Jedním z hlavních motivů evropských odpůrců transatlantické obchodní dohody TTIP jsou geneticky modifikované potraviny. Podle agrárního analytika Petra Havla se ale jejich rizika přeceňují. V pořadu Interview ČT24 uvedl, že v podstatě žádná studie neprokázala ohrožení lidského zdraví, dokonce to může být naopak. Přesto si myslí, že dohoda bude mít na české zemědělství spíše negativní dopady. Svět by podle něj neměl být totálně globalizován, důležitá je identita regionů.
„Studií, které se snažily dokázat škodlivost geneticky modifikovaných potravin pro lidský organismus, byly stovky, možná tisíce. V podstatě žádná z nich přímé ohrožení lidského zdraví neprokázala. Dokonce celá řada těch produktů je pro člověka nutričně vhodnějších, protože jsou třeba obohaceny o vitaminy,“ prohlásil agrární analytik Petr Havel.
Evropská unie se ale zatím uvolnění pravidel pro tento typ potravin brání a velký odpor vůči nim zaznívá v rámci dohody TTIP. I v souvislosti s tajnými dokumenty z vyjednávání, které zveřejnilo hnutí Greenpeace, opět zesílila obava, že by mohla Evropa ustoupit z přísných nároků na bezpečnost a kvalitu potravin a evropský trh se mohl otevřít americkým modifikovaným potravinám. Před rokem i kvůli TTIP protestovaly tisíce Evropanů.
„Úplně bych geneticky modifikované potraviny neodmítal. Možná nastane časem doba, kdy i Evropa k tomu bude muset přistoupit,“ upozornil Havel. Plodiny totiž nejsou odolné jenom proti škůdcům, což byla první generace, ale třeba vůči suchu a rizikům změn klimatu. To už je téma, které se po loňském suchu skloňuje i v českém prostředí.
- Jejich genetická výbava byla záměrně upravena tak, aby se pozměnily jejich vlastnosti, například aby plodina byla odolnější vůči suchu. Objevily se však obavy z narušení rozmanitosti života či z možnosti nepříznivých dopadů na zdraví, například alergických reakcí při konzumaci. Povolení k užití jako potravina či krmivo v EU mají v současnosti kolem šesti desítek GM plodin, kromě kukuřice například bavlna nebo sója.
Zajímavé přitom je, že zrovna Česko se pěstování jediné povolené geneticky modifikované plodiny nevyhnulo. Mezi lety 2005 a 2015 dosáhla plocha, na které se pěstuje takzvaná kukuřice MON 810, i více než osmi tisíc hektarů. V loňském roce se ale propadla už pod tisíc hektarů. Geneticky modifikovaná kukuřice našla místo hlavně ve Španělsku a Portugalsku.
Havel ale míní, že toto téma bude pro Evropu tak zásadní, že od jeho omezení neustoupí. „Nechá na členských státech, jestli pěstovat, nebo ne. Tam plošné uvolnění asi nehrozí,“ dodal. Celkově se ale obává toho, že zatímco průmysl by z dohody mohl mít zisk na obou stranách oceánu, pro zemědělství budou dopady negativní.
Zemědělství jako specifické odvětví
„I v zemědělství a potravinářství platí, že zase je to obohacení trhu jinými produkty a tlak na zvýšení konkurenceschopnosti na obou stranách Atlantiku, ale problém je, že zemědělství je trochu specifické odvětví, protože se pracuje s přírodou, živým, multifunkčním organismem,“ vysvětlil analytik.
„V řadě komodit nebo subkomodit mají vyšší efektivitu, jsou schopni vyrobit a nabídnout na trh levnější zboží. Je to dáno tím, že podmínky jsou jiné. Nechci jednoznačně říct, že měkčí, v jiných položkách jsou tvrdší oproti Evropě,“ uvedl, „pro obchod je to ale pro USA výhodnější.“
Zdůraznil by v této věci jednu myšlenku - svět by neměl být totálně globalizován. „Neměl by jakýkoliv člověk přijít kamkoliv na světě do nějakého obchodu a najít tam ten samý hamburger nebo cokoliv jiného. Měly by si jednotlivé ekonomické celky držet určitou identitu, regionálnost, specifika. Je to o tom, jaký je život sám, že je to pestré,“ uvedl.
- O TTIP diskutují zástupci Evropské komise s americkou stranou od roku 2014. Smlouva by měla odstranit zbývající překážky v obchodování mezi EU a USA a vytvořit největší zónu volného obchodu na světě. Její zastánci tvrdí, že oběma stranám přinese zrychlení hospodářského růstu. Některé země EU ale mají proti dohodě námitky a bojuje proti ní i řada aktivistů a jiných skupin. Podle nich TTIP omezí demokratická práva Evropanů, zatímco koncerny budou mít ještě větší vliv na vznik zákonů.
Připomněl i případy z minulosti, kdy se instituce stavěly k uvolnění zemědělství opatrně. „Když se na půdě Světové obchodní organizace odbourávala cla v rámci celého světa, tak úplně poslední oblastí, kde se tak nestalo a dodnes se tak zcela nestalo, byla právě oblast zemědělství a potravinářství,“ přiblížil.
Konkrétním příkladem je podle něj cukr. Evropská unie ho totiž vyrábí i kvůli klimatickým podmínkám nebo využití cukrové řepy podstatně dráž, než když se vyrábí z cukrové třtiny. „Tomu, aby se mohla ubránit levnějšímu dovozu třtinového cukru, vystavěl na hranicích obrovská cla, více než třistaprocentní,“ řekl Havel. Označuje to za příklad strategické komodity, v jejímž případě je americká produkce evidentně levnější nejenom kvůli efektivitě, ale právě i kvůli klimatu.
