Praha – Nic bych neměnil, ve všem jsme tehdy postupovali správně a adekvátně, tvrdí po uplynutí roku muž, který rozhodl o dosud nebývalém čtyřdenním zásahu protikorupční policie – mimo jiné na Úřadu vlády či v sídle vlivných lobbistů. Následný vývoj nejen kvůli pádu vlády učinil léto 2013 jedním z politicky nejvýživnějších. Na Roberta Šlachtu a vedení ÚOOZ se snesla kritika nejen kvůli formě zásahu, ale také „informační mlze“, která první hodiny doprovázela. Dodnes se s ní nemůže smířit třeba Miroslava Němcová (ODS), tehdy třetí ústavně nejvyšší politik v zemi. Právě přísné utajení ale bylo pro detektivy a zajištění všech důkazů klíčové.
Podobná akce na nejvyšších místech politiky nebo polostátních úřadů byla do té chvíle – alespoň v očích politiků - prakticky nemyslitelná. Šlo o vyústění zhruba dva roky trvajícího sledování a odposlouchávání. Osoby, o které se policie primárně zajímala, spojovaly velké kauzy kolem státních zakázek a státních podniků. Vyšetřování se také prvně otevřeně dotýkalo zákulisních postav s vazbami na politické špičky. Vyšetřování nakonec policii dovedlo k dalším dvěma odnožím – údajnému zneužití rozvědky i možnému uplácení tří exposlanců tzv. trafikami. Všechny části se přitom měly střetnout kolem tehdejší klíčové úřednice premiéra Petra Nečase a dnes jeho manželky: Jany Nagyové.
Právě rozsah případu i samotného „spouštěcího“ zásahu policii vedl k tomu, že podrobnější informace pouštěla jen velmi opatrně. Přísné embargo i vůči představitelům státu dodnes vzhledem k závažnosti kritizuje bývalá předsedkyně sněmovny Němcová. „Žádné informace o tom, že policie vtrhla do Úřadu vlády, zabavila některé věci a vláda tak byla dočasně vyřazena ze svého fungování. Tu informaci neměl ani předseda Senátu a mně to přišlo zvláštní. I z následné tiskovky jsme se dozvěděli, že nám nic neřeknou. Ten prvotní šok z toho, co se vlastně děje, se tím jen prodlužoval,“ vzpomíná Němcová.
Ani pozdější kroky vyšetřovatelů či státních zástupců ale podle ní neodpovídaly pompéznosti akce z poloviny června 2013. „Dodneška nevíme nic o zlatě či nějakých 150 milionech korun, jakou v tom měly hrát roli. Pan zástupce Ivo Ištvan tvrdil prezidentu Zemanovi, že do pěti týdnů bude mít všechny důkazy pohromadě a měli jsme se těšit na senzační odhalení. On se rok s rokem sešel, a žádná senzace se neděje,“ zmínila v rozhovoru pro ČT24 Němcová.
Čím méně zatím veřejnost o případu ví, tím lépe pro vyšetřování – tvrdil od začátku šéf ÚOOZ Šlachta. Přesně před rokem se zhruba 400 elitních policistů zaměřilo na několik míst a sbíralo důkazy celé čtyři dny. I po roce by prý postupovali stejně. „Já si jednoznačně stojím za tím, jakým způsobem jsme ten zásah dělali. Do současné doby nemám důvod říkat, že to mělo být jinak,“ řekl Šlachta ve speciálu ČT24 věnovaném této kauze.
Mírnější forma by nám nemusela zajistit důkazy, tvrdí šéf ÚOOZ
Šlachta operaci svého útvaru celý rok trpělivě vysvětloval – i kvůli tomu, že uměřenější způsob by pozdější vyšetřování spíše zkomplikoval. „Slyším často o tom, že jsme mohli ten zásah dělat jinak – třeba zasílat obsílky a ti lidé by se dostavili. Možná bychom tak ale nezajistili průkazní materiál k dotáhnutí jednotlivých kauz do konce a nebyli schopni to v budoucnu prokazovat,“ dodává Šlachta.
