Předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš, prezident Unie státních zástupců Jan Lata a bývalá soudkyně Ústavního soudu a senátorka Eliška Wagnerová se v Otázkách Václava Moravce zabývali okolnostmi zastavení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo. Věnovali se také připravované novele zákona o státních zástupcích i obecnému stavu právního státu v Česku.
Wagnerová považuje důvody zastavení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo za neuvěřitelné
Otázky Václava Moravce o Čapím hnízdu, státních zástupcích a právním státu (zdroj: ČT24)
Dosud uveřejněné důvody zastavení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo přijdou Wagnerové neuvěřitelné. „Jestli to stálo na tom, jestli je něco malý nebo střední podnik, a čtyři roky o tom budu přemýšlet, to tedy pardon, to je velmi špatná vizitka pro právní stát,“ rozčilila se.
Lata připustil, že zastavení je minoritní způsob rozhodování. Přepokládá však, že státní zástupce podle výsledků vyšetřování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno naplnění všech znaků trestného činu.
Zastavená trestní stíhání
Zastavená trestní stíhání
Připomněl, že trestní stíhání trvalo dva roky po dvou letech přípravného řízení. „Během této doby se obviněná osoba může plně hájit. Může vysvětlovat, proč se policie mýlí, přinášet jiné důkazy, kritizovat shromážděné důkazy. Dovedu si představit, že v průběhu těchto dvou let se opravdu názor na to, jestli Čapí hnízdo splňovalo nebo nesplňovalo definici malého a středního podniku, respektive co se oni mohli domnívat v době, kdy o tu dotaci žádali, mohl nějakým způsobem vyvinout,“ řekl.
Zdůraznil také, že kauza ještě není u konce. Usnesení ještě může zrušit nejvyšší státní zástupce.
Komunikace rozhodnutí
Dosavadní veřejné odůvodnění považuje Lata jako první výkop směrem k veřejnosti za dostačující. Chápe, že vzbudilo další otázky a domnívá se, že žalobci Jaroslav Šaroch a Martin Erazím by je měli zodpovědět. Připomněl však, že nemohou uveřejnit celé rozhodnutí. To mohou udělat jen obviněné osoby.
Wagnerové způsob komunikace zastupitelství v tomto případě vadí. „Chování městského státního zastupitelství a osob tam mi přišlo jako naprosto neprofesionální,“ řekla a dodala, že by se jím měl někdo zabývat.
Co se týká zveřejnění celého rozhodnutí, tak podle Wagnerové proti sobě stojí zájem na ochraně osobních údajů obviněných osob a veřejný zájem, protože jde o premiéra. Zveřejnění rozhodnutí by podle ní nemělo být penalizováno.
„Když připustíme, že je možné, aby trestně stíhané osoby zastávaly vládní funkce, případně jiné funkce, a zároveň utajíme důvody případného zastavení nebo skončení jejich trestního stíhání, tak je to velmi neblahý stav, který rozhodně nepůsobí směrem k posílení právního vědomí, důvěry v právo a instituce,“ myslí si bývalá soudkyně a senátorka.
Bureš připouští veřejný zájem na zveřejnění důvodů, které vedly k zastavení stíhání. Považuje za jisté, že se ho dočkáme. Připomněl, že veřejnost ví vše už ze žádosti policie sněmovně o vydání Andreje Babiše. „Vše, co měl k dispozici parlament, uniklo dokonale,“ uvedl.
Novela o státním zastupitelství
Debata se stočila k připravované novele o státním zastupitelství. „Principiálně se domnívám, že státní zastupitelství by nemělo být součástí výkonné moci. Mělo by být samostatnou mocí podobně jako Nejvyšší kontrolní úřad nebo Česká národní banka,“ řekl Lata. Bylo-li by to uvedeno v ústavě, pomohlo by to podle něj jeho nezávislosti na exekutivě.
Wagnerová ani Bureš takovouto změnu ústavy nepovažují za vhodnou. Bývalá soudkyně a senátorka upozornila, že ministr spravedlnosti nese odpovědnost za trestní politiku státu, a proto musí spolupracovat s nejvyšším státním zástupcem.
Wagnerové se nelíbí navrhovaný způsob nominace nejvyššího státního zástupce prostřednictvím pětičlenné komise, do níž by ministr spravedlnosti jmenoval tři a státní zástupci dva členy. Bylo by podle ní lepší, kdyby komise byla čtyřčlenná se dvěma členy za ministerstvo a dvěma za zastupitele. Kandidát by potřeboval tři hlasy, což by nutilo obě strany hledat shodu už na počátku procesu výběru.
Bureš uvedl příklad předsedů soudů, které vybírá pětičlenná komise složená ze tří předsedů soudů a dvou náměstků ministra. „Mně by se to zdálo adekvátní i u státních zástupců,“ prohlásil.
I Lata považuje navrhované složení komise za problematické. Vytýká mu, že přiděluje ministrovi vliv na počátku i na konci výběrového řízení. Celkově si posteskl, že drtivé většině připomínek státních zástupců k návrhu vyhověno nebylo.
Nezávislost justice
Hovořilo se také o obecném postavení justice v systému státní moci. „Nezávislost justice není nikdy úplně garantovaná,“ varovala Wagnerová a dodala: „Občané by měli být stále bdělí a ostražití.“ Kdykoliv se ukážou náznaky, že někdo justici ovlivňuje, lidé by se k tomu podle ní měli vyjádřit třeba na náměstích.
O současném stavu říká: „Jsou tu jistá podezření. Ta vznikla z toho, že premiérem byla osoba trestně stíhaná.“ Vznikl podle ní pocit, že ministři mají vliv na policii nebo státní zástupce, méně i na soudce.
Lata doufá, že důvěřovat v právní stát můžeme. „Máme tři tisíce soudců a dvanáct set státních zástupců. Mezi nimi jsou právníci lepší či horší, lidé odvážnější či méně odvážní, ale celkově se mně zdá, že úroveň justice se zlepšuje,“ myslí si.
Podle Bureše právo vymahatelné je. Uvedl příklad dluhů, které se dřív téměř vůbec nevymáhaly, a teď se vymáhají až příliš silně.
Varoval však před rostoucí nepřehledností práva: „Je to celý trend v Evropě zejména pod vlivem toho, jak se tvoří předpisy evropských společenství často velmi lobbisticky a často nesystémově. Právo se pro normálního člověka stává houštinou, ve které se nelze vůbec vyznat.“
Délka soudního řízení