Státní zástupce se v případu údajného tunelování pražského dopravního podniku (DPP) domáhá přehrání odposlechů obžalovaných. Odvolací Vrchní soud v Praze by měl podle něj zrušit loňské rozhodnutí, které osvobodilo všech 17 obviněných, a případ by měl vrátit pražskému městskému soudu s pokynem k doplnění dokazování. Obhájci to ale odmítli. Vrchní soud vyhlásí své rozhodnutí v takzvané jízdenkové kauze v úterý ráno.
Na zahájení odvolacího zasedání dorazilo šest obžalovaných – někdejší ředitel DPP Martin Dvořák, bývalý ředitel služeb podniku Tomáš Petana, tehdejší ekonomický šéf DPP Ivo Štika, advokáti Marek Stubley a Aleš Rozehnal a spolupracující obviněný, Jaroslav Kubiska z účetní firmy Peskim. Lobbista Ivo Rittig a zbývající obvinění se soudu omluvili a dali mu souhlas s jednáním v nepřítomnosti.
Státní zástupce Adam Borgula zkritizoval pražský městský soud za to, že se ve svém nepravomocném rozsudku nevypořádal s řadou předložených důkazů – tedy že je buď vůbec neprovedl, nebo je řádně nevyhodnotil. Verdikt je podle něj nepřezkoumatelný. „Mám za to, že ta pochybení jsou natolik rozsáhlá a opomenutých důkazů je tolik, že je potřeba rozsudek zrušit a věc znovu projednat u nalézacího soudu,“ řekl.
Městský soud nevyslechl některé navržené svědky a zejména nepovolil přehrání odposlechů. Zdůvodnil to tím, že nahrávky vznikly při prověřování jiného případu – údajné korupce kolem bývalého státního zástupce Libora Grygárka. Borgula upozornil na to, že toto sledování povolil soud jakožto nezávislý arbitr. Podle státního zástupce by bylo paradoxní, kdyby nahrávky nešlo použít.
Advokáti se proti snaze vrátit kauzu do hlavního líčení ohradili. Podle nich městský soud postupoval zcela správně, když odposlechy neprovedl. Obhájci také Borgulovi vyčetli to, že ve svém odvolání pouze polemizuje s hodnocením důkazů ze strany soudu. „Státní zástupce si z důkazů vybírá to, co se mu hodí do jeho konstruktu,“ prohlásil jeden z advokátů Jiří Matzner.
Předseda odvolacího senátu Luboš Vlasák původně naplánoval zasedání od pondělí do pátku, nakonec ale stihl celý program za jediný den, a to včetně doplnění dokazování několika listinami, které si vrchní soud sám vyžádal.
Dvě části kauzy DPP
První část kauzy DPP se týká smluv, jež dopravní podnik pod Dvořákovým vedením v roce 2008 uzavřel kvůli zajištění prodeje jízdenek, tisku jízdenek a vzniku elektronické jízdenky. Druhá, v níž figuruje i Rittig, popisuje údajné praní špinavých peněz vyvedených na základě těchto kontraktů.
DPP má v případu postavení poškozeného. Podle obžaloby přišel nejméně o 457,5 milionu korun a proti osvobozujícímu verdiktu se také odvolal. Pražský městský soud totiž dospěl k závěru, že vznik škody se nepodařilo prokázat – mimo jiné údajně neexistuje důkaz o tom, že Dvořák nebo Rittig na základě uzavřených smluv něco obdrželi.
Borgula požadoval v hlavním líčení pro většinu obviněných včetně Rittiga a Dvořáka pětileté tresty vězení a peněžité tresty pět nebo deset milionů korun. Obžalovaní vinu popírají. Rittig dříve uvedl, že obžaloba je plná lží a výmyslů a že s DPP, natož s jeho tunelováním, neměl nic společného. Dvořák zdůraznil, že nikdy nezasahoval do výběrových řízení.
