Sbormistr v Jablonci nad Nisou zneužil jedenáctiletou dívku, od soudu odešel s podmínkou. A to přesto, že jako svědkyně vypovídala i další dívka, kterou dle jejích slov také dlouhodobě zneužíval. Tématu se věnovali Reportéři ČT, kteří mluvili také s třetí členkou dětského pěveckého sboru, kterou měl od jejích devíti do čtrnácti let rovněž sexuálně napadat. A podle svědectví otce jedné ze zneužitých dívek je obětí ve skutečnosti daleko více, jen on sám ví o devíti dívkách. Podle obětí jde o selhání systému. Pro Reportéry ČT natáčela Barbora Loudová.
Sbormistr vedl dětský pěvecký sbor osmnáct let, chodily do něj děti převážně od šesti let. Sbíraly ocenění po celém světě, nikomu proto nevadilo, že jim vládne pevnou rukou. Podle natočených výpovědí se přitom choval jako typický predátor – manipuloval a zneužíval své moci i popularity. Dívky tak nikdy nepromluvily, až nyní.
„Vždycky to bylo velice pomalé. Bylo to takové nenápadné, že se postupně naklonil a postupně třeba objal a během konverzace ruku pokládal stále blíž a blíž k intimním místům,“ popsala jedna z dívek, které s Reportéry ČT natáčely pod příslibem anonymity a které si přejí, aby byly označované jako přeživší, ne oběti. Obětí se totiž podle nich rozumí někdo slabý, a tak si ony nepřipadají.
„Za tu noc několikrát přišel do mého pokoje. Sedl si ke mně. To jsem byla úplně ztuhlá,“ uvedla další přeživší.
Jiná z dívek sdělila, že jí sbormistr nikdy neříkal jménem: „Odebral mi vlastně veškerou moji lidskost a říkal, že to dělá pro mě,“ vypráví.
Všechny tři chodily od dětství do sboru Iuventus, gaude! v Jablonci nad Nisou. Všechny tři tvrdí to samé – že je opakovaně zneužil vedoucí sboru Tomáš Pospíšil.
Sbor, včetně čtyř dalších přípravných, založil Pospíšil při místní základní umělecké škole. Za roky vedení sborů učil stovky dětí. Staly se pod jeho vedením velmi úspěšnými. Jezdily na nejrůznější zájezdy a soutěže po celém světě.
„Měli jsme ho za takového Mozarta, který je hudebně na obrovské umělecké úrovni. A co se týká dětí, tak byl zbožňovaný i od nich. Nasazení a ty úspěchy, výjimečná osobnost,“ popsal zástupce ředitele školy Petr Vobořil.
„Bylo to opravdu vydřené. Já jsem kolikrát říkala – už to nechme, protože tři hodiny zpívají ve vedru... Opravdu to z nich vydřel, dokázal je nakopnout a dostat to z nich,“ popsala žena, která dělala pedagogický dozor.
„Že by měly obětovat všechno“
„My jsme žili s tím, že nám bylo říkáno: Vždyť my to chceme, děti to chtěly, já bych už ani necvičil, ale děti za mnou přišly, pojďme si udělat zkoušku. A ty děti přišly, ale na základě toho, že byly vedené k tomu, že by měly obětovat všechno,“ uvedla jedna z přeživších.
„Děti to nechtěly. Děti kývly, protože to chtěl Tomáš a velmi často tohle používal. Úplně nevím, které dítě chce trénovat skladbu do čtyř do rána. Nevím, které se narodí s tím, že chce zlatou medaili. To on nás používal. My jsme byly děti,“ upozornila další ze členek sboru.
