Před 70 lety zemřel Josef Toufar. Tělo 48letého kněze nevydrželo brutální výslechy vyšetřovatelů Státní bezpečnosti (StB), kteří ho trýznili bitím, žízní i chladem. Velitel vyšetřovací skupiny Ladislav Mácha byl údajně také tím, kdo Toufara doslova utloukl. Svého činu nikdy nelitoval a ve vězení za jeho smrt strávil necelý rok.
Toufara podle svědectví mlátil tři hodiny v kuse. Příslušník StB Mácha ale vinu svaloval na jiné
„Já jsem měl možnost mluvit s Máchou ještě v roce 2018. Říkal, že se tím případem cítí být poškozen, Josefa Toufara považoval za zločince. Velice si pochvaloval vysoký důchod. Říkal, že věrně sloužil straně a vládě, protože socialistickou společnost zbavoval ohavných flanďáků. K žádné reflexi u něj nedošlo, ba naopak,“ vzpomíná na vyšetřovatele StB badatel Miloš Doležal, který se Máchovi věnuje ve své nové knize Když není motorka, lépe chodit pěšky.
Mácha vnímal Toufarův případ a vyšetřování takzvaného číhošťského zázraku jako možnost pro svůj kariérní postup. Vše ale změnila Toufarova smrt.
- 11. prosince 1949 se při mši v kostele v Číhošti začal podle věřících pohybovat kříž na oltáři. Farář Josef Toufar si ničeho nevšiml. Přesto ho StB zatkla a obvinila z toho, že křížem sám hýbal. Po měsíci výslechů ve valdické věznici Toufar zemřel.
Z ministranta a odbojáře příslušník StB
Ladislav Mácha se narodil 19. června 1923 ve vesnici Višňová u Příbrami. Vyučil se automechanikem a podle vzpomínek pamětníků jako chlapec ministroval v kostele a účastnil se poutí na Svatou Horu. V době druhé světové války se zapojil do odboje. Nacisté jej ale dopadli a věznili v Terezíně a následně v Drážďanech. Na sklonku války se mu při náletech podařilo uprchnout a do května 1945 se skrýval u partyzánů.
Před sedmdesáti lety byl utýrán Josef Toufar (zdroj: ČT24)
Za své nasazení získal vyznamenání a díky spolupráci se sovětskými výsadkáři se mu otevřela cesta do nově vznikajících československých bezpečnostních složek. „Při likvidaci partyzánských jednotek v brdských lesích jsem přešel na přání soudruha majora Schramma z ÚV KSČ (Ústřední výbor Komunistické strany Československa, pozn. aut.) ke Sboru národní bezpečnosti,“ popsal Mácha ve svém vlastním životopise, který je součástí jeho spisu v Archivu bezpečnostních složek (ABS). Po válce také vystoupil z církve, začal totiž věřit hlavně v socialismus.
Toufara bil i tři hodiny v kuse a zakazoval mu dávat pít
Přestože Mácha zažil výslechy gestapa, sám při vyšetřování používal podobné praktiky. Najevo to vyšlo právě v případě vyslýchání Josefa Toufara. Mácha byl velitelem zvláštní skupiny, která byla pověřena vyšetřením takzvaného číhošťského zázraku. Případ sledoval tehdy nejen ministr vnitra, ale údajně i sám prezident Klement Gottwald. Chystala se totiž likvidace církve a proces s kněžími. A Toufar měl být jeho hlavní postavou.
„(Mácha) dle mého názoru viděl v celém tomto případě svoji možnost pro osobní cíle, tedy pro svoji kariéru. Toto se projevovalo tak, že zakrátko po zpracování pouhého předběžného výslechu chtěl tohoto využít pro sebe a začal provádět vyslýchací metody takové, které odporují všem základním požadavkům normálního šetření,“ popsal ve zprávě z roku 1951 jeden z členů vyšetřovací skupiny Miloš Hrabina.
Příslušníci StB Toufara zatkli 28. ledna 1950 a odvezli do valdické věznice. Zde následovaly výslechy, při kterých se vyšetřovatelé z kněze pokoušeli dostat násilím přiznání k tomu, že pohyboval křížkem na oltáři. Zvláště brutální prý byl právě vedoucí skupiny Mácha.
„(Mácha) si nechal od strážných přinést gumový obušek a předvést Toufara do sklepa (temnice), kde jej surově zbil (…). Viděl jsem, že Mácha má Toufara položeného na lavici se zavázanýma očima a nemilosrdně jej tluče hlava nehlava (…). Celá exekuce trvala asi tři hodiny, kdy Mácha pravděpodobně pro únavu fyzického týrání nechal,“ popsal Hrabina.
Toufara pak údajně nechali zmláceného ležet v cele a Mácha mu dle spisů StB měl nechat přinést takzvanou Karlovarskou polévku, která byla schválně extrémně přesolená. A zakázal mu podávat jakékoli tekutiny.
