V nemocnicích leží v březnu zatím největší počet lidí a čísla pořád stoupají. Narůstající počet pacientů je také na odděleních intenzivní péče. Na medicínský personál je tak v posledním půlroce vyvíjen nebývalý tlak. S dlouhodobou zátěží na zdravotníky roste i počet těch, kteří žádají o psychologickou pomoc.
Zdravotníci zažívají častěji momenty, kdy už jejich stupeň péče nestačí, také jejich pacienti častěji umírají. Cítí i tíhu morální odpovědnosti vůči vyčerpaným podřízeným. To byly hlavní důvody, proč sestra z jednotky intenzivní péče z Domažlic Romana Štroblová vyhledala podporu u nemocniční koordinátorky psychosociální péče.
„Teď se stalo, že se nám pacient dechově zhoršil a potřebovali jsme pomoc na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Denně máme třeba tři předávání pozůstalosti,“ popisuje vedoucí sestra covidové JIP v Nemocnici Domažlice Štroblová.
Dříve se na Janu Boučkovou zdravotníci obraceli výjimečně, teď už jich je kolem 25. „Ani někdy nepotřebují, abychom jim odpovídali. Oni se potřebují vypovídat, aby slyšeli, že všechno dělají správně, že jsou pořád fit, akorát teďka mají pocit, že v danou chvíli už dál nemůžou,“ popisuje koordinátorka psychosociální péče v Nemocnici Domažlice Jana Barbora Boučková.
Zájem zdravotníků o tyto služby vzrostl během pandemie i podle statistik. Loni je meziročně využilo o 67 procent víc lidí. Téma pandemie převažuje i na nonstop lince kolegiální podpory. Z více koronavirem zasažených regionů přichází i více hovorů.
„Ty hovory nejsou na pět minut, ale jsou dlouhé, a pokud zdravotník potřebuje, tak ho odkazujeme na odbornou pomoc psychologa,“ vysvětluje svoji práci garant psychosociální služby Systému psychosociální intervenční služby Lukáš Humpl.
V domažlické nemocnici se přímo s psychologem rozhodlo spojit asi deset procent zdravotníků, kteří oslovili koordinátorku. Byla mezi nimi i Romana Štroblová.