Podle bývalého pedagogického dozoru působil sbormistr jako takový lidový vypravěč. „To jsou takové ty běžné Tomášovské věci, co říkal: Cítil jsem ty tvoje oči na pódiu, ty jsi mně v tom pomáhala, ty jsi mě v tom podržela, ty jsi tak zapálený sborák. A to hned potom byla ruka na stehně a hned jsme si připadali, že jsme nejlepší, že jemu pomáháme, že jsme na jeho straně, ale když se to nepovedlo, tak přestal i mluvit, přestal se na nás dívat. Byl to hodně cukr a bič,“ popsala chování sbormistra jedna z dívek.
Pospíšil se znal s jejich rodinami. Všechno začínalo na faře, kde se setkávali. „Teď mi je 24, ale poprvé jsem se vlastně s Tomášem Pospíšilem potkala, když mi byly čtyři. Potkali jsme se v kostele, byl varhaník na faře a já jsem ještě v té době byla v katolické komunitě a on tam působil velmi silně,“ vzpomíná přeživší.
Další uvedla, že sbormistr znal jejich silné i slabé stránky. „Kamkoliv se přišlo, tak se o něm mluvilo jenom v dobrém, v samých superlativech,“ poznamenala.
Otec jedné z přeživších přiblížil, že ho znají třicet let a jako rodinného kamaráda. „Jako člověka, který hudbou žije, takže nám připadalo nemožné, že by tento člověk něco podobného našim dětem udělal,“ doplnil.
Jedenáctiletou dceru tohoto muže Pospíšil sexuálně napadl. Stalo se to na soustředění sboru před šesti lety. A loni právě tento případ spustil celou kauzu. „Naše dcera začala mít velké psychické problémy. Nevěděli jsme, co se stalo, takže manželka to začala řešit s psycholožkou,“ popsal otec.
O tom, co se dělo, dokázala jeho dcera promluvit až loni právě na terapii. Stále je to pro ni celé velmi traumatizující. Před několika týdny s ní natáčel štáb z liberecké redakce. „Položil si ruku na moje břicho a tak různě sjížděl pod spodní prádlo. Potom vždycky odešel a po chvíli zase přišel. To se několikrát opakovalo. A to jsem s ním asi nějak ani nekomunikovala, byla jsem v tu dobu úplně ztuhlá a nebyla jsem schopná se pohnout, promluvit,“ popsala.
Další případy
Otec po zjištění vše nahlásil na policii. Jiný případ se vyjevil, když se dcera svěřila další bývalé člence sboru.
„Postupně se mi to začalo vracet, protože jsem to více jak deset let v sobě měla vytěsněné. A až ten silný moment toho, že se mi svěřil někdo blízký, ve mně najednou dokázal tady tu celou zkušenost znovu vyvolat a znovu otevřít,“ popsala tato přeživší.
I ona se přihlásila na policii. Spolu se vzpomínkami pak přišly strašlivé momenty a psychické problémy.
Reportéři ČT pak mluvili ještě s třetí ženou, která hovoří o podobném napadání. „Tím, že znal naše rodiny a znal nás všechny, tak věděl, že rodiče pracovali do večera. Takže tam vždycky bylo dvacetiminutové časové okno, kdy jsem musela čekat, než pro mě rodiče přijeli. Vždycky si právě počkal a velmi často, častokrát mě i fyzicky zatlačil do kouta a sahal mi pod tričko a na přirození. Kontroloval, jestli už mi roste ochlupení. A to mi dělal do čtrnácti, patnácti. Věděl přesně, co dělá. Věděl přesně, jak to zmanipulovat, abych to doma neřekla,“ popsala přeživší.
Říká, že když ji Pospíšil poprvé napadl, bylo jí devět let. Popisuje i to, co se mělo dít přímo na soustředěních. „Kolikrát vlastně čekal v pokoji, než usneme. Přitáhl si tam židli a čekal. A potom, když si myslel, že všichni spíme, tak nás obcházel palandu po palandě, postel po posteli. Co si pamatuju já, tak to většinou byla ruka pod tričko,“ uvedla.
