„Liberální demokracie je takové uspořádání společnosti, které je vždycky ohroženo. Závisí na tom, že si jí někdo hledí a někomu na ní záleží. Když se lidem začne zdát, že je samozřejmostí, tak je ohrožena eminentně,“ řekl v Otázkách Václava Moravce filozof Jan Sokol. Stejně jako jeho kolegové z akademického prostředí Jiří Drahoš a Mikuláš Bek míní, že klíčové jsou v moderní společnosti především dobře ustavené instituce a důvěra v ně. Tu podle nich někteří politici, například prezident Miloš Zeman, poškozují.
Zeman svým chováním podkopává důvěru v instituce, obává se rektor Bek
Sokol, Drahoš a Bek hosty Otázek Václava Moravce (zdroj: ČT24)
Nikdy to nebylo tak, že by demokracie měla stoprocentní podporu. Jinak by nemohlo dojít k tomu, že si Němci v jednu chvíli zvolili NSDAP a my jsme si kdysi zvolili komunistickou stranu. Nedělejme si iluzi, že celá společnost jednotně podporuje demokracii.
„Je to, jako když jedete na lodičce a někdo moc skáče,“ popsal Sokol své pocity, když byl Václavem Moravcem tázán, zda má obavu o demokratický systém v Česku. Některé poslední události podle Sokola skutečně svědčí o nedobré kondici tuzemské demokracie. Upozornil však, že demokracie je coby systém ohrožena vždy.
Podle profesora Sokola jsou jedinou pojistkou liberální demokracie dobře ustavené a silné instituce. „Instituce jsou něco, co nikdo nemá rád, a přitom si bez toho v moderní společnosti ani neškrtneme,“ popsal jejich význam filozof.
Uvedl svůj oblíbený příklad, který často vypráví studentům při přednáškách: Kdyby neplatila pravidla silničního provozu a občas nebyla udělena pokuta, rozumný člověk by se vůbec nemohl odvážit na silnici. „Ti nejdrzejší jezdí 200 kilometrů za hodinu a všichni ostatní se krčí v koutě,“ popsal stav, který je metaforou oslabených institucí, z nichž si lidé akorát dělají legraci.
Předvídatelnost znamená důvěryhodnost
Sokol dále upozornil, že instituce jsou všudypřítomné. „Dělají z nás občany, manžele, věřitele a dlužníky,“ vybral několik příkladů. „Všechno ve společnosti je nějak zprostředkováno či regulováno institucemi. Naštěstí,“ tvrdí, že jen díky tomu je možné předpokládat budoucnost, reakci na lidské činy, a tak začít jednat a nemuset se při tom bát nepředvídatelných následků.
Tento aspekt zdůraznil rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek. Právě důvěra, že se budou chovat předvídatelně, je pro instituce bazální. Čili že ten, kdo rozhoduje, tak bude činit podle obecných principů, nezaujatě, tak, že se svou osobností ustoupí do pozadí.
„To je to, co část veřejnosti zneklidňuje na chování prezidenta Miloše Zemana. Začalo to zpochybňováním jmenování profesorů na univerzitách, pokračovalo Rusnokovou vládou a dnes navrhuje řešení, které by bylo mimo ústavní rámec,“ řekl v narážce na Zemanovu úřednickou vládu, která byla u moci ještě několik měsíců poté, co jí Poslanecká sněmovna vyslovila nedůvěru, a jeho nedávnou úvahu, že by Andrej Babiš mohl vládnout bez důvěry třeba i celé volební období.
„Tím ruší předvídatelnost chování v jeho roli, instituci,“ vyjádřil se o Zemanovi a jeho slovech o „tvůrčím používání“ ústavy.
Dalším příkladem podkopávání důvěry v instituce mohou být i různé podmínky, které Zeman během svého úřadu klade potenciálním premiérům:
Zemanovy podmínky pro premiéry (zdroj: ČT24)
„To je nikoliv moderní pojetí institucí, kde platí obecná pravidla, ale feudální pojetí institucí, kde rozhodují privilegia, kde je ad hoc rozhodování, které nemá žádný pevný řád,“ zkritizoval Bek, který s prezidentem dlouhodobě nemá příliš vřelé vztahy. „Jediná cesta je poctivě budovat instituce, dodržovat pravidla hry, a pokud se mají pravidla měnit, tak na základě dohody, ne svévolně,“ dodal rektor Masarykovy univerzity.
Bývalý předseda Akademie věd a Zemanův protikandidát v příštím prezidentském klání za klíčové instituce, jejichž důvěryhodnost v očích veřejnosti klesá, označil parlament a vládu. Drahošovi především vadí, že je zpochybňují i vrcholně postavení politici. „Těmto lidem je nasloucháno,“ řekl s narážkou na návrhy o snížení počtu poslanců či zrušení Senátu, které zaznívají třeba od předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, který ostatně Poslaneckou sněmovnu označil za „žvanírnu“.
Sokol: Posílit vládu kancléřským systémem
Klíčové instituce, především vládu a premiéra, může podle Sokola destabilizovat i přílišná kritičnost, třeba i ze strany médií. Proto by podle bývalého ministra školství bylo záhodno je posílit, nikoliv však většinovým volebním systémem, o němž někdy hovoří Andrej Babiš, ale zavedením kancléřského systému, který mají třeba v Německu.
„Vláda může padnout jenom tak, že parlament zvolí novou,“ vysvětlil Sokol princip kancléřského systému. Politici by tak mohli spíše nalézt odvahu prosadit změny, které společnost potřebuje. Zároveň by se „vzal vítr z plachet představě, že současná demokracie je bezmocná, bezkrevná a že bychom potřebovali něco autoritativnějšího“.
Za klíčové k prosazení větší důvěryhodnosti politických institucí je podle Sokola zbavit se „šíleného“ zvyku, kdy nová vláda škrtem pera ruší to, co předchozí zavedla, a to ve snaze své předchůdce a konkurenty co nejvíce potopit. Jako příklad uvedl druhý důchodový pilíř, který Nečasova pravicová vláda silově prosadila bez souhlasu opozice, aby ji následně levicový kabinet Bohuslava Sobotky zrušil. „To je něco, co na veřejnost působí jako bezmoc, nekoncepčnost, chaotické jednání. A fakticky nás to poškozuje,“ varuje Sokol.
Bek: V kritice buďme adresní
Jiří Drahoš v Otázkách Václava Moravce zdůraznil význam nikoliv politických, ale nevolených institucí, mezi něž je třeba počítat občanskou společnost nebo zájmové spolky – od myslivců přes včelaře po sboristy. „To je grunt společnosti,“ je přesvědčen kandidát na prezidenta. Právě v těchto menších institucí je podle Beka možné si osvojit demokratické principy.
Rektor Masarykovy univerzity Bek také podotkl, že tak úplně neplatí v poslední době medializovaná teze o krizi institucí. Po převratu v roce 1989 se jich podle Beka podařilo řadu dobře vybudovat. „Data z průzkumů veřejného mínění říkají, že roste důvěra v policii, to bych v roce 1990 nikdy nevěřil, že je možné. Roste důvěra v soudce, vážnost požívají univerzity, což se projevuje zájmem o studium na nich,“ míní. Dodal, že je proto třeba být v kritice institucí adresný a posuzovat konkrétní jednotlivce v nich.