Zatímco na sociálních sítích vládne mezi příznivci Miloše Zemana a Jiřího Drahoše nevraživost, mezi lidmi převládá spíš ostych a o volbách se většinou moc bavit nechtějí. Takové poznatky si z volební kampaně odnáší dobrovolnice Zuzana Pilzová, která se zapojila do týmu Jiřího Drahoše v jižních Čechách. Především Zemanovi voliči se podle ní vůbec nechtěli bavit o argumentech nebo důvodech své volby.
„Po prvním kole jsem se rozhodla, že se zapojím do kampaně, a zkontaktovala jsem štáb, jestli nepotřebují dobrovolníky. Neměli nikoho v Jihočeském kraji, tak jsme tam založili dobrovolnickou jednotku. Dělali jsme kontaktní kampaň, oslovovali jsme voliče, distribuovali jsme propagační materiály,“ říká dobrovolnice Zuzana Pilzová v rozhovoru pro web ČT24.
Kde jste lidi oslovovali a jak na to reagovali?
Vždy jsme si vybrali rušné místo, třeba autobusové nádraží nebo hlavní třídu ve městě. Bylo pro mě hrozně zajímavé to, že diskuse venku probíhá úplně jinak než třeba na Facebooku, kde je to velmi vyhrocené, možná dané i anonymitou.
Na venkově jsem se bála sáhodlouhých diskusí, nepříjemných a třeba i agresivních. Ale naopak, lidi se vůbec bavit nechtěli, byli ostýchaví. Často byli překvapeni, proč se jich na volby ptáme, mnozí nechtěli říct, koho budou volit. Byl vidět velký ostych a zdráhavost se na téma politiky a voleb bavit. U nás to asi ještě není zvykem.
Mohlo to být proto, že se za svou volbu třeba styděli? Nebo že by ji nedokázali zdůvodnit?
Velmi brzy jsem si sundala Drahošův odznáček, protože jakmile to byl člověk jiného názoru a viděl, jaký názor zastávám já, tak se se mnou už od začátku vůbec nechtěl bavit. Snaha o otevřenou přátelskou diskusi pak byla marná.
Ostýchavost ale byla vidět i u Drahošových voličů. Velký rozdíl, když to srovnám třeba s Amerikou, kde je běžné, že se i média otevřeně staví na jednu nebo na druhou stranu. Často mi lidé vytýkali, co si tam vůbec dovoluji agitovat, že každý má svůj názor, a že bych je měla nechat být.
Tak vyhrocené reakce, jaké jsou vidět v internetových diskusích a na sociálních sítích, jste mezi lidmi nezaznamenali?
Ne, opravdu ne. Ale asi to bylo i přístupem – my jsme měli strategii oslovovat nerozhodnuté voliče nebo voliče ostatních, demokratických kandidátů, kteří se postavili za pana Drahoše. My jsme se cíleně nepouštěli do předem ztracených diskusí, které by jen stály hodně času.
Nicméně měli jsme i pár konfliktů, kde došlo k fyzickému napadení našich dobrovolníků od zastánců jiného názoru. Oni přitom v tu chvíli ani nikoho neoslovovali, jenom stáli na ulici s letáky. Mladou drobnou holku napadl silný vysoký chlap jenom proto, že tam stála s letáky kandidáta, kterého on nevolí. Takové incidenty jsme měli asi tři.
Nezaznamenali jste negativní reakce kvůli tomu, že jste přijeli z Prahy? Neříkali třeba – vy nám nebudete radit, koho máme volit?
V jižních Čechách částečně bydlím, takže se mě ani nikdo neptal, odkud jsem. Přízvuk by možná poznali na Moravě, ale tento region velmi dobře znám a trávím tam hodně času. Hodně převládající reakce byla ta, že zastánci protikandidáta se vůbec nechtěli bavit o argumentech. Vůbec!
Já jsem se opravdu snažila jednat přátelsky a otevřeně. Hned na začátku jsem avizovala, že je nebudu rozhodně přesvědčovat, že respektuji jejich rozhodnutí, ale že by mě jenom zajímaly důvody a motivace pro jejich rozhodnutí. Bohužel jsem, k mému zklamání, moc nepoznala, co vlastně za jejich rozhodnutím stojí. Vystoupit z té takzvané sociální bubliny a pochopit názory protistrany je hodně těžké.
Jaké zjištění nebo ponaučení si z kontaktní kampaně v jižních Čechách odnášíte?
Co si z toho odnáším, je, že lidé se rozhodují výrazně povrchněji a iracionálněji, než si vůbec myslíme. Samozřejmě nejsou to statistiky, jsou to jednotlivé případy – ale například jsem potkala pána, který volil v prvním kole pana Hilšera a v druhém pana Zemana. Měla jsem dokonce i pána, který nejdříve volil Zemana a ve druhém kole Drahoše. Další člověk naopak v prvním kole hlasoval pro Drahoše a v druhém kole pro Zemana, jiný dal hlas Fischerovi a poté Zemanovi. Odnesla jsem si z toho i to, že voličskému rozhodování zatím moc nerozumíme.