„U mě to probíhalo v pozitivní atmosféře, vždycky u toho pokračovala konverzace, vždycky to bylo v rámci postupné nenápadnosti. Já jsem si pak až po chvíli uvědomila, že mě najednou drží na prsou, na vnitřní straně stehen, a já jsem sama v tu chvíli nedokázala nic udělat, zamrzla jsem,“ sdělila jiná přeživší.
Zakladatel spolku Klubovna Naděje Tomáš Paprštein popsal, že v takových případech to vždycky začíná manipulací, budováním vztahu mezi predátorem a obětí a vždycky je to dlouho budovaný vztah. „Většinou je tam nějaký vzorec, nějaké schéma. Pachatel u dětí vytváří pocit, že jsou něčím pro něj výjimečné, ale většinou tuhle výjimečnost opakuje s celou řadou dětí,“ doplnila ředitelka centra Locika Petra Wünschová.
Za zneužití jedné přeživší byl sbormistr odsouzen, druhá žena v případu figurovala pouze jako svědkyně a třetí policie dosud neřešila. „Pokud police nemá informace, že je tam zainteresována nějaká další osoba, ať už v pozici poškozeného, či jakkoliv jinak, tak asi nemá nějakou možnost dál šetřit. Tam je asi vhodné, aby ta osoba, která cítí újmu na svých právech, vyhledala kteroukoliv služebnu police a podala oznámení,“ řekl komisař Vojtěch Dobrovský z libereckého krajského policejního oddělení tisku a prevence.
Policie nevyslechla všechny
Podle kriminalisty Jaroslava Hrabálka z policejního prezidia policie v podobných případech provádí šetření, zda pachatel nezneužíval další děti. Reportéři ČT našli ženu, která se sborem jezdila do zahraničí jako pedagogický dozor právě v době, kdy ke zneužívání docházelo. Policie ji ale nevyslýchala, přitom si spolu s kolegyní Pospíšilova podivného chování vůči dětem už prý kdysi všimla.
„Potkali jsme se, když jsme udělali večerku, na chodbě s tím, že pan Pospíšil jde dát dětem dobrou noc a jde je zkontrolovat. Zarazilo mě to. (...) Je to divné, sbormistr je tady od toho, aby je vedl na zkouškách a aby odvedl výkon na vystoupení. (...) Vůbec se mi nelíbilo, že by měl jít na pokoje, kde se děvčata chystala ke spaní, ale zároveň musím říct, že jsem si to nespojila, že by mohlo být něco špatně. Až potom, když se vyjevily všechny ty věci, tak to člověku docvaklo,“ sdělila žena, která dělala pedagogický dozor.
Tím její svědectví nekončí. Na zájezdu ve Francii podle ní Pospíšil během koupání v moři jednal vyloženě neprofesionálně, dívkám rozepínal plavky. Pospíšila v obou případech upozornila, že takhle se k dětem chovat nemá. Dál už nic neřešila, jak sama zmiňovala, nespojila si to s něčím tak strašným, co se ve skutečnosti dělo. Překvapilo ji ale, že ji policie neoslovila. Reportéři ČT se na to chtěli zeptat přímo komisařky, která případ vyšetřovala. Kolik a jakých lidí vyslechla, není jasné. Neodpověděla ani na dotazy v SMS zprávě.
„Především k těmhle trestným činům je potřeba dát dostatek prostoru. Pokud policie vnímá, že by kdokoliv k tomu mohl něco říct, tak ty lidi kontaktovat a snažit se těch informací zjistit co nejvíc. A to i z hlediska toho, že v případě, že se jedná o takové pachatele, tak je veliká pravděpodobnost, že když se budou ptát, tak narazí na více a více obětí,“ konstatovala advokátka a zmocněnkyně přeživších Pavlína Komedová.
Okresní státní zástupce Radim Kadlček uvedl, že samozřejmě byli vyslýcháni další potenciální svědci a bylo „shledáno i jiné závadové jednání“. „To znamená, nedá se říci, že by to byl zcela exces, ale obžaloba byla podána pro jeden skutek,“ upřesnil.
