Tehdy jako pětadvacetiletý reportér ČT byl Josef Kvasnička mezi prvními, kdo viděl následky povodní na vlastní oči a zprávy o tom posílal do televize. Byl červenec 1997 a velká voda zaplavila Ostravu, Olomouc, Přerov, ale symbolem tragédie se stala obec Troubky, kam se Kvasnička dostal s kameramanem. „Bylo to mimořádně náročné, byl jsem tehdy naprosto nezkušený a nevěděli jsme, jestli to technika ustojí,“ zavzpomínal v Interview ČT24.
Technika selhávala, ale byli jsme u něčeho historického, vzpomíná reportér Kvasnička na povodně z roku 1997
Interview ČT24 s Josefem Kvasničkou (zdroj: ČT24)
„To ticho se nedá nikdy vytěsnit z paměti, vesnice byla prakticky jeden pobořený dům vedle druhého, každý věděl, že pod těmi domy musí být oběti, ale tehdy ještě nebyla situace na to, aby se tam dostali záchranáři. My jsme tam byli jedni z prvních a byly to mimořádné, emotivní chvíle. Troubky to opravdu schytaly nejvíc,“ popisuje své pocity dlouholetý člen regionálního vysílání ČT.
Kvasnička se tehdy coby nezkušený začínající reportér na tragédii díval podle svých slov optikou opravdu mladého člověka. „Ale samozřejmě jsem vnímal, že v těch vesnicích byla velká část lidí ve věku sedmdesát, osmdesát a víc. Nikdo z nás si nedovede představit v takovém věku začínat znovu,“ řekl Kvasnička a dodal, že Troubky už byly prakticky vylidněnou vesnicí, když se do nich s kameramanem dostali.
Psal se rok 1997 a míra informací byla podle Kvasničky úplně jiná, než by byla dnes. „Žádná ČT24 nevysílala, byly dva programy České televize, přes den chodilo několik mimořádných zpráv, ty informace byly kusé. Samozřejmě fungoval Český rozhlas, ale míra informací byla podstatně menší než v roce 2002, kdy povodně zasáhly Čechy,“ vysvětlil reportér.
Nebyl signál, zprávy se posílaly faxem
Kvasnička si vzpomíná i na to, kdy jeho kameraman odešel točit ikonické záběry a on se mu nemohl ani dovolat, protože neměl telefon. „Nebyl internet, veškeré zprávy jsme posílali faxem, trasovalo se z vysíláčů, které byly ve větších městech, a věděli jsme, že jsme u něčeho, co je historické. Ale vůbec jsme nevěděli, jestli se nám podaří ty záběry dostat k odvysílání,“ popsal.
Technika selhávala, signál v Troubkách taky nebyl. Kvasničkovi se nemohli dovolat ani tehdejší editoři vysílání. Popsal, že když už jim konečně telefon vzal, tak jak sám říká, málem „vybuchl“, když po něm chtěli detaily a on jim odpověděl, že se potřeboval z celé situace vzpamatovat, jak byla emočně silná.
Kvasnička zavzpomínal také na začátky soukromé televize Nova, která najednou z místa přinášela „exkluzivní záběry“ a odstartovala jinou část zpravodajství. „My jsme natáčeli, jak jsem považoval za správné, snažili jsme se být vůči těm lidem taktní, sám jsem měl problém oslovit je,“ vysvětlil.
Reportér České televize se po 25 letech do Troubek vrátil. Dokonce se setkal s mužem, kterého tehdy s kameramen točili. „Setkání bylo mimořádné silné,“ dodal.
Události: Troubky včera a dnes (zdroj: ČT24)