Nejvyšší ústavní představitelé státu i veřejnost si připomněli památku obětí komunismu. Na pražském Újezdě vzpomínali na tisíce lidí, kteří skončili nebo zemřeli v komunistických lágrech. Odpoledne se pietní akt konal v areálu pankrácké věznice, kde byla právě před 67 lety po vykonstruovaném procesu popravena politička Milada Horáková. Spolu s ní byl zavražděn historik a kritik Záviš Kalandra, bývalý štábní strážmistr SNB Jan Buchal a podnikatel Oldřich Pecl.
„Je to zvláštní shoda okolností; když se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj,“ napsala Milada Horáková ve svém posledním dopisu předtím, než byla oběšena na dvoře pankrácké věznice.
Právě poslední slova československé právničky a sociálnědemokratické poslankyně, která se pro svou odvahu a neústupnost při soudním jednání stala symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany, si pro svou kampaň zvolila platforma Bez komunistů.cz. Lidé se zapojili mimo jiné nošením pamětní stužky v podobě konopného provázku jako symbolu oprátky.
„Ona na sebe brala vinu v domnění, že jako žena nemůže být popravena. A že kdyby to na sebe vzali muži, tak že by je zcela určitě všechny zlikvidovali,“ říká pamětník a politický vězeň František Šedivý.
Zločin na duši národa
Hlavní pietní akt se jako každý rok uskutečnil na pražském Újezdě u pomníku obětem komunismu, jehož tvůrce Olbram Zoubek, sám bojovník proti totalitě, který sňal posmrtnou masku Jana Palacha a jeho rodině zůstal věrný i během normalizace, nedávno zemřel.
První místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (za KDU-ČSL) ve svém projevu zažalovala komunismus za „pokřivení mentality českého národa, vytvoření těžké nedůvěry a hlubokého příkopu vůči politice, zmařené životy statisíců z nás, izolaci naší země a za to, že ji ekonomicky i morálně vyčerpal.“
Připomněla oběti totality, které za nelidských podmínek umíraly v pracovních táborech a vězeních. „Slušného člověka musí mrazit, když vidí, jak na dětském hřbitůvku v Ďáblicích leží pochovány jen několik měsíců mladé, ale i tří nebo pětileté děti, které se narodily ženám v lágrech a které neměly šanci na přežití,“ pronesla Horská.
„Pro generaci, která tuto dobu již naštěstí nepamatuje, a patřím k ní i já, je takřka nemožné představit si ve vší hrůze onu všeobjímající atmosféru strachu, v níž tehdejší společnost musela žít. Představit si absurditu doby, kdy jsou vražděni nevinní lidé za pomoci státního aparátu,“ popsal ministr pro lidská práva Jan Chvojka (ČSSD) konec čtyřicátých a padesátá léta minulého století. Varoval, že respektování existence druhého člověka se zdá být samozřejmé a trvalé, ale stačí málo a společnost „posednou běsy“.
Petr Gazdík (STAN) upozornil, že zločinně komunistický režim zacházel i s lidmi, které neperzekvoval přímo. „Byly to statisíce a miliony lidí, kteří byli navenek loajální, ale uvnitř si takzvaně mysleli své. To je zločin na duši národa,“ hřímal místopředseda Poslanecké sněmovny. Důsledky je podle Gazdíka možné pociťovat dodnes: relativizace hodnot, pokřivení morálky. „S tímto zločinem se bude vyrovnávat několik generací,“ obává se.
Symbolické sochy v Praze na Újezdě jsou jedním z několika míst, kde se lidé můžou poklonit památce obětí komunismu. Většina z nich – včetně Milady Horákové – totiž nemá vlastní hrob. Kardinál Dominik Duka připomněl, že právě to je jedna z velkých potup, které totalitní režim uplatňuje proti svým odpůrcům. „To není nejpodstatnější. Pokud se její odkaz stane skutečností pro nastávající a nastupující generaci, pak můžeme říci, nic nebylo nadarmo,“ prohlásil Duka.
Odpoledne se pak účastníci přesunuli na pietní akci do areálu vazební věznice na Pankráci. Kytice a věnce položili na místo, kde byla zavražděna Milada Horáková a další. Spolu s ní totiž soud poslal na smrt taky historika a kritika Záviše Kalandru, bývalého štábního strážmistra SNB Jana Buchala a podnikatele Oldřicha Pecla.
Verdikty z procesů zrušil Nejvyšší soud až v roce 1968. O dalších 22 let později tehdejší český generální prokurátor zastavil stíhání všech obžalovaných v procesu a rehabilitoval je.
Filip: Přispěl jsem na bustu
„Poslanecký klub KSČM stojí za tím, že každý podobný čin, spáchaný ve jménu názoru, je zločinem. Podle mého soudu nelze lidi trestat za to, že projevují odlišný názor. Za tím si stojíme, jako členové KSČM se nemáme ve své popřevratové historii za co stydět v tomto směru,“ řekl novinářům předseda komunistického poslaneckého klubu a bývalý funkcionář Okresního výboru KSČ v Třebíči Pavel Kováčik, když byl tázán na vraždu Milady Horákové.
Předseda partaje Vojtěch Filip uvedl, že současná komunistická strana se ve své 27 let dlouhé historii nepodílí na žádných excesech, protizákonných či protiústavních krocích. „Pokud máme být srovnáváni s KSČ, tak na našem webu je omluva sjezdu KSČ z prosince 1989, kterou jsme převzali do svého politického vybavení,“ vzkázal občanům v Den památky obětí komunistického režimu Filip, který do KSČ vstoupil v roce 1983.
Filip také uvedl, že sám přispěl na vytvoření busty Milady Horákové. „Myslím, že jsem udělal dost, abych svůj názor na to vyjádřil. Nebudu tady historizovat,“ dodal. Odmítl, že by místo sněmovní schůze mohl jít připomenout památku Horákové s květinou. „Jestli chcete, abych se nevěnoval práci, to chtějte po někom jiném,“ dodal.