Ačkoli se v obžalobě píše celkem o čtyřech dívkách, které sbormistr osahával, soud ho – podle návrhu státního zastupitelství – potrestal letos v dubnu za jediný případ. Udělil mu necelou čtyřletou podmínku, pětiletý zákaz práce s dětmi a nařídil ambulantní sexuologickou léčbu. Znalec z oboru psychologie Pospíšila totiž diagnostikoval jako hebefila, tedy osobu, kterou přitahují dospívající dívky.
Sám Pospíšil věc komentovat odmítl. „Je mi moc líto bolestí, které jsem způsobil. Dovolte mi, prosím, abych se k tomu víc nemusel vyjadřovat,“ uvedl prostřednictvím e-mailu.
Bylo jich více, tvrdí přeživší
Otec i přeživší, se kterými Reportéři ČT natáčeli, hovoří celkem o devíti ženách a dívkách, o kterých teď vědí a které podle nich Pospíšil sexuálně napadl. „Nebylo to jednou, nebylo to dvakrát. Trvalo to léta. Za tu dobu, co jsem tam já byla, tak jsme napočítali devět přeživších. Zatím. A o kterých víme. Myslím si, že jich určitě musí být víc,“ podotýká jedna z přeživších.
Proč byl tedy odsouzen jen za jeden případ? A proč se v obžalobě píše i o dalších dívkách, které měl osahávat, ale všechny tam jsou zmíněné jen jako svědkyně, nikoli poškozené? „Jednání vůči ostatním obětem bylo vzhledem ke zjištěným skutkovým okolnostem již promlčeno,“ vysvětlil státní zástupce.
„My nemáme jednu konkrétní promlčecí lhůtu pro všechny trestné činy, ale je odstupňovaná podle závažnosti. To může ovlivnit, kolik té oběti bylo let, jestli pachatel použil násilí, jak se choval, z jaké pozice vystupoval a kolikrát tam došlo k nějakému útoku a jakou měl přesně formu. To všechno ovlivňuje jednak tu skutkovou podstatu a zároveň s tím i to promlčení,“ vysvětlila advokátka.
Pohlavní zneužití
Na rozdíl od dospělých u dětí existuje možnost kvalifikovat podobné trestné činy jako pohlavní zneužití, ne znásilnění. Právě zneužití má ale kratší promlčecí lhůty a nižší trestní sazby.
„Když se dívám na tu obžalobu, tak je tam zřejmě špatná právní kvalifikace. V okamžiku, kdyby tohle dělal dospělé ženě, tak to bude automaticky kvalifikováno jako znásilnění, ale protože to dělal dítěti mladšímu patnácti let, tak je tam zvolená právní kvalifikace pohlavního zneužívání nebo zneužití, která je pro pachatele mnohem příznivější,“ přibližuje advokátka Lucie Hrdá.
Státní zástupce doplnil, že se vždycky vyhodnocují veškeré zjištěné skutkové okolnosti a v návaznosti na prokázaný skutkový stav se stanoví právní kvalifikace. Záleží také podle něj na intenzitě daného jednání a na tom, zda dítě bylo bezbranné vůči jednání pachatele.
Advokátka Komedová v této souvislosti upozornila, že následky jsou strašné, zvlášť když šlo o děti, které se bály bránit a nevěděly, co se děje.
Podobné případy, kdy oběť ztuhne nebo má z agresora strach, by tak měly být podle obou advokátek posuzovány a hlavně trestány jako znásilnění. Musí se podle nich vždy brát v potaz i případné zneužití moci pachatele a naopak nevyspělost dítěte. To upravuje také právě schválená novela trestního zákoníku. Sexuální praktiky s dětmi do dvanácti let by podle ní soudy měly vždy pokládat za znásilnění, nikoli zneužití. Změna ale nefunguje retroaktivně, pro přeživší v této kauze se tím nic nemění. Kdyby se však případ posuzoval podle nové legislativy, dopadl by celý proces nejspíš jinak.
