Ve věku 81 let po dlouhé nemoci zemřel český architekt chorvatského původu Vlado Milunić, který se do povědomí veřejnosti dostal jako spoluautor Tančícího domu v Praze, uvedl v sobotu Český rozhlas s odvoláním na architektovu rodinu. Rodák z Chorvatska, který od mládí žil v Česku, byl znám i svými názory na podobu pražských sídlišť či jako spoluautor řady sociálních staveb. Jako pedagog působil na ČVUT, kde vystudoval architekturu.
Nejslavnější Miluničovo dílo, Tančící dům na pražském Rašínově nábřeží, vzniklo v polovině 90. let minulého století. Stavba, která vzbudila mnoho odmítavých reakcí, se stala jedním ze symbolů Prahy, údajně je po Karlově mostě a Hradčanech třetím nejfotografovanějším objektem metropole. Administrativní budova, pro svou „roztančenou“ siluetu přezdívaná i Ginger a Fred, získala řadu ocenění, mimo jiné „The Best Design Of 1996“ od amerického časopisu Time.
Na místě Tančícího domu stával činžovní dům, který v únoru 1945 omylem zničil zásah americké bomby při leteckém bombardování Prahy. V roce 1963 bylo rozhodnuto o zástavbě proluky, ale dlouho se nic nedělo. Pak do hry vstoupil architekt Milunič, který navrhoval Václavu Havlovi, bydlícímu v sousedním domě, v osmdesátých letech rozdělení bytu.
„Přitom jsme se bavili o tom, jaký dům by mohl stát vedle. Měl to být dům plný kultury. Chtěl jsem, aby se dům vyklonil nad křižovatku, protože měl personifikovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu. Proto jsem chtěl, aby byla vzadu strnulá statická věž a v prvním plánu dynamická část budovy, která se pohnula nad křižovatku. Podobně jako společnost, kdy se její menší část oddělila od většinové, staticky totalitně strnulé a vydala se do světa změn. To je hlavní myšlenka dialogu dvou částí,“ vzpomínal Milunič v tisku.
Podle Miluniče se měl Tančící dům stát přístupným místem plným kultury
Možnost prosadit v Praze takto moderní stavbu přičítal porevoluční euforii, tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi, tehdejší ředitelce památkářů Věře Millerové a vzácné souhře náhod. Tančící dům byl do provozu uveden 1. října 1996.
„Ginger a Fred“ je dnes jedním ze symbolů metropole a turistickým magnetem: „Velmi mě mrzí, že postavený dům je dnes plný nepřístupných kanceláří s drahou restaurací v posledním patře a nikoli domem všem přístupné kultury,“ uvedl Milunič v knize Tančící dům, kterou vydalo nakladatelství Zlatý řez v roce 2003.
Sídliště mají být lidská, ne monotónní
Dalším výrazným Miluničovým počinem byl obytný areál Hvězda na sídlišti Petřiny v Praze. Toto netypické barevné sídliště je řadou odborníků ceněno jako ukázkový protiklad šedivých betonových sídlišť. Právě „zlidštění“ panelových sídlišť bylo jedním z častých Miluničových témat.
„Je třeba postavit nové stavby na volné plochy mezi paneláky, vytvořit zimní zahrady, postavit střešní nástavby. Ale je nutné, aby na každé části sídliště pracovali jiní architekti, aby to nebylo monotónní,“ řekl k tomu. Ukázkou jeho představ, jak by mělo sídliště vypadat, je projekt centra sídliště Malešice, který však nebyl realizován.
Miluničovo dílo se zdaleka nespecializovalo jen na velké projekty, které poutají zájem médií. Například v sedmdesátých a osmdesátých letech převážně ve spolupráci s architektem Janem Línkem v Praze realizoval řadu sociálních staveb – domovy důchodců v Bohnicích, Malešicích, Chodově a Hájích, svobodárnu sester na Proseku, později například Dům dětí a mládeže Modřany.
Jeho stavba stojí i v Šanghaji
A neomezoval se jen na Prahu či Českou republiku. Podle jeho projektu například vznikla atypická vila v jihočeské Plané nad Lužnicí. „Návrh vznikl krádeží. Vykradl jsem Franka Lloyda Wrighta, svého kamaráda Franka Gehryho a Bruce Goffa,“ přiznal se jednou Milunič k inspiraci největšími světovými architekty. V zahraničí se podílel například na vzniku takzvané české čtvrti v čínské Šanghaji.
Milunič byl také častým kritikem korupce, klientelismu a dalších nešvarů, a to nejen v architektuře. Známý byl také svým odmítavým postojem k výstavbě výškových domů v Praze. „Nové výškové budovy na Pankráci jsou v rozporu s tím, jak je hlavní město komponované,“ řekl v jednom z rozhovorů.
Vlado (Vladimir) Milunič se narodil 3. března 1941 v Záhřebu. Od 16 let žil v Praze, kam se jeho rodiče přestěhovali z tehdejší Jugoslávie. V letech 1960 až 1966 studoval architekturu na pražském Českém vysokém učení technickém. Poté tři roky pracoval v Paříži. V letech 1969 až 1990 pracoval v pražských ateliérech Gama a Delta. Od roku 1990 měl vlastní Studio VM (volné myšlenky).
V roce 1998 byl Milunić jednou z 11 osobností, které při příležitosti oslav osmdesátého výročí vzniku republiky ocenil pražský magistrát. Stříbrné medaile získaly osobnosti, které se zasloužily o mezinárodní věhlas Prahy.
