Obrněnci Iveco mají pro armádu velký význam, ale jejich nákup vzbudil pochybnosti, které se objevují dodnes. Zakázku na neprůstřelná pancéřová okna zajistí malá obchodní zprostředkovatelská firma sídlící v pneuservisu, kterou prověřuje Vojenská policie. Pro Reportéry ČT natáčel Ondřej Stratilík.
Reportéři ČT: Vojenská policie prověřuje dodavatele pancéřových skel pro armádní obrněnce
V české armádě je celkem dvě stě lehkých obrněnců Iveco. Mezi jejich hlavní úkoly patří průzkum v terénu, boj v zastavěných oblastech nebo doprovod konvojů. A právě výměnu skel nyní kvůli jejich stáří či poškození řeší ministerstvo obrany. Před pár týdny zadalo státnímu podniku Vojenský výzkumný ústav zakázku za 180 milionů korun včetně daně.
„Jde tedy o rámcovou smlouvu. To znamená, že konkrétní plnění bude záležet na aktuálních požadavcích armády,“ upřesnila mluvčí resortu obrany Jana Zechmeisterová.
A přestože kontrakt získal Vojenský výzkumný ústav, z obchodu sám příliš peněz mít nebude. Na desítky milionů korun si tak, aniž by se zúčastnili jakéhokoliv tendru, přijdou subdodavatelé státního podniku. Německá firma Gus, výrobce pancéřových skel, a český zprostředkovatel J.P.D. Group. Tento řetězec firem údajně vznikl v minulých letech, kdy Vojenský výzkumný ústav řešil, jak zabezpečit výměny vadných skel u obrněnců české armády.
Český prostředník
Šéf Vojenského výzkumného ústavu Pavel Čuda vysvětlil, že skla se zadají u firmy J.P.D., která je následně objedná u firmy Gus a ta opravu provede. Firma J.P.D. zase podle něj pak opravené okno předá pro zamontování vojenskému ústavu.
Jak vyplývá z registru smluv, už v letech 2020 a 2021 utržila J.P.D. Group za balistická okna pro Vojenský výzkumný ústav 63 milionů korun. Povolení pro zahraniční obchod s vojenským materiálem má teprve od roku 2019. Její účetní závěrky navíc ukazují, že většinu jejího obratu dělá pouze prodej zboží, nikoliv vlastních výrobků.
„Jde o obchodního zástupce firmy Gus. A volba subdodavatele je na dodavateli, tedy státním podniku ministerstva obrany, a ministerstvo obrany do této volby nezasahuje,“ uvedla mluvčí obrany.
Reportéři ČT zjistili, že firma J.P.D. Group je už několik měsíců v hledáčku Vojenské policie. „Ano, můžeme potvrdit, že vojenská policie se zabývá okolnostmi případu ve společnosti J.P.D. Group,“ řekla mluvčí Vojenské policie Kateřina Mlýnková.
Ve firmě měl dokonce proběhnout i policejní zásah. „Ve věci probíhá přípravné trestné řízení, které je z podstaty věci neveřejné, a proto nebudeme podávat žádné další informace,“ dodala Mlýnková.
Ve vesnici Čepí na Pardubicku má firma podle obchodního rejstříku své sídlo. Funguje v nízké stavbě na kraji volně přístupné louky, areál je neoplocený. J.P.D. Group není členem ani České asociace obranného průmyslu. Zaměřuje se na servis automobilů nebo zakázkový 3D tisk.
Podle zjištění Reportérů ČT by se kauza společnosti J.P.D. Group měla týkat jejího byznysu s náhradními díly na starší vojenskou techniku. „Nebudu vám sdělovat, o co šlo. Mějte se pěkně,“ sdělila v telefonu majitelka J.P.D. Group Jolana Dytrová.
Že J.P.D. Group figuruje v přípravném trestním řízení Vojenské policie a v podniku proběhl policejní zátah, překvapivě netuší ani Vojenský výzkumný ústav. „Firma J.P.D. Group samozřejmě asi má víc aktivit než jen tuhle naši zakázku, takže těžko se k tomu teď můžu vyjádřit,“ řekl Čuda.
Ministerstvo obrany loni 180milionovou zakázku připravovalo, ale neúspěšně. Lubor Koudelka, který byl náměstkem pro vyzbrojování za ministra Lubomíra Metnara a je jím i nyní, si na odpověď během čtrnácti dnů nenašel čas. „Pan náměstek pro řízení sekce vyzbrojování akvizic v tuto chvíli je velmi zaneprázdněn, má jiné důležité povinnosti,“ vzkázala mluvčí resortu.
Obrana hledala jiného dodavatele
Že o zakázce pochybovalo i samo ministerstvo, potvrzuje dění z letošního ledna. Informace o kontraktu na poslední chvíli stáhlo z jednání vlády. Obchod se na schůzi kabinetu znovu dostal až v březnu.
„V mezidobí ministerstvo obrany prověřilo možnosti a schopnosti jiného potenciálního dodavatele. Výsledkem tohoto prověření byla negativní zjištění,“ dodala mluvčí obrany.
Na ministerstvo obrany se obrátila česká firma, která sice skla vyrábí, ale chybí jí certifikát od výrobce obrněných vozidel Iveco, což Vojenskému výzkumnému ústavu vadí. Životy vojáků v obrněncích tak budou chránit neprůstřelná skla dodávaná firmou, v níž nedávno zasahovala Vojenská policie.
„To samozřejmě běžné ani správné není. Musíme ctít v tuhle chvíli presumpci neviny, tedy do té doby, než bude definováno a než to šetření bude ukončeno, tak pro nás ten subdodavatel stále ještě je člověkem, který není trestně stíhaný,“ řekla Zechmeisterová.
Podle dostupných informací nyní firma J.P.D. Group spolupracuje i se zbrojním koncernem Czechoslovak Group. Ten založil Jaroslav Strnad a před několika lety jej předal svému synovi Michalovi. V jedné ze Strnadových firem přitom Dytrt historicky působil.
„Informace o jednání s dodavateli a podrobnostech jejich dodávek nezveřejňujeme. Stejně tak zpravidla nezveřejňujeme informace o příchodech či odchodech zaměstnanců. Domnívám se, že stejně by postupovala u takových otázek i jiná soukromá společnost,“ uvedl mluvčí Czechoslovak Group Andrej Čírtek.
Ministerstvo obrany navíc tvrdí, že se dlouhodobě snaží vyhýbat prostředníkům. Upřednostňuje prý přímé vztahy s výrobci, aby se na obchodech nepřiživovaly firmy, jejichž hlavním zdrojem příjmů jsou marže. V případě pancéřových skel jde ale úplně opačnou cestou. Podle ředitele Čudy německá společnost ústav přímo na firmu J.P.D. Group navedla.
Reportéři ČT oslovili i německou výrobní firmu Gus, aby zjistili, proč s českou armádou neobchoduje napřímo. Na zaslané dotazy ovšem nereagovala. Čuda tvrdí, že obejít J.P.D. Group a jednat rovnou s Němci nebylo možné.
Komplikace se s vozy Iveco vlečou už od jejich pořízení. Kupovaly se v éře náměstka a pozdějšího ministra obrany Martina Bartáka a v době velkých českých kontingentů v Afghánistánu. Obrana je ale nenakoupila přímo od italského výrobce. Využila českého zprostředkovatele Praga Export. V jednom kontraktu tak třeba pořídila devadesát lehkých obrněnců Iveco za 3,6 miliardy korun. Jak se ale ukázalo, cena za tato vozidla byla zhruba dvakrát vyšší než pro Rakušany.