Češi a Češky se nevyrovnali s komunistickou minulostí, i když si to většina společnosti přeje, řekl v Interview ČT24 ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Ladislav Kudrna. Klíčem je podle něj vzdělávání, a to zejména mladé generace. Vyjádřil se i k situaci kolem penzí disidentů, kvůli nimž držel protestní hladovku Jiří Gruntorád.
Ani čtyřiatřicet let po pádu komunistického režimu česká společnost podle Kudrny nedosáhla smíření s vlastní historií. „Ukazuje se, že tlusté čáry za minulostí nefungují a nemohou. Společnost, která se se svojí minulostí nevyrovná, je nucena ji neustále opakovat,“ řekl.
Vyrovnání se s minulostí má podle něj tři roviny. První z nich určuje to, že někteří, například disidenti, jsou dodnes poškozeni režimem. Druhou je potrestání viníků, které v českém kontextu ale neproběhlo. Třetí rovina je historická a edukační. Svým způsobem ale jde o dlouhodobý proces, u kterého nelze určit konec, dodal.
Pokud ke společenskému urovnání nedojde, může to podle něj v kombinaci s dalšími faktory vést k drastickým důsledkům. „Pokud se společnost nevyrovná se svou minulostí a k tomu ji bagatelizuje, relativizuje jako v případě Ruské federace, může to být i záminka k přepadení dalšího suverénního státu,“ ilustroval Kudrna nevyrovnání se na příkladu Ruska.
Šéf ÚSTR míní, že česká společnost byla v devadesátých letech „opilá svobodou“ a zanedbala vzdělávání a připomínání si toho, co režim páchal. „Byla velká chyba, že jsme nedokázali zejména mladé generaci více osvětlit, co byl režim zač,“ řekl. Ideální formou je podle něj mladým dějiny přibližovat na konkrétních případech. Například, že pokud by se v sedmdesátých letech na veřejnosti ukázal muž s dlouhými vlasy nebo by poslouchal zakázanou hudbu, byl by to důvod k zadržení státní bezpečností. Jinými slovy poukazovat na svobody, jejichž absence je pro dnešní mladou generaci nemyslitelná, podotkl.
Podle Kudrny se při vyprávění o minulosti také chybně argumentuje tím, že většina proti režimu neprotestovala. „Často se ale zapomíná, že mlčení není souhlas, ale například i strach. A zapomíná se, že společnost měla za sebou v krátké době tři klíčové historické prožitky, Mnichov 1938, únor 1948 a srpen 1968, po kterých měl národ pocit, že nemůže nic změnit,“ vysvětluje historik.
Kudrna: Nízké penze disidentů měly vlády řešit dřív
Kudrna se v pořadu vyjádřil také k protestní hladovce signatáře Charty 77 a zakladatele knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti Jiřího Gruntoráda, který kritizuje neřešení nízkých penzí disidentů a disidentek a požaduje odstoupení ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL).
Šéf ÚSTR míní, že by se nízké důchody disidentů neměly řešit touto cestou. Podle něj Gruntorád i aktivista a někdejší disident John Bok, který se ke Gruntorádovi přidal, bezpochyby protestují za správnou věc, ale proti nesprávnému člověku.
Hladovka nicméně dílčí výsledky přinesla. Stát má disidentům důchody dorovnat na průměrnou výši, zvláštní případy pak bude řešit speciální zákon. Podle Kudrny žádná norma nevyřeší všechno, je to podle něj změna k lepšímu, která však měla přijít dříve. „To, čeho bylo dosaženo, je to nejlepší možné řešení v této situaci,“ myslí si Kudrna.
S ministrem práce a sociálních věcí Kudrna už předtím jednal o zákonu, který sníží penze lidem, kteří působili jako komunističtí prominenti. Při té příležitosti prý Jurečka ukázal i vůli řešit situaci penzí pro disidenty.
