Šárka přežila brutální znásilnění. Muž, který za čin dostal jedenáct let vězení, jí pak z vazby ještě vyhrožoval smrtí. Zatímco pro společnost bývá odsouzení spravedlivým koncem, pro oběť takového zločinu je jen začátkem. Rozsudkem totiž její utrpení nekončí. Jakmile se Šárka z těžkého traumatu víceméně vzpamatovala, násilník začal žádat o podmíněné propuštění. To může činit každý půlrok a Šárka mezitím trne, kdy se agresor dostane „ven“. Odborníci uznávají, že může jít o systémové týrání. Téma pro pořad 168 hodin zpracovala Eva Koryntová.
Příběh Šárky začal v roce 2017, kdy byla přepadená v bezpečí svého domova. „Spala jsem doma v posteli a pachatel, který se rozhodl, že mě potrestá za to, že jsem s ním nechtěla sdílet volné okamžiky, se vloupal do mého bytu vysazením okna a přepadl mě ve spánku,“ popisuje čtyřiapadesátiletá žena.
Útočník ji začal bít, dlouho ji znásilňoval. Pak jí svázal ruce i nohy, ústa jí ucpal roubíkem, oči zakryl šátkem a nechal ji tam ležet. V tu chvíli se Šárka bála o svůj život. „Já se z toho musím dostat, já tady takhle nemůžu umřít. Viděla jsem svého malého syna, on tady nemůže zůstat sám, to nejde,“ popisuje Šárka, co se jí honilo v té chvíli hlavou. Netušila, jak dlouho takto zůstane.
O tři hodiny později se násilník vrátil. Povolil jí pouta. Šárka byla v té době již zraněná, jedna ruka jí ze svázání zmodrala, prsty měla nateklé. Muž ji začal znásilňovat a bít znovu. Podle ní to opět trvalo velmi dlouho. U toho jí všelijak nadával, vyhrožoval. Šárka již byla zesláblá „jako hadrová panenka“, přesto se snažila bojovat ze všech sil. V momentu nepozornosti se jí povedlo chytit do ruky telefon, vytočit 112 a zavolat si tak pomoc.
Násilník dostal devět let vězení. A pak ještě 22 měsíců navrch. Ve chvíli, kdy soudce rozsudek vyhlásil jako pravomocný, útočník prohlásil, že až ho pustí z vězení, žena zemře.
„I v průběhu řízení se snažil odsouzený poškozenou ovlivňovat dopisy, ať už posílanými jeho jménem nebo prostřednictvím jiných osob,“ popsal zmocněnec Šárky Radim Miketa. V dopisech oběti vyhrožoval smrtí, pokud bude svědčit. Za případné mlčení jí zároveň nabízel sto tisíc.
Každého půl roku možnost, že bude propuštěn
Po půlce trestu si násilník zažádal o podmíněné propuštění. Šárka se začala bát. „Pro mě, a myslím, že teď mluvím za všechny oběti, je důležitý každý den, který žijeme v relativním bezpečí,“ říká přeživší.
Soud násilníkovi nevyhověl. Teď si ale o podmíněné propuštění zažádal znovu. Ze zákona na to má nárok každých šest měsíců. „Ten pachatel se nepolepšil, neuznal, nepřiznal nic. Co se za ten půlrok změnilo?“ ptá se Šárka.
„Je to závažná forma systémového týrání, protože v oběti zesilujeme trauma a nedáváme jí možnost k tomu, aby se integrovala do běžného života, do svého běžného fungování,“ vysvětluje klinický psycholog a psychoterapeut Radek Ptáček.
„Když očekávám nějakou potenciálně ohrožující událost, tak ani těch šest měsíců předtím není v klidu. Nemůžu budovat svoje bezpečí,“ doplňuje psychoterapeutka z organizace proFem Markéta Pekárková.
O případném propuštění rozhoduje soud
Ministerstvo spravedlnosti ve vyjádření pro ČT zdůrazňuje, že na podmíněné propuštění „nemá odsouzený právní nárok a je na úvaze trestního soudu, aby posoudil, zda jsou pro něj dány podmínky. To, že odsouzený o podmíněné propuštění žádá, ještě v žádném případě neznamená, že k propuštění dojde,“ vysvětlil resort.
„Ano, soud o tom rozhodne, ale nerozhodne o tom, že si tu žádost dá. Ale vy už to víte, ten strach už znovu máte, spadnete do toho zpátky,“ popisuje Šárka. I proto začala podnikat všechny možné kroky k tomu, aby se soudu, který o všem rozhoduje, snažila vysvětlit, jak nebezpečné opakované žádání o propuštění je, jak se stále bojí o svůj život.
Pomoci by mohla změna systému žádostí
„Dokážu si představit možnost úpravy systému podmínečných propuštění takovým způsobem, kdy by docházelo k zohlednění předchozích neúspěšných žádostí a zneužívání tohoto institutu takovým způsobem, že by byla prodloužena doba, po které by mohl ten odsouzený podat další žádost,“ sdělil advokát Daniel Bartoň.
Šárka je přesvědčená, že pachatel pomstou žije, že to je pro něho hnací motor a představa, že bude muset čin každý půl rok znovu prožívat a čelit tomu ohromnému strachu, že se to třeba podaří (dostat se z vězení), je pro ni nepředstavitelné, strašně zlé a kruté.
„Já potřebuji čas, potřebují ho všechny oběti, potřebujeme rekonstrukci své osobnosti, dát se zpátky do pořádku, o což se snažíme. Ale tohle to okamžitě vezme, cokoliv jste do té doby udělala, tak vám to spláchne zpátky, tu snahu,“ vysvětluje situaci obětí znásilnění Šárka.