Když Šlachtovi došla trpělivost, rozhodl se na svou obranu zveřejnit videozáznam ze zatýkání Nagyové. To odmítl Úřad pro ochranu osobních údajů a žádá po něm pokutu. Trnem v oku se staly také uniklé odposlechy. Právníci se shodují, že jejich zveřejňování vyšetřování nikterak nepomůže. Právě zde Šlachta připouští možné mezery. Pokud by se v otázce zveřejněných odposlechů prokázal trestný čin ze strany jeho útvaru, je prý připraven převzít plnou odpovědnost.
Jiří Dienstbier (ČSSD), ministr pro lidská práva:
„Pokud jsou odposlechy povoleny v souladu se zákonem, tak je to v pořádku. Dokonce třeba právě úplatkářské trestné činy se často prokazují velmi těžko či je to často nemožné bez nasazení odposlechů. Jiná rovina je zveřejňování. Pokud je pouští ven policie nebo státní zastupitelství, tak je to nezákonné.“
Miroslava Němcová, poslankyně ODS:
„Rozumím tomu, že odposlechy jsou nějakým nástrojem, ale v poslední době překročily práh únosnosti a jsou používány k manipulaci veřejností. Nedomnívám se, že skutečně slouží spravedlnosti, že zveřejněný odposlech sám od sebe je vhodný a já nechci být ten, kdo řekne, že máme všichni poslouchat, co si lidé říkají do telefonu, a podle toho je posuzovat.“
KUKLY A PÁSKY
Čtvrtek 13. června 2013 byl typický červnový den. Že se nad politickou scénou zatáhnou mračna ještě ráno nikdo netušil. Od devíti hodin jednala sněmovna, jenže už po několika desítkách minut na schůzi zavládl chaos a zmatek. Zpravodajské servery zaplavily zprávy o policejním zátahu na Úřadu vlády. Desítky policistů přijely do Strakovy akademie zhruba třicet minut po půlnoci a přes tři hodiny prohledávaly kanceláře a dokumenty. Na místo se policie brzy ráno ještě vrátila.
Po vládě navíc přišly na řadu další úřady, kvůli vyšetřování rozvědky třeba ministerstvo obrany nebo kanceláře lobbistů Ivo Rittiga a Romana Janouška. Pro dokumenty si detektivové přišli také do sídla městského investora na pražském magistrátu, nechali si otevřít bezpečnostní schránky v Komerční bance na Václavském náměstí a dorazili také do sídla podniku Lesy České republiky v Hradci Králové.
SESTAVA ZADRŽENÝCH 13. ČERVNA 2013:
- Jana Nagyová, vedoucí kanceláře předsedy vlády
- Exšéf vojenského zpravodajství Ondrej Páleník a jeho nástupce Milan Kovanda
- Zaměstnanec rozvědky Jan Pohůnek
- Exposlanci Marek Šnajdr, Ivan Fuksa a Petr Tluchoř
- Bývalý člen představenstva ČD Roman Boček
- Vedoucí Úřadu vlády Lubomír Poul (následně propuštěn)
ZAČÍNÁME S KMOTRY
Podle náznaků mělo jít o základ všeho dalšího: vazby známých pražských podnikatelů na nejvyšší politické špičky policie dlouhodobě sledovala. Právě s Rittigem si Nagyová vytvořila vlastní síť kontaktů. Několikrát spolu mluvili u kávy o vztazích uvnitř ODS a především její pražské buňce. Krátce před klíčovým stranickým kongresem se dokonce setkali u něj doma. Důležité informace měla předat Nečasovi, který tehdy obhájil post předsedy strany.
Rittig také nikdy neskrýval zájem o dění ve firmě Lesy ČR. Jeho firma pro něj vypracovala za několik milionů korun etický kodex a rádce k rozpočtovým plánům. Mimo jiné kvůli nepřehledné situaci v Lesích musel na podzim roku 2011 z pozice ministra zemědělství odstoupit Ivan Fuksa – jeden z původních aktérů kauzy. Premiér Nečas mu tehdy vytkl třeba nejasnosti kolem nastavování cen dřeva. Rittigovy firmy měly také blízko k pražskému dopravnímu podniku.