V dalších dnech Toufara převezli do Číhoště, kde natáčeli propagandistický film Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Kněz už nebyl schopen téměř stát a následně ho v bezvědomí převezli do pražského státního sanatoria v Legerově ulici. K soudu ho totiž potřebovali živého. 25. února 1950 ale zemřel. A Máchovi tak zkazil plány.
Po Toufarově smrti dál školil příslušníky jak vyslýchat zadržené
„Po Toufarově smrti v roce 1950 byl Mácha přeložen do školícího střediska, kde zaučoval nové příslušníky StB. Dál tak dělal kariéru u Státní bezpečnosti, byť ne asi takovou, jakou by chtěl. V roce 1963 byl ale ze služeb ministerstva vnitra propuštěn,“ popisuje Doležal. Protože vystudoval právnickou fakultu, pracoval dál na jiných ministerstvech a v podniku zahraničního obchodu. Výraznější zlom pro něj přišel v roce 1968.
Redaktor novin Lidová demokracie Jiří Brabenec v květnu toho roku napsal poprvé více o Toufarově zabití a také o podílu Ladislava Máchy na úmrtí kněze. „Mácha byl v červnu 1968 zatčen, ale po 14 dnech byl propuštěn. Jeho podíl na Toufarově smrti totiž vojenská prokuratura klasifikovala jako promlčenou záležitost,“ dodává badatel. Dalšímu prošetření pak zabránila srpnová okupace a nástup normalizace. A Mácha naopak vycítil příležitost k „narovnání poměrů“.
V roce 1970 žádal ministra vnitra o rehabilitaci. Vlivem propuštění v roce 1963 totiž přišel o výsluhy a cítil se poškozen. „Štvavou kampaní a nezákonnými opatřeními jsem utrpěl nesmírné morální a hmotné újmy,“ stěžoval si Mácha šéfovi resortu v dopise z 13. července 1970.
„Pro něj bylo propuštění z ministerstva velkou kaňkou na jeho pověsti. Cítil se poškozen, stěžoval si u prezidenta, psal na vládu,“ popisuje Doležal. „Přitom si nemohl stěžovat, začal pracovat v Československém rozhlasu jako šéf kanceláře generálního ředitele. Jeho manželka, sestra i švagr byli příslušníci StB a pobírali slušnou mzdu. Máchovi neměli děti a mohli si dovolit každý rok jezdit k moři,“ upozorňuje badatel.
Vyšetřování Toufarovy smrti se vlivem normalizace odložilo na neurčito. Začít mohlo opět až po sametové revoluci.
Před soudem svaloval vinu na nadřízené
Máchovu činnost v souvislosti s vyšetřováním číhošťského zázraku začal po roce 1989 zkoumat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). A Mácha tak 48 let po smrti Toufara stanul v roce 1998 před soudem.
„Mácha přisel k soudu o francouzských holích, na mnoho stání se – údajně ze zdravotních důvodů – nedostavil. Obhajoval se tím, že o případu nic neví a svoji vinu svaloval na nadřízené. Tvrdil, že jen plnil rozkazy prezidenta, ministra a šéfa StB,“ vzpomíná Doležal, který soud sledoval.
„Vyšetřovatelé se často stavěli do role obětí, ale to nacističtí zločinci před norimberským tribunálem dělali také. Plnili jen rozkazy, vždycky byl někdo ještě nad nimi a věřím, že jestli se Miloš Jakeš někdy dostane před soud, tak bude říkat, že ho řídila sovětská KGB nebo někdo podobný,“ vysvětluje badatel Radek Schovánek, který v ÚDV pracoval na objasňování komunistických zločinů.
„Vyšetřovatelů StB se po revoluci odsoudilo naprosté minimum. A pokud vím, tak ani jeden z nich před soudem svých činů nelitoval a k ničemu se nepřiznal,“ dodává Schovánek.
Toufarovy smrti nikdy nelitoval
A nelitoval ani Mácha. „Jak jsem ho měl možnost poznat, byl to člověk velice agresivní, tvrdý a nekompromisní,“ tvrdí Doležal a dodává: „Soud nakonec jeho čin klasifikoval jako ublížení na zdraví a zneužití veřejné funkce. Mácha dostal pětiletý trest, ale odvolal se. Trest mu byl snížen na dva roky. Pak se skrýval a nechtěl nastoupit do věznice. Museli ho tam eskortovat, ale ze zdravotních důvodů byl po necelém roce propuštěn.“
I přes svůj údajný špatný zdravotní stav žil Mácha na svobodě ještě dalších 16 let. Odstěhoval se ze sídliště Petřiny do Českých Budějovic, kde bydlel v relativní anonymitě. „Do své poslední chvíle vnímal, že se mu stala nějaká křivda,“ uzavírá Doležal. V roce 2018 Mácha zemřel.