Ústavní soud (ÚS) dal bývalé předsedkyni Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleně Vitáskové šanci na vyšší odškodnění za nezákonné stíhání v kauze licencí pro solární elektrárny. Justice porušila její práva na soudní ochranu a náhradu škody. Znovu musí rozhodnout Obvodní soud pro Prahu 2. Vitásková žádala od státu za nemajetkovou újmu 48,55 milionu korun. Získala jen 600 tisíc, z toho 450 tisíc jí přiznalo ministerstvo spravedlnosti a zbytek sumy vysoudila.
Vitásková by mohla za stíhání v solární kauze získat vyšší odškodné. Justice pochybila, konstatoval ÚS
Ústavní soudci odškodnění označili za nepřiměřeně nízké vzhledem k okolnostem kauzy, zejména kvůli tomu, že Vitásková čelila reálné hrozbě vysokého nepodmíněného trestu. Krajský soud v Brně ji v únoru 2016 poslal na 8,5 roku do vězení. Odvolací ji osvobodil.
„Žila 23 měsíců s tím, že jí hrozí 8,5 roku nepodmíněného trestu. Tuto skutečnost soudy vůbec nezohlednily,“ řekl nyní soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Právě v tomto bodě se případ liší od jiných kauz, které skončily zproštěním. O kolik má odškodnění stoupnout, ústavní soudci konkrétně neřekli. Vitásková se vyhlášení nálezu nezúčastnila.
Vitásková čelila obžalobě v kauze chomutovských solárních elektráren Zdeněk Sun a Saša Sun. Elektrárny obdržely licenci před koncem roku 2010, i když nebyly dokončené, a získaly díky tomu nárok na výhodnější výkupní ceny. Pro Vitáskovou kauza skončila zprošťujícím rozsudkem, na rozdíl od dalších aktérů, kteří si vyslechli nepodmíněné tresty.
Poškození dobré pověsti a zničená kariéra
Následně Vitásková žádala odškodnění za nezákonné stíhání. Poukazovala na poškození dobré pověsti, zdravotní dopady, rodinné komplikace a zničenou kariéru. Podle Nejvyššího soudu justice dospěla k přiměřené výši odškodného. V ústavní stížnosti Vitásková úspěšně argumentovala tím, že soudy nedostatečně zohlednily všechny okolnosti.
Vitásková byla předsedkyní ERÚ v letech 2011 až 2017. Obvinění označovala za vykonstruované. Vydání sporných licencí podle ní připustil její předchůdce v čele úřadu. Obžalovaná byla z trestných činů zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku.
V paralelním sporu žádala Vitásková také 183,6 milionu jako náhradu škody za údajnou ušlou mzdu, odměny a odstupné po dobu trestního stíhání. I v tomto případě Nejvyšší soud dovolání odmítl a Vitásková stížnost nepodala.