TRAFIKY POD IMUNITOU
Hlavní politická větev celého případu se odehrála kolem trojice bývalých poslanců ODS Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře. Ti na podzim 2012 odmítli zvednout ruku pro zvýšení DPH. Zaštiťovali se tehdy slovy o dodržování programové čistoty ODS a opírali se mj. o autoritu tehdejšího prezidenta Václava Klause, který záměr Nečasova kabinetu rovněž kritizoval. Vláda se tak vystavila hrozbě svého pádu, protože premiér Petr Nečas spojil hlasování o daňových změnách s hlasováním o důvěře celému kabinetu.
Poté, co rebel Fuksa na dušičkovém kongresu ODS neúspěšně vyzval Nečase k boji o předsednické křeslo, se všichni tři rebelové svého poslaneckého mandátu vzdali a sněmovna díky tomu daňové změny odsouhlasila. Fuksa obdržel post v Českém Aeroholdingu, Šnajdr se pak stal členem a později i předsedou dozorčí rady společnosti Čepro, Tluchoř měl zamířit do orgánů ČEZu.
Podle žalobců šlo o jasný příběh politické korupce. Výměnu mandátů za trafiky měla s tzv. rebely domlouvat Jana Nagyová a Roman Boček. Nejvyšší soud ale v červenci rozhodl, že se na takovou politickou dohodu vztahuje poslanecká imunita a trojici exposlanců vyňal z pravomoci orgánů činných v trestném řízení. Nejvyšší státní zastupitelství následně stíhání všech tří rebelů zrušilo a exposlanci opustili vězení, Fuksa a Šnajdr se dokonce na čas vrátili zpět do vedení státních podniků. Nagyová a Boček jsou stíháni dál. Podle státního zástupce by k nim přitom mohl přibýt i sám expremiér Petr Nečas jakožto osoba, která úplatek nabízela. Jasno by mohlo být do několika týdnů.
SLEDOVÁNÍ
Téměř rok také uplynul od chvíle, než v největší politické kauze posledních let přistála první obžaloba. Týká se údajného úkolování zpravodajců - Jana Pohůnka, Milana Kovandy a Ondreje Páleníka, kteří měli na popud Nečasové nechat sledovat tehdejší premiérovu ženu Radku – to vše za zády premiéra i ministra obrany. Podle obviněných šlo ale o ochranné opatření proti sledování ze strany někoho jiného. V takovém případě prý není svolení ministra třeba. Řešení „zpravodajského“ rébusu celé kauzy je nyní na Obvodním soudu pro Prahu 1. Ten se bude probírat spisem o délce 3 000 stran - jen samotná obžaloba pak čítá 60 listů.
Podle policistů stál za celou domluvou nátlak Nagyové na expremiéra, aby se rozvedl. K tomu po několika měsících skutečně došlo. Nagyová se stala manželkou Nečase v září loňského roku. Loni v březnu pak údajně nechala sledovat také svého řidiče Jiřího Pertla a jeho přítelkyni a správkyni Hrzánského paláce Alenu Hegrovou. Motivem byla podle policistů snaha zabránit spekulacím novinářů o jejím vztahu s Nečasem.
ÚSTAVNÍM ZVYKLOSTEM NAVZDORY
Celá kauza měla ale daleko větší dosah, kterému se neubránila ani tehdejší vláda – a vlastně celá politická scéna. Během celého roku se vášnivě debatovalo třeba o tom, jaké hranice mají hesla jako „politický obchod“, „trafika“ nebo „ústavní zvyklosti“. Zadrženo bylo zpočátku celkem devět osob. Doposud byla vypracována jen obžaloba na samotnou Nagyovou a větev kolem vojenské rozvědky.
S Nečasovým kabinetem přitom kauza udělala krátký proces. Premiér podal dermisi, vláda padla. Koalice se ještě pokusila nabídnout vládu s Miroslavou Němcovou včele, prezident ale vsadil na Jiřího Rusnoka a jím navržený úřednický kabinet. I když Rusnokova vláda ve sněmovně podporu nezískala, v demisi dovedla zemi až k předčasným volbám.