„Zdejší státní zastupitelství navrhlo určitý trest. Tento trest byl shledán zákonným a byl uložen soudem. Státní zastupitelství má za to, že byl uložen zcela zákonný a přiměřený trest,“ sdělil k případu žalobce Kadlček.
„To je obecný problém trestání, že my významně vycházíme z osobnosti pachatele a pravděpodobnosti recidivy. Nějakým způsobem to nakonec musí reflektovat politika, protože politika určuje trestní sazby, podmínky trestnosti,“ podotkl předseda soudcovské unie Libor Vávra.
Na to, zda je výše trestů u podobných činů adekvátní, se proto chtěli Reportéři ČT zeptat přímo ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS). Během tří týdnů, kdy ho o rozhovor žádali, si však nenašel čas.
Chybějící registr sexuálních delikventů
Co ale přeživší na celém systému drtí nejvíc, je fakt, že jakmile Tomáši Pospíšilovi skončí soudem stanovený zákaz, může opět pracovat s dětmi. „Ten, kdo ho nezná, kdo nevidí do tohoto příběhu, tak vlastně neví, koho třeba zaměstnává,“ upozornila přeživší.
Jenže soud může zakázat práci s dětmi maximálně na deset let, pak může pachatel dál učit, vést kroužek, jezdit jako vedoucí na tábory. „Mne na základní škole sexuálně zneužíval můj třídní učitel, který byl za svoje činy odsouzen a dostal zákaz činnosti. V naší zemi dostal bohužel podmínku, nařízenou ambulantní léčbu, přičemž všechno zřejmě obcházel a dneska znovu učí děti,“ upozornil zakladatel spolku Klubovna naděje Paprštein.
Někdy pak vše dopadá třeba i jako případ muže z Plzeňska. Za zneužívání dětí ho soud potrestal celkem třikrát, pokaždé dostal desetiletý zákaz a pokaždé znovu ubližoval. Další muž z Liberce byl dvakrát odsouzen za znásilnění dětí, mohl si ale založit dětský spolek a při akcích, které pořádal, pak znásilnil dalších sedm malých svěřenců. „Je zásadní, že v naší zemi chybí registr sexuálních delikventů,“ dodal Paprštein.
Také ředitelka centra Locika Wünschová nerozumí, proč ho Česko nemá. „Je to běžný standard ve většině civilizovaných zemí okolo nás,“ poznamenala.
Kdo by chtěl pracovat s dětmi, musel by předložit výpis z takového registru – tedy takzvaný dětský certifikát. O nutnosti jeho vzniku se mezi politiky v poslední době hodně mluví. Pro zlepšení situace dětí ohrožených sexualizovaným násilím jsou nutná i další opatření. Vzniknout by měly třeba i specializované soudní senáty, které by se právě těmito případy zabývaly a nedocházelo by tak ke špatné kvalifikaci nebo zpochybňování obětí.
„Vždycky si říkám, jak by reagovali, kdyby se to týkalo jejich nejbližších. Jestli by všichni ti, co zákony píší, co jednají s poškozenými, jestli by se chovali stejně, kdyby tam před nimi seděl někdo blízký. Mávne se nad tím rukou a jenom na základě toho, že se řekne: Už je to moc let nebo nemáš na to důkaz, nesáhnou až tak dostatečně hluboko na to, aby to bylo uznáno jako něco špatného,“ míní jedna z přeživších.
„Jenom sáhl na přirození, jenom sáhl pod tričko, jenom sáhl na vnitřní stehna. Naše příběhy stačí a měly by stačit. A já se bojím toho, že kdybych to řešila přes soud a řešila přes policii, tak by to nestačilo a mě by to zničilo,“ podotkla přeživší.
