Za čtrnáct dní vyberou voliči v členských zemí Evopské unie nový Evropský parlament. Česká televize nabídla v této souvislosti možnost rozhovoru všem volebním lídrům nominovaných frakcemi v europarlamentu. Vysílá je každý víkendový den v 17:30. S českým europoslancem Janem Zahradilem (ODS) z frakce evropských konzervativců hovořil Lukáš Dolanský.
Europoslanec Zahradil je lídrem Aliance konzervativců a reformistů v Evropě (ECR), přímo její „spitzenkandidát“. To znamená, že pokud by se změnila politická situace a socialisté s lidovci by v europarlamentu nezískali nadpoloviční většinu, což se zdá pravděpodobné, získal by šanci vystřídat Jeana-Clauda Junckera v roli předsedy Evropské komise.
Europoslanec vysvětlil, že na schéma „spitzenkadidátů“ evropští konzervativci přistoupili, aby zviditelnili své myšlenky. Před pěti lety je přitom odmítali. „Umožňuje nám to zúčastnit se televizních debat, kulatých stolů, konferencí, dávat rozhovory do médií, zkrátka využít všech prostředků, abychom naši představu Evropské unie dostali k veřejnosti,“ řekl.
Zahradil očekává, že po volbách spolu Evropský parlament a Evropská rada svedou souboj o to, kdo vybere příštího šéfa Komise. „Parlament se bude tvářit, že je tím tělesem, které má právo rozhodnout o budoucím předsedovi Evropské komise,“ míní občanský demokrat. „Bude to zásadní střet, nikdo nebude chtít ustoupit,“ odhaduje.
Pro nominaci na předsedu Komise je podle Zahradila nutný souhlas Evropské rady, tedy šéfů vlád jednotlivých zemí. Zdůraznil, že je jediným spitzenkandidátem, který má tento postoj, ostatní přisuzují větší roli europarlamentu. „Evropská rada může vybrat i někoho, kdo jako spitzenkandidát nekandiduje,“ myslí si dokonce Zahradil.
Neshoda s lidovci na podobě Unie
Český europoslanec slíbil, že po volbách se konzervativci budou chovat konstruktivně. Posteskl si však, že od čelných představitelů Evropské lidové strany (EEP), například jejich spitzenkandidáta Manfreda Webera, příliš pozitivních signálů nezaznamenal.
„S Evropskou lidovou stranou se shodneme třeba na podobě ekonomiky, na deregulacích, na odbourávání byrokratických překážek. Na čem se neshodneme, je budoucí podoba Evropské unie,“ popsal Zahradil svůj vztah nejvlivnější evropské straně posledních dvaceti let.
Partnerka Le Penová? Nemáme to zapotřebí
Zahradil nevyloučil možnost spolupráce s frakcí, která by mohla vzniknout okolo francouzské euroskeptické političky Marine Le Penové, která evropské konzervativce zmínila jako možné partnery. „Bude to záviset na tom, zda tato frakce vůbec vznikne. Zatím neexistuje,“ zdůraznil politik ODS.
Zároveň však podotkl, že Le Penová se politicky pohybuje „za červenou čarou“, její strana Národní sdružení (RN), donedávna Národní fronta (FN), má „velmi špatnou pověst“ a případnou spolupráci konzervativci „nemají zapotřebí“.
Zahradil naopak naznačil, že někteří o Unii méně optimisticky smýšlející politici, například předseda italské Ligy severu Matteo Salvini, by se nakonec mohli stát součástí ECR. „Jediná reálná síla reformy, která je kritická vůči současnému směřování Evropské unie, je naše frakce,“ tvrdí spitzenkandidát.
„Eurorealismus“
Eurorealistickou politiku, jak konzervativci svůj postoj nazývají, již podle Zahradila berou evropští lidovci i další frakce vážně. „Někteří z nich to nedělají rádi, to je vidět,“ připustil.
Zahradil by si především přál změnit pojetí Evropské komise. Měla by podle něj být být méně politická, ustoupit mediálně do pozadí a nesnažit se být protipólem Evropské rady. „Aby se přestala tvářit jako evropská vláda, aby se někteří komisaři přestali tvářit jako mentoři národních vlád, ale aby se Evropská komise chovala jako služebník nebo pomocník Evropské rady,“ vysvětlil svůj záměr.
„Evropská unie není stát. Pokud budeme Evropskou komisi dále politizovat, tak ji budeme posouvat do pozice jakési kvazivlády Evropské unie. To je koncept, se kterým já hluboce nesouhlasím,“ upřesnil.
Zařadit zpátečku
Co se týče reformy Unie, krom změny pojetí Komise ji Zahradil navrhuje také „zpružnit,“ „rozvolnit“, „zařadit zpátečku“. Jednotlivé národy podle něj musí získat pocit, že je nikdo neřídí. „Že jim nikdo z evropské úrovně neříká, jak mají žít a co mají dělat, čím se mají stravovat a čím topit,“ upřesnil. „Evropská unie by toho měla dělat méně a měla by to dělat lépe,“ dodal.
V Bruselu k takové reformě podle Zahradila není vůle, ta podle něj musí vzejít z členských států a národních vlád. „Proto tolik zdůrazňuji roli Evropské rady jako základního orgánu, který sdružuje představitele státu a vlád a měl by silně tlačit na tuto reformu,“ apeluje.
Zahradil se obává, že když se bude příliš tlačit na integraci, lidé se obrátí proti modelu evropské spolupráce. „Jednotná obchodní politika, která tady je a bude, ještě nezavdává důvod, aby byly státy nuceny, ať už na základě shody, nebo většinového hlasování, které já odmítám, zaujímat jednotnou politickou pozici,“ sdělil své stanovisko.
Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, konkrétně se věnoval oboru technologie vody a životního prostředí, poté pracoval v Ústavu technologie vody a prostředí.
Politicky aktivní byl od roku 1990, kdy vstoupil do Občanského fóra, po jeho rozpadu se přidal k Občanské demokratické straně.
V letech 1990–1992 byl poslancem Federálního shromáždění, působil mimo jiné jako vedoucí zahraničního oddělení ODS (1993–1996), zahraniční poradce premiéra Václava Klause (1995–1997) nebo vedoucí oddělení evropské integrace Úřadu vlády (1997), byl stínovým ministrem zahraničí ODS.
V letech 2002 až 2004 zastával post prvního místopředsedy ODS, ve funkci byl i od roku 2014 do 2016.
V červnu 1998 byl zvolen do sněmovny, byl místopředsedou zahraničního výboru nebo výboru pro evropskou integraci. Od května 2004 je poslancem EP.
V roce 2011 se stal předsedou skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR) v Evropském parlamentu. Nyní je ve vedení skupiny.
V současném volebním období pokračuje Jan Zahradil ve výboru pro mezinárodní obchod jako jeho místopředseda. Je také nadále členem ve výboru pro rozvojovou politiku.
Mezi jeho další politické aktivity patří dlouhodobá práce ve společném parlamentním výboru EU–Turecko a angažuje se i v podpoře exilové íránské opozice.
