádně míní, že heslo „důchody v 65 letech“ nepředstavuje snahu řešit dlouhodobý problém nerovnováhy v penzijním systému. „Omezit se jen na nic neřešící heslo bych vnímal jako populistický krok před blížícími se volbami,“ dodal.
Mezi opozičními politiky se názory na koaliční návrh různí. Zatímco KSČM by věk odchodu do důchodu spíš ještě snížila, pravicová opozice upozorňuje, že se lidé dožívají vyššího věku. Ministerstvo hájí změnu i tím, že evropské státy mají ve většině případů stanovený věk odchodu do důchodu na 65 let.