Za předčasné považuje Ústavní soud zastavení trestního stíhání někdejšího komunistického premiéra Lubomíra Štrougala a federálního ministra vnitra Vratislava Vajnara. Policie je obvinila kvůli úmrtím lidí na československých hranicích, státní zastupitelství původně stíhání zastavilo s argumentem, že oba bývalí politici trpí duševními chorobami a nejsou schopni chápat smysl trestního řízení. Žalobci se musí případem zabývat znovu.
Ústavní soud vrátil stíhání komunistických špiček žalobcům. Znalci, díky kterým skončilo, si zadali s režimem
3 minuty
Události: Ústavní soud znovu připustil stíhání bývalého komunistického premiéra Štrougala a ministra Vajnara
Štrougala, Vajnara a také bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše začal stíhat policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu v roce 2019. Jakeš loni v létě zemřel, stíhání dalších dvou někdejších představitelů komunistického režimu zastavilo Městské státní zastupitelství v Praze letos na jaře. Skupina šesti lidí z někdejšího Východního Německa, jejichž blízcí zahynuli u československých hranic nebo zde sami byli zraněni, se kvůli tomu obrátila na Ústavní soud.
Státní zastupitelství opřelo své rozhodnutí o znalecké posudky, podle nichž nebyli Štrougal a Vajnar schopni pochopit smysl trestního řízení. Podle Ústavního soudu však nebyli znalci nestranní. Podle soudkyně Kateřiny Šimáčkové byli spojení s nedemokratickým režimem. „Jeden ze znalců dokonce před rokem 1989 působil v protivzdušné obraně, která měla za svůj účel a cíl také zastavovat ty, kteří hranice přecházeli,“ upozornila.
„Není žádoucí, aby klíčový znalecký posudek zpracovala osoba, která v dané době sama u ozbrojených sil působila,“ dodala Šimáčková. Podle advokáta Lubomíra Müllera, jenž zastupoval skupinu, která se obrátila na Ústavní soud, jde o významný nález. „Ukazuje, že znalci musí být nestranní a nelze, aby za znalce byl určen někdo, kdo ve skutečnosti byl ideologicky podřízen těm, na které ten znalecký posudek vypracovává,“ řekl Müller. Bude zapotřebí vypracovat nové posudky jinými znalci.
Městské státní zastupitelství, které musí podle Ústavního soudu rozhodnout znovu, nicméně jen zpravomocnilo předchozí závěr obvodního státního zastupitelství. Podle Šimáčkové stačí, když Ústavní soud zrušil rozhodnutí vyšší instance, neboť i ta může pochybení napravit. Mluvčí městského státního zastupitelství Aleš Cimbala ujistil, že zastupitelství bere nález Ústavního soudu na vědomí. „Jím vyslovený právní názor je pro nás zavazující. Věcí se budeme v intencích nálezu Ústavního soudu opakovaně zabývat,“ řekl.
Vyšetřovatelé zahájili stíhání kvůli novým důkazům – dokumentům, podle nichž špičky režimu věděly, co se děje na hranicích. Podle policie tak svojí nečinností přispěly k tomu, že od března 1976 (kdy začal platit Mezinárodní pakt o občanských a politických právech) do konce roku 1989 bylo zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit československé hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno. Podle zmíněného paktu má každý člověk právo svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně vlasti.
Policie stíhá ještě bývalého tajemníka ústředního výboru KSČ Jana Fojtíka, ale sama podala návrh na zastavení stíhání. U třinácti lidí, včetně někdejšího prezidenta Gustáva Husáka, bylo už dříve vysloveno, že zločin spáchali, nicméně stíhání bylo zastaveno kvůli jejich úmrtí.
9 minut
Události, komentáře: Stíhání Štrougala a Navary
Navara: Spravedlnost musí být vyjádřena
Podle publicisty Luďka Navary je rozhodnutí Ústavního soudu nejen správné, ale i důležité. U železné opony se umíralo až do roku 1989, připomněl v Událostech, komentářích. „Stojí za to si připomenout, že Štrougal byl ministrem vnitra před rokem 1965, před rokem 1988 byl premiérem. A v době jeho působení v těchto funkcích zemřelo u československé železné opony celkem šedesát lidí,“ uvedl.
V podobných případech by se podle něj nemělo přihlížet ke zdravotnímu stavu stíhaných. „Víme, že nacistický zločinec Anton Malloth byl odsouzen na doživotí v necelých devadesáti letech. Krátce poté ve vězení zemřel. Ale domnívám se, že jde o to, aby byla spravedlnost vyjádřena a bylo pojmenováno, co se stalo.“
V čele federální vlády stál Lubomír Štrougal od roku 1970 až do roku 1988. Patřil ke špičkám diktatury KSČ, byl přes 30 let členem vedení vládnoucí strany a téměř po celou dobu normalizace (skoro 19 let), byť nepatřil k nejtvrdšímu jádru komunistů, byl předsedou federální vlády.
Štrougal se narodil 19. října 1924 v dnešním Veselí nad Lužnicí. Po absolvování práv na Univerzitě Karlově se zapojil do stranického aparátu v Českých Budějovicích a jeho kariéra rychle stoupala. V pouhých 34 letech se stal členem ÚV KSČ (byl jím až do prosince 1989) a o rok později již šéfoval ve vládě resortu zemědělství (1959–1961).
Pak byl čtyři roky (1961–1965) ministrem vnitra, kdy se mimo jiné podílel na zatčení svého předchůdce Rudolfa Baráka. Za jeho vedení resortu se údajně zlikvidovala velká část materiálů z 50. let.
V roce 1968 byl krátce místopředsedou vlády (duben až prosinec), nesouhlasil se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy a odmítl také pozici v chystané kolaborantské dělnicko-rolnické vládě.
Brzy ale přešel na stranu normalizace. Již v lednu 1970 se stal předsedou federální vlády, ve funkci vydržel až do října 1988, kdy podal demisi a odešel z politiky.
Lubomír Štrougal
V čele federálního ministerstva vnitra stál Vratislav Vajnar v letech 1983 až 1988.
Narodil se 17. září 1930 ve Strašicích na Rokycansku. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd. V mládí se angažoval ve svazu mládeže, v roce 1952 vstoupil do KSČ. Stal se asistentem na Univerzitě Karlově, později učil na Vojenské politické akademii.
Poté v letech 1958 až 1972 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1972 působil ve stranickém aparátu, a to v oddělení mezinárodní politiky a v sekretariátu generálního tajemníka, kde to dotáhl až na vedoucího.
V roce 1981 byl zvolen členem vedení strany, tedy ÚV KSČ, a v roce 1983 jmenován ministrem vnitra Štrougalovy vlády.
Od října 1983 (zvolen byl již 1981, nastoupil až po úmrtí poslance Oldřicha Švestky) do února 1989, kdy se vzdal mandátu, byl poslancem Federálního shromáždění.
Vratislav Vajnar